Jiří Slavík: Mateřština (recenze CD)

Jiří Slavík, mladý český kontrabasista a skladatel, který se teprve nedávno usadil v Praze (od dětství žil postupně v Itálii, Anglii a Francii), předvedl tuzemským jazzovým fanouškům už několik podob své tvorby. K londýnskému kvartetu Fly Agaric (v roce 2014 hrálo na festivalu JazzFestBrno), k prokomponovanému autorskému albu La jeunesse a k účasti na výborné desce Davida Dorůžky Autumn Tales nyní přibyla překvapivá novinka. Při mém nedávném rozhovoru s Jiřím Slavíkem přišla řeč na moravský folklor a já jsem zpozorněl při větě: „Kolegové muzikanti nebo kamarádi ze zahraničí, kteří přijeli do Česka a setkali se na pár akcích s folklorní hudbou, byli posléze schopni cítit dost zřetelně její vliv na mou tvorbu.“ O několik týdnů později vyšlo album Mateřština.

Velkým překvapením není jen téma alba a výběr repertoáru (materiál vychází zejména z lašského folkloru), ale také fakt, že Jiří Slavík vedle kontrabasu hraje – a skvěle! – na téměř všechny další nástroje, tedy smyčce, dechy, piano nebo cimbál. Pomineme-li dvě pěvecká hostování, je jediným dalším interpretem na Mateřštině Marian Friedl, který zpívá ve čtyřech písních a nahrál na celé album různé lidové píšťaly. Friedl je mimochodem výtečná volba. Kromě toho, že obor lidových nástrojů vystudoval a píšťalky si sám vyrábí, je podobně jako Slavík jazzovým kontrabasistou (hraje například v projektech norského trumpetista Didrika Ingvaldsena) a jeho velkým osobním zájmem je cesta od lidových kořenů k moderní world music (viz jeho nové album s Jitkou Šuranskou Beránci a vlci).

Světy lidové hudby a jazzu se na Mateřštině prolínají s přirozenou lehkostí. Úvodní Čymna nocka s Friedlovým zpěvem je například ve své první části minimalisticky úsporná, poté se rozkošatí se smyčci a na konci se přeleje do swingující a přitom stále moravské instrumentální skladby Gino. V ohlasové Kebys vedzela se poprvé jako zpěvák představí sám Jiří Slavík. Lehkou folkloristickou manýru, která ve skutečnosti vůbec není na škodu, vyvažuje použití jazzového klavíru, který hraje ještě výraznější roli v následující lidové Aj ty ftačku.

Více než pětiminutová úprava notoricky známé V širém poli studánečka Fanoše Mikuleckého zaujme následující lehce roztančený Šašek v lese, další instrumentální skladba na pomezí jazzu a lidových kořenů. Z Šaška se pak stává masopustně rozverný lidový Hulán, kterého o pár minut později vystřídá lehce kulhající tango Řitní tanec, další Slavíkova skladba, která propojuje jazzovou tradici (prvorepublikové šlágry?) s písněmi moravského venkova.

Po autorské suitě La jeunesse natočil kontrabasista Slavík další album, na kterém kontrabas sice nehraje hlavní roli, přesto však jeho zvuk výrazně spoluurčuje vyznění celku. Důležitější je však jiné poselství desky. Jiří Slavík vzdává hold své hudební mateřštině po svém, na vysoké interpretační úrovni, s nepřenositelnými zkušenostmi, překvapivě a přitom s pokorou.

Vydavatel: Animal Music
Rok vydání: 2016
Žánr: jazz / lidové písně
Celkový čas: 47:18

www.jirislavik.com

Článek vznikl pro časopis UNI