Zpěvy zbožných Sáry a Vladimíra Mertových

Zpěvačka Sára Mertová si pro své sólové album vybrala jedenadvacet písní. V nových úpravách jsou někdejší aranže pro sborový zpěv vyváženy bohatším hudebním doprovodem Vladimíra Merty, který nahrál všechny nástroje. Texty jsou převážně modlitby, citáty z Tóry, z knihy Ester a Písně písní.

Sára Mertová v souvislosti s novým albem říká: „Ve sboru jsem zpívala do svých třinácti let. Nevím, jak je možné, že po 27 letech si pamatuji nejen texty, ale i druhé a třetí hlasy. Možná je to proto, že jako malá jsem při zkouškách Mišpachy seděla a poslouchala ostatní členy, jak nacvičují tyto hlasy. Jako by tyto písně byly přirozenou součásti mého života, rostly se mnou a já je měla v sobě uschované. Nahrála jsem své nejoblíbenější písně, ale soubor Mišpacha, který dodnes existuje a vystupuje, jich má v repertoáru přes 150. Ve zpěvu nejsem školená, podle not zpívat neumím a neumím ani jazyky, ve kterých jsem písně nazpívala (hebrejština, ladino a jidiš). Sólově jsem zpívala jen píseň Lulinke. Ptala jsem se Mikiho Rotha, o čem ta píseň je, protože Miki uměl jidiš. Říkal, že z textu není jasné, zda ptáček z hnízda vypadne, či vylétne. Díky Mikimu vím, o čem texty písní vyprávějí.“

A zpěvačka pokračuje: „Běžně sólově nezpívám, věnuji se výuce angličtiny. Zpěv beru spíš jako doprovod denních starostí, nepatří k mým koníčkům. I když… Před pár lety nás pozval fujarista a zapálený organizátor Bob Rychlík z Marylandu v USA na tvůrčí festival Common Ground. Přihlásila jsem se na kurz pouličního tance a sama vedla dílnu sefardských písní, které tu nikdo neznal. Postupně jsem k sobě přetáhla zájemce z jiných kurzů. Divili se, že nemám žádné cédéčko…“

Sářin otec, písničkář a vystudovaný architekt Vladimír Merta, dodává: „Nikdo v Mišpaše nekádroval zájemce o zpěv. Halachická pravidla, určující kdo je pravý Žid, kdo jen polovina, šestnáctina či dvaatřicetina, navíc jen po otci (jako já), zde neplatila. Vydržel jsem s Mišpachou skoro dvacet let. Mezitím dospěly děti, Mišpacha si vychovala své vlastní kytaristy, houslisty, harmonikáře a klarinetisty. Vystupují pod názvem Klezmerim. Po letech se mi dcera Sára přiznala, že vždycky toužila zazpívat si všechny sborové písně jako sólistka. S neuvěřitelnou hudební pamětí si vybavila všecky texty i druhé a třetí hlasy. Dodal jsem jí své neumělé vrzání na různé nástroje v naději, že vlastně tak nějak asi hráli muzikanti, které jsem nikdy neslyšel. Ostatně i chasidé zpívali s těžko napodobitelnou klouzavou dur-mollovou intonací, pocházející odkudsi ze vzdáleného Východu.“

(zdroj: tisková zpráva vydavatelství Galén)