Chodská vlna: Alou!

Rok vydání: 2004
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: lidové písně/world music/folkrock
Celkový čas: 50:27

Skupina Chodská vlna nazvala svůj styl "dudáckej bigbít?. Charakteristika je to pěkná, nicméně úplně přesná není. Slovo "bigbít?, které mi evokuje muziku přece jen o něco tvrdší, než jakou na albu Alou! slyším. Hutnější zvuky kytary sice nechybějí (začátek Hadamouc hospody apod.), avšak celkově bych mluvil spíš o folkrocku než rocku či bigbítu. A "dudáckej?? Ano, dvoje dudy v sestavě jsou slyšet dostatečně a někdy bych jich i přidal. Avšak to nejzajímavější na CD Alou! tvoří souhra dud s dalšími nástroji, především s bicími a dále s basou a kytarou.

Když jsem album poslouchal opravdu pozorně, zaujala mě především právě hra bubeníka Kamila Jindřicha. Žádná jednoduchá rocková rytmika, která by se opakovala ve všech písních. Žádný tancovačkový bigbít (a jsme opět u toho...). Velmi pěkně zahrané bicí jsou například u druhé sloky Pojeď, chlapče, pojeď demů, u Hadamouc hospody a zajímavá je i etno mezihra v Každá kačenka má. Na ní mi však trochu vadí, že při její délce hrozí ztráta posluchačovy pozornosti. Tím pádem druhá sloka písně přestane vyznívat jako přímá odpověď na sloku první. Z dalších hudebních momentů zmíním souzvuk dud a basy v Honzíček trávu sečea společnou hru dud a kytary na začátku druhé minuty písně Dyž sem šel okolo fary.

Naopak za slabší místa považuji ta, kde si Chodská vlna hraje na opravdovou rockovou kapelu. V Já mám milou, hezkou milou jsou jediným zajímavějším momentem dudy a závěrečné zrychlování mi přijde vyloženě zbytečné.

Chodská vlna hraje lidové písně z rozsáhlého zpěvníku Ludvíka Kuby z konce 19. století. Chodský folklór není ve zbytku republiky příliš známý; tím pádem se kapela vyhnula opakování toho, co by před ní podobně natočili jiní. Na druhou stranu je zajímavé sledovat, jak se na Chodsku objevují témata (i když zcela jinak zpracovaná), která nacházíme i v geograficky dosti vzdálených oblastech. Příkladem je píseň Poslechněte nyní, která svým dějem koresponduje s hanáckou V městě Olomóci (Spirituál kvintet, album Šibeničky) a s rusínskou Dvanasta hodyna (Koňaboj, album Já sa koňa bojím). Ve všech třech verzích se například zavražděná hrdinka jmenuje Magdalena.

Ale zpět k Chodské vlně. Hlasy jejích zpěváků a zpěvaček sice nejsou nezaměnitelné, avšak ve většině případů se poslouchají příjemně. Vadí mi jen sem tam nějaké dvojhlasy (první sloka v Zedník, zedník, zedník)a také přehnaná expresivita v Poslechněte nyní.

Přes všechny drobné výhrady považuji album Chodské vlny za povedené. Kapela je silná především tam, kde si nehraje ani na velké umění, ani na velký bigbít. Z tohoto pohledu patří k mým oblíbeným písním Pojeď, chlapče, pojeď demů, Hadamouc hospoda nebo Dyž jsem šel okolo fary.