Danças Ocultas: Tanec je v naší hudbě ukrytý

Rozhovor s Filipem Calem z portugalského kvarteta Danças Ocultas

Vaši kapelu tvoří čtyři akordeonisté. Jak si mezi sebe dělíte role?

Artur a Francisco Miguel hrají melodie, podobně jako housle ve smyčcové kvartetu. Já mám na starosti akordy a rytmus, což se podobá roli violy. A pak je tam už zmíněný bas, který zastupuje violoncello. Každý z nás má tedy v kapele svou specifickou roli.    

Proč si říkáte Danças Ocultas?

Portugalské slovo „ocultas“ znamená „skrytý“. Akordeon je v Portugalsku – a vlastně i kdekoli jinde – vnímaný jako nástroj, který hraje k tanci. My však akordeon používáme jinak. Hrajeme na něj hudbu expresivní i melancholickou a tanec je v našich skladbách ukrytý. Někde vzadu jej cítíte, ale není tam explicitně přítomen. Proto jsme si zvolili název Danças Ocultas, Skryté tance. Můžete sice na naši hudbu tančit, ale…    

Máte za sebou čtvrtstoletí existence. Co považujete za zlomový bod v historii kapely?

V roce 2010 jsme dostali pozvání na WOMEX a to pro nás bylo velmi důležité. Díky tomu jsme totiž potom odehráli více než 60 koncertů ve čtyřiadvaceti zemích. Tehdy jsme museli skutečně začít plánovat – kdy vydáme CD, kdy pojedeme na turné po Kanadě, po Číně nebo po Evropě… Plánujeme tedy mnohem více dopředu. V roce 2022 máme například hrát v Paříži v Café de la Danse. A pokud jde o hudbu… Naše první tři alba obsahovala pouze nahrávky našeho kvarteta, tedy pouze akordeony. Na čtvrté album jsme si pozvali řadu hostů, ale následující nahrávka byla opět čistě akordeonová. Takže to střídáme. Máme album s brazilskou zpěvačkou Dom La Nenou, pak jsme nahráli album s orchestrem, na které jsme si pozvali zpěvačku stylu fado Carminho, dále významného portugalského hudebníka Rodriga Leãa a skupinu Dead Combo. A zatím poslední album jsme natáčeli v Brazílii a jako host na něm účinkuje brazilský hudebník Jaques Morelenbaum. Takže přece jen trochu víc plánujeme, ale ani v současné době to nepřeháníme. Teď si například říkáme, že bychom mohli nahrát nějakou filmovou hudbu. Takže to by mohl být náš příští projekt. Ale uvidíme.    

Hrajete především instrumentální hudbu. Vnímáte za ní nějaké příběhy nebo obrazy?

Instrumentální hudba přináší zajímavá dobrodružství. Bez zpěváka a bez textu, kterého byste se mohli držet, můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Můžete tedy snít spolu s námi i sami, bez nás. Někdy na koncertech vidíme publikum se zavřenýma očima. Možná ti lidé v tu chvíli v duchu někam cestují. I my vnímáme různé věci, když tuto hudbu hrajeme. A je možné, že publikum cítí totéž. Ale nevím.    

Inspirujete se i portugalskou lidovou hudbou?

Určitě v našich skladbách můžete najít některé melodie z portugalských lidových písní, ale měníme jim samozřejmě harmonii a rytmus. Nejsme kapela, která by hrála portugalské lidové písně. Vymýšlíme nová aranžmá a snažíme se přijít s něčím novým. Nedokážu to přesně popsat, ale přinášíme do portugalské hudební tradice nové prvky. Předpokládám ale, že z naší hudby lze poznat, že jsme z Portugalska. Hrajeme jinak než Španělé nebo Francouzi. Jsme více melancholičtí, možná v naší hudbě cítíte i fado. Nevím, jak bych to přesně popsal, ale jsou to určité portugalské kořeny.