Recenze hudebních CD
Hudbu na Proglasu nejen pouštíme, ale také hodnotíme a analyzujeme. Čtěte a poslouchejte současně.
Atlanta: Zopár viet
Atlanta patřila ve druhé polovině 90. let ke špičkám slovenské křesťanské scény. Její alba nabízela skvěle zahranou a kvalitně natočenou hudbu na pomezí folku a středního proudu s velkým důrazem na vokály. Jenže pak se cesty jednotlivých členů Atlanty načas rozešly. Sledovat jsme mohli zejména zpěvačku Márii Podhradskou, která se vedle sólové dráhy věnovala především dětem.
Hlas Ivan & Růžový brejle: Utek mi pes
Česká Akademie populární hudby vnucuje svým hlasujícím členům jedno podivné pravidlo. Nevolí se "album roku", nýbrž několik alb podle žánrů. A tak vedle vcelku rozumně zorganizovaných žánrových cen (do kterých hlasuje vždy jen několik odborníků, kteří se daným žánrem dlouhodobě zabývají) existují kategorie Album roku rock a Album roku pop, do kterých hlasují všichni. Vtip je v tom, že si akademik nemůže sám zvolit, koho zařadí do rocku, a koho do popu. Seznam desek k oběma hlavním žánrům vyhotovují vydavatelé. A aby to nebylo tak jednoduché, některá alba jsou "postoupena" pouze žánrovým komisím (které jsou však natolik osvícené, že si zpravidla své seznamy vyrábějí samy).
Nezmaři: ... než tóny doznějí
Nedávno napsal jeden můj kolega publicista o Evě Henychové něco v tom smyslu, že její hudba není typicky folková. Toto tvrzení mě nejprve zarazilo: Kdo jiný než písničkáři představuje „typický folk“? Avšak vzápětí jsem si uvědomil, že existují minimálně dva „rovnoprávné“ pohledy na folk (nebudu-li brát toto slovo jako souhrnný název pro celou tzv. FCT scénu včetně všech odnoží world music). „Folk v užším slova smyslu“ představují na jedné straně právě písničkáři a na straně druhé více či méně akustické kapely, často s velkým důrazem na vokály. Prototypem takové „typicky folkové“ skupiny by mohli být českobudějovičtí Nezmaři.
Vrbová Jitka & Akáty: Tam pod nebeskou bání
Nové album Jitky Vrbové je výborným příkladem jednoho neblahého jevu ve vývoji populární hudby. Zatímco ještě v 60. letech bylo samozřejmé, že středněproudé zpěváky doprovází více či méně početný orchestr, v letech 80. si sólista vystačil s doprovodem syntetické samohrajky. Jen zdánlivě však dokázala elektronika nahradit živou hudbu. Na albu Tam pod nebeskou bání slyšíme živých nástrojů dost. Jen seznam hostů čítá devět jmen a Stanislav Chmelík alias Akáty hraje vedle automatických bicích na skutečnou kytaru, baskytaru, klarinet a saxofon. Přesto mám pocit, že při aranžích se - víc než je zdrávo - snažil napodobit syntetické přístroje předminulé dekády. A právě tím album trpí.
Gutta: Přišli sme na čest zpievajíc
Gutta je kapela ze západních Čech, která se věnuje historické hudbě. V repertoáru má písně duchovní, světské renesanční skladby, středověkou milostnou lyriku i lidové koledy. Vedle domácích zdrojů čerpá ze španělské lidové slovesnosti, z italské historie nebo ze staré Anglie.
Bára & Francisco: Prostřeno
Písničkářku Báru Šindelářovou jsem poprvé slyšel v roce 1999 ze čtyřpísňového singlu Déšť. Podobných foklových nahrávek, které ve mně po poslechu nezanechají žádnou výraznější stopu, slyším za rok spoustu. Zajímavější bylo druhé setkání na finále Zahrady písničkářů v Kuřimi v roce 2004. Tam Bára vystoupila v duu s ekvádorským kytaristou Franciskem Maldonadem a právě díky jeho „tropické“ hře se mi dvojice vryla do paměti.
Chodská vlna: Alou!
Skupina Chodská vlna nazvala svůj styl „dudáckej bigbít“. Charakteristika je to pěkná, nicméně úplně přesná není. Slovo „bigbít“ mi evokuje muziku přece jen o něco tvrdší, než jakou na albu Alou! slyším. Hutnější zvuky kytary sice nechybějí, avšak celkově bych mluvil spíš o folkrocku než rocku či bigbítu.
Rendez-vous s Magdalenou Brožkovou
Byla nebyla jedna severočeská kapela, která se dlouho nemohla najít. Hledala nejen správný zvuk, ale i název: Není to tak dávno, co se z Marigoldu přejmenovala na Rendez-vous. O kousek dál, i když také na severu Čech, žila byla jedna písničkářka. Ostřílená úspěchy na dětských festivalech začala Magda Brožková soutěžit na Portách a i tam se jí dařilo. Prbojovala se do finále Zahrady písničkářů, natočila album se studiovou kapelou, účastnila se se dvěma kolegyněmi kostýmního projektu Ježibabinec, avšak stále hledala nějaké další cesty. A tak si dala rendez-vous s výše zmíněnou kapelou. Nebo si kapela dala rendez-vous s Magdalenou Brožkovou?
Lucrezia Borgia: Od hradu k hradu
Lucrezia Borgia je znojemská kapela, která se vedle dalších aktivit (například zhudebňování Christiana Morgensterna v němčině) věnuje především historizujícímu folku. Vystupuje v historických kostýmech, hraje na historické nástroje, zpívá písně s historickými tématy. Protože se nám však ze středověku nedochovaly žádné zvukové záznamy, netuším, nakolik je svérázný hlasový projev členů kapely historicky autentický. Pokud takto potulní truvéři, kteří se nám představují hned v titulní skladbě, skutečně zpívali, beru svá následující slova zpět.
Greenhorns: Rovnou, tady rovnou/Oranžový expres... a dalších 40 hitů
Bez velké mediální kampaně vyšel loni dvojalbový výběr skladeb skupiny Greenhorns. Mapuje především tu část její kariéry spojenou s vydavatelství Venkow Records, respektive Universal Music. Jde tedy o nahrávky z let 1992-2003, mezi něž se jakoby náhodou přimíchalo šest písní z přelomu 60. a 70. let. O žádnou náhodu samozřejmě nejde, Rovnou, tady rovnou, Oranžový expres nebo Little Big Horn mají za úkol přilákat ty kupující, kterým nejnovější sestavy Greenhornů nic moc neříkají.
Vydejte se s námi za hudbou Litvy, Lotyšska a Estonska.
Zveme vás na hudební výlet do Francie.
Vietnamský hudebník Tri Nguyen natočil album pro dva sólové nástroje.
Podívejte se na první výsledky ankety Album roku 2023.
Podívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.
