Kantoři: Hej, sokoli! (recenze alba)

Folková skupina Kantoři z Hradce Králové vznikla před padesáti lety a její první alba z 80. let jsou dodnes ve folkovém žánru považována za velmi silná. V té době se kapela zaměřovala především na lidové písně z oblasti Krkonoš, případně na další české a moravské lidové písně a koledy a také (na albu Tam u Královýho Hradce) na písně z prusko-rakouské války 1866. Od svého pátého alba (Kantoři 5, 1998) se pak skupina zaměřuje na lidové písně různých evropských národů, zpravidla s vlastními českými texty. V tomto snažení pokračuje i na nejnovějším CD Hej, sokoli!, které obsahuje především písně z Irska, Bretaně a Skotska, ale také – a jde přímo o píseň titulní a úvodní – jednu ukrajinskou.

Sestava Kantorů se pochopitelně za padesát let vícekrát proměnila. Na rozdíl od stejně starých „brněnských“ Poutníků, ve kterých z původní sestavy dodnes nezůstal nikdo, však Kantory od samého počátku až dodnes vede Jan Filip (zpěv, housle, středověké dudy). Na aktuálním albu jej doplňují o mnoho mladší hudebníci Martina Vejrová (zpěv, flétny) a Miloš Panchartek (zpěv, kytary). Pozitivem je jistě kontinuita v osobě kapelníka a také fakt, že kapela v posledních letech vydává pravidelně alba s novým materiálem a netěží pouze ze své minulosti. Jakkoli totiž má daleko k popularitě (ještě staršího) Spirituál kvintetu, mezi znalci české folkové scény stále platí za legendu.

Nicméně právě v tomto bodě, tedy ve srovnání s jistým očekáváním, fanoušek při pozorném poslechu nového alba může narazit. Kantoři si totiž zvolili velmi náročnou disciplínu. Třebaže sami patří mezi nejstarší folkové skupiny u nás a v práci s lidovými písněmi jsou v podstatě průkopníky, v posledních třiceti letech na naší scéně fungovalo a funguje obrovské množství kapel, které se věnují něčemu podobnému. Zažili jsme boom „keltských“ skupin v 90. letech, byli jsme svědky přerodu Českomoravské hudební společnosti v komerčně úspěšný Čechomor, skupiny jako BraAgas bodují v celoevropském žebříčku World Music Charts Europe, s folklorem pracovaly či pracují špičkové osobnosti poučené klasickou nebo jazzovou hudbou jako Jitka Šuranská, Marian Friedl nebo Jiří Slavík. Ve srovnání se všemi vyjmenovanými – ať už bereme v potaz spíše originalitu aranžmá, nebo profesionální přístup k produkci – bohužel znějí Kantoři jako chudí příbuzní. To samozřejmě neznamená, že by si jejich alba nezasloužila pozornost. Ale ze špičky žánru se dnes dostali na úroveň chvályhodné lokální kapely, která jistě potěší fanoušky na koncertech (kteří si z představení rádi odnesou novou desku), ale v celostátním měřítku už na vrchol nepatří.

Kantoři si volí obtížnou disciplínu i výběrem konkrétních písní. Jak například nahrát skotskou Vůni tymiánu po Žalmanovi nebo po krásných variacích Michala Hromka na tutéž píseň? Jak se chopit Kraje u Athenry po skupině Asonance nebo po jazzové zpěvačce Zeurítii, která tuto píseň krásně nazpívala v roce 2014 na albu Weightless? Jak udělat bretonské Tři námořníky lépe než například hudbou Bretaně poučenější skupina Bran nebo České srdce, které do Bretaně svého času také pravidelně jezdilo? Ale nejde ani tak o ono „lépe“, ale spíše o to, že většina písní z nového alba už existuje v řadě verzí. Kantoři mohou „navíc“ nabídnou své vlastní texty, většinou dost blízké originálu. Ale není to málo? ptá se posluchač s Járou Cimrmanem.

Málo by to rozhodně nebylo, kdyby si kapela pohlídala takové „detaily“, jako je například intonace ve zpěvu. Například „lidový“ přístup k interpretaci písně Kraj u Athenry by možná prošel na koncertě, ale na albu to chtělo přece jen pohlídat a některé momenty přetočit. Vlastně je těchto – bohužel podstatných – detailů škoda, protože některé kantorské úpravy působí velmi svěže. Práce s rytmikou u Větru z hor, pěkná kytara v Hej, sokoli! nebo vygradovaná píseň Všechno je mi fuk – to jsou momenty, na kterých by se dalo stavět a díky kterým má album, přes jisté výhrady, smysl poslouchat. Jen snad ještě jeden detail: Když už kapela pracuje s písněmi „různých národů“, považuje se dnes za standard uvést na obalu i originální názvy písní.

Vydáno vlastním nákladem
Rok vydání: 2018
Žánr: folk / irské a skotské lidové písně
Celkový čas: 54:50

www.kantori-folk.cz