Dom La Nena: Cello je důležité pro výslednou podobu písní

Dom La Nena: Cello  je důležeité

Na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou jsme pro vás natočili rozhovor s brazilskou zpěvačkou, violoncellistkou a skladatelkou Dom La Nenou. Pořad si můžete poslechnout v našem archivu a nyní vám nabízíme také přepis některých pasáží rozhovoru.

Rozhovor s brazilskou zpěvačkou a violoncellistkou Dom La Nenou

Pocházíte z Brazílie, ale žijete ve Francii. Proč jste se rozhodla právě pro tuto zemi?

Do Francie jsem přijela studovat klasickou hudbu. Tedy vlastně poprvé jsem přijela ještě malá se svými rodiči, když oni studovali. Žili jsme ve Francii čtyři roky a v té době jsem se začala opravdu vážně učit hrát na violoncello. Už tehdy jsem byla rozhodnutá, že se stanu profesionální hudebnicí. Studovala jsem tehdy na konzervatoři v Paříži. Před devíti lety jsem do Francie přijela znovu a opět proto, abych studovala vážnou hudbu. Francie je totiž pro mne – pokud jde o klasické hudební vzdělání – nejlepší volbou. Až později jsem se začala věnovat populární hudbě – písňové tvorbě. Ale nejsem součástí francouzské písňové scény, nevěnuji se francouzským šansonům. Ne že by se mi nelíbily, ale to, co mě na Francii přitahuje, je především skutečnost, že tam mají umělci lepší postavení než v jiných zemích. Proto tam mimo jiné zůstávám.   

Jak důležitou jsou pro vás texty písní?

Texty vnímám jako velmi intimní složku své tvorby. Když jsem začala skládat, nebylo mým záměrem dělat kariéru a zpívat pro lidi. Chtěla jsem si něco psát jen tak pro sebe. Vůbec jsem si tedy nekladla otázku, jestli to, o čem píšu, není příliš důvěrné, jestli se to dá takhle zpívat nahlas, nebo ne. Moje myšlenky tedy byly zpočátku velmi čisté a naivní. Myslím, že každý „normální“ umělec se snaží co nejvíc psát, natáčet videa, kreslit, zpívat, prostě cokoli… Jenže můj vztah k tomu, co píšu, je opravdu velmi intimní. Týká se to toho, co jsem prožila, mých cest, jednotlivých etap mého života, které jsem strávila v různých zemích. Hodně se mé texty také týkají mého dětství. 

Hrajete na violoncello. Je tento nástroj pro vás důležitý i při procesu tvorby?

Myslím, že ne, protože neskládám vždy s violoncellem. Je to spíše otázka aranžmá. Vlastně s violoncellem skládám jen výjimečně, protože to není příliš vhodný nástroj, když jsi přemýšlet o harmonickém a rytmickém doprovodu. Komponuji spíše s klavírem nebo s kytarou. Ale pokud jde o mne jako umělkyni, tam hraje naopak violoncello klíčovou roli. Není tedy tak důležité pro písně jako takové, ale pro jejich výslednou podobu.    

Na vašem prvním albu Ela (2011) se pdílel britský písničkář Piers Faccini. Pokračuje tato spolupráce?

Piers je můj velký přítel. Nahrála jsem s ním své první album a on mě hodně pomohl a naučil. Byla jsem s ním na turné, měli jsme společné koncerty, na kterých jsme hráli jeho i mé písně. V současné době nespolupracujeme, ale jsem si jistá, že v budoucnu opět něco spolu uděláme.    

Ovlivňuje vás v současné době více brazilská, francouzská, nebo jiná hudba?

Myslím, že je to opravdu směs všech těch vlivů. Vlastně jsem si tu otázku takto nikdy nepoložila. Je to odraz mé osobnosti. A myslím, že jak jde čas a jak jsem stále dál od Brazílie, o to víc se cítím být Brazilkou. Píšu portugalsky, cítím se být blízko brazilské kultuře, i když jsem ve skutečnosti už dlouho velmi daleko. Myslím tedy, že je v mé tvorbě vše vyrovnané a že žádný vliv nepřevažuje. Pro mne vlastně mezi brazilskou a evropskou a francouzskou kulturou není žádný rozdíl. Nemám žádné přihrádky, které by tyto žánry ve mne oddělovaly.

www.domlanena.com