Kontrabasista Jiří Slavík vydal album Mateřština

Když se kontrabasista Jiří Slavík před dvěma lety přestěhoval do rodné České republiky, byl pro zdejší hudebníky, posluchače i kritiky zjevením. Od svých čtrnácti let žil, studoval, hrál a nahrával v zahraničí, postupně v Itálii, Anglii a Francii. Hru na kontrabas studoval z pohledu klasické hudby i jazzu u mnoha učitelů na několika školách a univerzitách, vítězně prošel nejednou soutěží a ve hře na tento nástroj je opravdovým virtuózem v nejlepším smyslu toho slova. Své nezpochybnitelné interpretační kvality Slavík kombinuje s výjimečným skladatelským a aranžérským nadáním, o čemž svědčí dosavadní nahrávky vydané pod jeho jménem (CD La Jeunesse, 2014), pod jménem kapel nebo uskupení, jichž byl členem (Fly Agaric, duo s Fredem Thomasem a další) a nejnověji i nahrávky vzniklé již ve spolupráci s českými umělci (nedávné album Davida Dorůžky Autumn Leaves, 2016).

Na svém novém albu Mateřština, které vyšlo v samém závěru roku 2016, se však Slavík vydal jinudy než dosud. Vrátil se do dětství, kdy mu dveře do světa hudby otevřel jeho otec a s výpomocí dlouholetého kamaráda Mariana Friedla, mimo jiné odborníka na lidovou hudbu, pátrá po svých kulturních kořenech a originálním způsobem využívá odkaz lidové hudby ve svých vlastních soudobých skladbách nebo v úpravách tradičních melodií. Repertoár alba vedle toho obsahuje i několik děl jiných autorů, včetně Mariana Friedla, Slavíkova otce nebo legendy moravské lidové hudby Fanoše Mikuleckého. S výjimkou Friedlových píšťal nahrál Slavík pro album všechny nástroje sám a součtem stop nahraných na housle, violu, cello, kontrabas, klarinet, cimbál a klavír je opravdu syrově znějící „soudobá cimbálovka“. Slavík a Friedl na albu též zpívají, stejně jako Slavíkova sestra Kateřina a Jiří Pospěch, primáš havířovské cimbálové muziky Jagár. Album je výjimečné kombinací folklorní syrovosti, využíváním autentických prvků lidové hudby a přístupu zkušeného soudobého skladatele a aranžéra. Vzniklo ve studiu Sono Records ve spolupráci s mistry zvuku Milanem Cimfem, Adamem Karlíkem, Pavlem Bohatým a Pavlem Karlíkem. Autorkou obalu je Andrea Vacovská ze Studia Najbrt ve spolupráci s fotografem Dušanem Tománkem, který za fotografiemi stromů cestoval do okolí Hukvald, odkud pocházející Leoš Janáček je „praotcem“ využívání odkazu lidové tvorby v hudbě soudobé.

(Text: oficiální tisková zpráva)