Hradišťan: Studánko, rubínko (recenze CD)

Zatímco předchozí dětské album Hradišťanu Hrajeme si u maminky obsahovalo písně, které se vázaly ke všem čtyřem ročním obdobím, a ještě několik ukolébavek navíc, CD Studánko rubínko je tematicky sevřenější. Obsahuje opět především písně pro děti, tentokrát však plné jarních motivů: od otevírání studánek přes rozkvétající konvalinky a blatouchy a zpívající ptáčky a přes jarní dětské hry až po duchovní velikonoční motivy. A právě díky těmto přesahům k vážné – spíše postní než velikonoční – tematice (Když se hory zelenaly) je Studánko rubínko víc než jen sbírkou písniček pro děti.

Album je pestré podobně jako celá, léty protříbená, tvorba Hradišťanu. A tak zde najdeme písně rozverné i vážné, lidové i umělé, s důvěrně známými sólovými hlasy (precizní zpěv Alice Pokorné-Holubové, důvěrně známá dikce Jiřího Pavlici i furiantský projev Davida Burdy) i písně, ke kterým si Hradišťan přizval sólisty-děti. A to jak děti nejmenší (Viju, viju věneček), tak o něco starší (Zvoním, zvoním/Jehňátko). A i když na ploše jedné hodiny najdeme nejrůznější pěvecké techniky a „odrůdy“ – od mistrného přednesu přes poťouchlé skandování až po dětské žvatlání –, vše v pozadí jistí důvěrně známý hradišťanovský doprovod.

Studánko rubínko je především album pro děti, a jiné dobré dětské projekty také připomíná. Píseň Moudrý pták sova (zhudebněný Skácel) zní jako ty nejlepší pecky od Petra Skoumala, O čem se zpěvným ptáčkům zdává evokuje Jarka Nohavicu. Ale ještě zajímavější jsou jiná srovnání: Dětí jako smetí by klidně mohl hrát Cimbal Classic a zpívat Dalibor Štrunc, píseň Svatý Jiří vstal bych si dokázal představit jako součást Pavlicovy suity Chvění a Moudrý pták sova – odmyslíte-li si už zmíněnou „skoumalovitost“ – připomene Pavlicovu verzi modlitby Anděle Boží. Tím se už dostáváme k tomu, že se Jiří Pavlica ve svých skladbách (a předešvím v aranžích) při tak velkém množství projektů nutně musí opakovat. Typicky hradišťanovské melodie jako Mlýnek naštěstí na albu vyvažují úkroky stranou. Vedle těch, které jsme už zmínili, se zaslouží pozornost například Sedí vrabec (krok směrem k autentickému folklóru) nebo naopak skandovaná Dělám, dělám píšťalenku. Mimochodem pokud chcete srovnávat, poslechněte si Uspávanku se studánkou a porovnejte ji s geniální verzí Ivy Bittové a Vladimíra Václavka z dvojalba Bílé inferno. Ne, Pavlicova varianta vůbec není špatná. Ale je předvídatelnější. A ještě jeden detail: V písni Viju, viju věneček Pavlica přebírá melodický motiv z provázkovského muzikálu Babička (Vijte, vijte věnce), na které se sám jako jeden z autorů hudby podílel.

Pokusíme-li se všechna tato tvrzení shrnout, dojdeme k těmto závěrům. Posluchač, kterého Hradišťan neoslovuje, nepřijme ani Studánku rubínku. Skupina je zde totiž sama sebou a přes pestrost jarních témat a jejich zpracování nerezignuje na svůj snadno rozeznatelný a předvídatelný styl. Styl tak vycizelovaný, že mu někteří kritici mohou vyčítat nedostatek garážové „špinavosti“. Jenže je vůbec možné něco takového po Hradišťanu chtít? Pravdu mají spíše fanoušci skupiny, pro které Studánka možná nebude tak zásadním počinem jako O slunovratu nebo Chvění, ale přijmou ji jako další kvalitní položku bohaté diskografie Hradišťanu. Studánku doma nepouštějte jen dětem. Nebojte se pustit si ji i sami.

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2009
Žánr: písně
Celkový čas: 60:29