Kristina Barta: Jsem možná soutěžní fanatik

Rozhovor s pianistkou Kristinou Bartou

Měla jste v minulosti několik kapela, ale s žádnou z nich jste nevydala album a debut jste připravila až teď. Proč?

Od rozpadu mé první funkové kapely uplynulo už deset let. Já jsem se mezitím posouvala jinam a založila jsem kapelu Kikina B, která už měla blíž k jazzu, protože hrála fusion. I ji jsem ale rozpustila, protože jsem cítila, že chci jít dál. Už tenkrát jsem měla možnost natočit první album, bylo to před pěti lety, ale já jsem nechtěla. Až teď cítím, že vzniklo TO, s čím chci skutečně jít na trh.

Skladby pro album jste psala i aranžovala sama, nebo se na jejich výsledné podobě podíleli i spoluhráči?

Bubeníka Marka Urbánka nijak neusměrňuji, protože mě baví, jak hraje a jak je kreativní. Nemám potřebu ho nějak opravovat. Basu naopak řeším, protože mám ráda basový zvuk a hrozně mě baví unisono basové linky s klavírem nebo s jiným nástrojem. Honza Fečo má tedy nějaké noty předepsané, ale nic dalšího mu k tomu neříkám. I styl jeho hry mě totiž moc baví, je to takový živočišný basista.

Na desku jste si přizvala také hráče na dechové nástroje – Miroslava Hloucala na trubku a Karla Růžičku ml. na saxofon. Slyšíte například trubku ve skladbě hned při komponování?

Jak u které skladby. Většinou mě ale napadne melodie, kterou slyším jakoby zpívanou. Většinu skladeb píšu tak, abych je byla schopna zahrát v triu. Zpětně je pak poslouchám a snažím se je zasadit do takového obsazení, aby fungovaly co nejlépe. Měním to, zkouším to třeba právě s trubkou, pak s kytarou…

Berete natočení alba jako důležitý mezník ve své kariéře?

Ano, je to pro mne to nejdůležitější, nemůžu se bez toho posunout dál. Představte si, že chcete něco prodávat, ale nemáte co. Tím ale nechci říct, že je moje priorita prodávat na koncertech desky. Zájem fanoušků mi samozřejmě udělá radost, ale album beru především jako hmatatelnou vizitku. Jeho prostřednictvím říká: Tady jsem, toto je moje hudba, a jestli se vám to líbí, zařiďte mi koncert. Strávila jsem prací na albu tři celé roky. Všechno jsem si dělala sama a teď jsem ráda, že to mám za sebou a chci si trochu odpočinout.

V roce 2015 jste vyhrála Jazz Prix v rámci Bohemia Jazz Festu, vyhrála jste soutěž OSA se skladbou Find Peace Of Mind. Jste tedy soutěživý typ?

Soutěže jsou součástí mého promotion. Jsem možná trochu soutěžní fanatik, mám seznam skoro všech skoro všech zahraničních soutěží a pořád se někam přihlašuju. Ale nedělám to proto, abych se pak sama poplácávala po ramenou, jak jsem dobrá, ale hlavně kvůli propagaci své hudby. Když máte úspěch v soutěžích, vaše jméno je pak víc vidět.

(Celý rozhovor si můžete přečíst v březnovém čísle časopisu Harmonie)