Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Austrálie

Australskou zpěvačku Ingrid James pro české publikum objevil kytarista Libor Šmoldas. Kritika na této interpretce oceňuje barvu hlasu v kombinaci s perfektní intonací a prožitkem. Aktuální album Colours of Your Love vzniklo ve spolupráci s pianistkou a skladatelkou Louise Denson a se souborem Wild Silk Strings Project, ve kterém tradiční jazzovou sestavu s rytmikou, trubkou a dvěma saxofony doplňují housle, viola a violoncello. Ingrid James žije v Brisbane, což je třetí největší město Austrálie. O tamní hudební scéně řekla v rozhovoru pro naše rádio: „Hodně spolupracujeme, tvoříme homogenní komunitu a jsme rádi, že můžeme hrát různé druhy hudby.“ A dodala: „Australané rádi jezdí na zkušenou do světa a vracejí se s novými nápady, a to nás obohacuje.“

Do Česka pravidelně jezdí i zpěvačka Cash Savage, se kterou jsme také nedávno vysílali rozhovor. Její nejnovější album Good Citizen je přímo inspirované politickou a společenskou situací v Austrálii a jeho autorka o něm ve zmíněném rozhovoru řekla: „Když jsem psala písně, které se přímo týkaly situace v Austrálii, vůbec jsem netušila, jak na ně budou reagovat lidé za mořem. Ale postupně mi došlo, že ta témata jsou ve skutečnosti všeobecně platná. A potvrdily mi to i reakce evropského publika, které byly stejné pozitivní jako ohlasy mých krajanů.“ A jaké že tedy je základní téma alba? Cash Savage vysvětluje: „My Australané o sobě velmi rádi hovoříme jako o společnosti bez násilí, ale zároveň nemáme vyřešenou otázku lidských práv. Posledních dvacet let máme problém s přijímáním uprchlíků a jako mimořádně silné téma vnímám také domácí násilí. Ve skutečnosti je tedy Austrálie poměrně násilnou společností.“

O australské hudební scéně jsme v pořadu Jak se vám líbí nedávno hovořili s Rogerem Holdsworthem, rozhlasovým hudebním publicistou z Melbourne. S ním jsme se dotkli i otázky tradiční hudby Austrálie. Roger Holdsworth říká: „Co vlastně je tradiční hudba Austrálie? Na to je těžké odpovědět. Mnoho odborníku na tradiční kulturu pracuje například s konceptem, že tradiční hudbou Austrálie je anglická lidová hudba. S opravdu tradiční hudbou Aboriginců se dnes setkáváme především ve spojení s jejich obřady, ať už se jedná o iniciační rituály, obřady uzdravování nebo posvátné úkony. Našim západním uším zní tato hudba nezáživně a nudně. Ale existuje pár kapel z domorodé komunity, které si tuto hudbu berou jako základ, na kterém se snaží vybudovat most k většinové populaci. Často ji spojují například s americkou country, a tím pádem mnoho takzvaných aboriginských kapel zní jako country skupiny. Podobně populární je v jejich komunitách také grunge rock, samozřejmě ve spojení s původními jazyky. Konkrétním příkladem takového budování mostů byl loni zesnulý zpěvák Gurrumul, který měl nádherný čistý hlas. Byl nevidomý a byl členem důležité rodiny Yunupingu. Jeho příbuzní působili ve významné rockové skupině Yothu Yindi, která spolupracovala například s Midnight Oil.“

Podle Rogera Holdswortha je zajímavá i hudba etnických menšin, které v dnešní Austrálii žijí. Například kapelu The Lost Clog tvoří potomci Litevců, kteří přišli do Austrálie. Věnují se i dnes lidové hudbě z Litvy.

Skupina Midnight Oil, kterou si zpravidla spojujeme s ekologickými tématy a také s bojem za práva australským domorodců, vznikla v druhé polovině 70. let. Prošla několika fázemi, jak nám v telefonickém rozhovoru vysvětlil zakládající člen a kytarista Jim Moginie. Řekl: „Na počátku jsme byli elektrická rocková kapela, která vystupovala v klubech a hospodách po Austrálii. Hráli jsme rychle a hlasitě. Pak jsme přešli do střední fáze, která byla řekněme poprocková. Naše písně byly v té době melodičtější a tehdy jsme také byli na vrcholu popularity. V 90. letech se pak tento styl změnil. V té době jsme zněli nejnaštvaněji, což se fanouškům líbilo. V Austrálii tehdy byla na vzestupu rasistická strana One Nation v čele s Pauline Hansonovou, které se dařilo velmi dobře komunikovat s médii. Naše tehdejší hudba je především naším protestem proti ní. Tou syrovostí a naštvaností jsme se vlastně vraceli někam na počátek. Jenže pak přišel rok 2002, zpěvák Peter Garrett se rozhodl pro odchod do politiky a my jsme měli patnáctiletou pauzu.“ Po pauze se skupina vrátila na pódia v roce 2017 a vystoupila tehdy mimo jiné na festivalu Colours of Ostrava.

Další australskou skupinou, která našemu rádiu poskytla rozhovor byl Graveyard Train, který hraje alternativní country. Více o tom členové kapely řekli v rozhovoru pro naše rádio: „Mainstreamová country hudba je docela oblíbená po celé Austrálii, nicméně člověk musí být trochu opatrný, když mluví o country. Je otázka, co všechno do toho žánru počítat. Jen tradiční hudbu? Je to ještě country, když má kapela celou bicí soupravu a třeba hammondky a vedle toho banjo? V Austrálii se můžete potkat se spoustou špatné hudby na pomezí popu a country, stejně jako v Americe a na celém světě. Ale například v Melbourne existuje spousta zajímavých kapel, které hrají alternativní country. Melbourne je vůbec hlavní hudební centrum Austrálie. Před nějakými čtyřmi nebo pěti lety se tam objevilo několik velmi zajímavých country skupin. A my z tohoto prostředí také pocházíme.“

Nick Cave je zároveň Australanem a světoběžníkem. Hudbě se tento rodák z australského státu Victoria věnoval odmalička. Už v osmi letech chodil zpívat do sboru. Je synem učitele a knihovnice a ke knihám má blízko – sám je vedle hudební dráhy také spisovatelem. V 80. letech žil v Berlíně a tam také v roce 1984 vydala své první album jeho kapela The Bad Seeds. V roce 1988 se Cave představuje také jako autor filmové hudby – spolupracuje s režisérem Wimem Windersem na filmu Nebe nad Berlínem. V tomtéž roce vydává knihu King Ink, kolekci svých básní a her. Roku 1989 vychází jeho román A uzřela oslice anděla, „příběh kriminálního idiota štvaného lynčujícím davem“. Na konci 80. let Australan opět mění bydliště – stěhuje se z Berlína do brazilského Sao Paula.

John Butler, který letos vystoupí na festivalu Colours of Ostrava, není australský rodák. Narodil se v Kalifornii, ale v 11 letech se přestěhoval do Austrálie. „Vše, co dnes dělám, vychází hudebně z toho, co jsem poznal až v Západní Austrálii, kde žiji,“ řekl nám v nedávném telefonickém rozhovoru. Nejnovější album Johna Butlera se jmenuje Home, Domov. Na otázku, na co myslí, když se řekne „domov“, kytarista odpovídá: „V první řadě myslím na Západní Austrálii. Myslím na svůj dům a na svou rodinu. Ale myslím také na své tělo, na svou mysl a své srdce. Kamkoli po světě cestujete, vždy máte nějaké místo, které můžete nazvat domovem. Návrat domů se ale někdy odehrává pouze v emoční rovině – vracíte se k sobě samému. Člověk je emocionální bytost, která na své nekončící cestě stále objevuje sama sebe a také nachází svůj domov v sobě.“

V roce 2012 byl na českém turné australský písničkář Pete Uhlenbruch, který vystupuje pod uměleckým jménem Owls Of The Swamp. Mezi koncerty si tehdy udělal čas i na návštěvu našeho rádia. Petovi rodiče byli Němci, kteří se do Austrálie přestěhovali před více než půl stoletím. Pete se už narodil v Melbourne. Pseudonym Owls of the Swamp, tedy Sovy z bažiny, je pak přibližným překladem původně německého příjmení Uhlenbruch do angličtiny.

Další výraznou postavou australské hudební scény je Hugo Race, člověk, který se věnuje temnému folku a rocku, modernímu blues a kombinuje také prvky etnické a elektronické hudby. Nám poskytl rozhovor v roce 2017 na festivalu Blues Alive, kde v duu s italským hudebníkem a výtvarníkem Michelangelem Russem představoval projekt s úpravami písní slavného amerického bluesmana Johna Lee Hookera. V rozhovoru nám Hugo Race řekl: „John Lee Hooker ve svých písních zpíval o svém běžném životě. Je to tedy písničkář, z jehož tvorby můžeme čerpat a můžeme se jí inspirovat, i když jsme jiní. Já jsem australský běloch z 21. století. John Lee Hooker jako kluk sbíral bavlnu v oblasti Mississippi. Moc toho tedy společného nemáme.“ 

Úplně na závěr nám zahraje Frank Yamma, písničkář z aboriginského kmene Pitjantjatjara, který zpívá střídavě anglicky a právě v jazyce pitjantjatjara.