Atlanta: Zopár viet

11. dubna 2005 Folk, Recenze Autor: Milan Tesař

Atlanta patřila ve druhé polovině 90. let ke špičkám slovenské křesťanské scény. Její alba nabízela skvěle zahranou a kvalitně natočenou hudbu na pomezí folku a středního proudu s velkým důrazem na vokály. Jenže pak se cesty jednotlivých členů Atlanty načas rozešly. Sledovat jsme mohli zejména zpěvačku Márii Podhradskou, která se vedle sólové dráhy věnovala především dětem.

Rok vydání: 2004
Vydavytel: Štúdio Lux
Žánr: folkrock
Celkový čas: 40:33

Atlanta patřila ve druhé polovině 90. let ke špičkám slovenské křesťanské scény. Její alba Dlhý príbeh (1995), Miesto na zemi (1997) a Krídla v daždi (1999) nabízela skvěle zahranou a kvalitně natočenou hudbu na pomezí folku a středního proudu s velkým důrazem na vokály. Jenže pak se cesty jednotlivých členů Atlanty načas rozešly. Sledovat jsme mohli zejména zpěvačku Márii Podhradskou, která se vedle sólové dráhy (album Rozhodnuté) věnovala především dětem - vlastním i dětem obecně (alba Deťom a Deťom 2 s Richardem Čanakym). Na slovenské popové scéně prorazil Maroš Kachút, a to především jako producent a skladatel (spolupracuje například se zpěvačkou Mishou). Atlanta však mezitím nezanikla, pouze spala. Nyní se probudila, natočila nové album a znovu začíná koncertovat.

"Nová? Atlanta se od rané fáze kapely liší především větším důrazem na instrumentální stránku a na sólové hlasy. Nejedná se už o folkovou vokální kapelu, ale spíše o folkrockový soubor, v jehož popředí stojí dva rovnocenní partneři - Mária Podhradská a Dano Kachút. Danův bratr Maroš si sice zahrál na kytaru, avšak jinak stojí spíše v pozadí, stejně jako vokalistky Soňa Jančíková a Jana Chrtianska. Flétnistka Ivica Encingerová je sice v některých písních nepřeslechnutelná (I Will Follow You), avšak celkově nehraje výraznější roli než někteří hosté (například houslista Stano Palúch v Málo). Vůbec mám pocit, že nápis Atlanta na obalu alba musíme pro velké množství hostů (10 jednotlivců + smyčcové kvarteto) chápat spíše jako značku než jako regulérní kapelu. Já vím, Atlanta opět koncertuje, avšak určitě jde o dost odlišnou sestavu než tu, kterou slyšíme na albu.

Mnohé nám o albu napoví už první píseň Ešte chvíľu. Doprovod je akustický a "popový? zároveň, jako by Atlanta navazovala na svou folkovou minulost a zároveň se snažila oslovit mnohem větší okruh posluchačů. Zajímavá je dlouhá dohra s houslemi Stana Palúcha, která také vokální folk příliš nepřipomíná. Zajímalo by mě, proč otevírací píseň zpívá Dano Kachút, jehož hlas je přece jen méně výrazný než vokál Márie Podhradské (a jehož trochu nosový projev může leckoho i rušit). Celkově však jde o snadno zapamatovatelnou melodii, podobně jako u druhé písně Aký význam. V ní se však ukazuje (stejně jako v titulní Zopár viet), že ani sebedokonaleji vyprodukované a sebelépe nahrané album neskryje takový základní nešvar, jakým jsou obrácené přízvuky ("aký výZNAM má?, resp. "a staČÍ viac nemusím?).

Pominu-li zmíněnou chybičku, považuji titulní Zopár viet za jednu z nejsilnějších písní alba. Druhým jasným hitem je klidnější píseň Ty a ja s textem Márie Podhradské. I když můžeme Atlantu dál považovat za křesťanskou (nebo - jak se na Slovensku říká bez ohledu na žánr - za "gospelovou?) skupinu, hlavním tématem alba je zdánlivě láska dvou lidí. "Človek si hľadá ľudskú dlaň / s ktorou už necíti sa sám,? zpívá Mária v Ty a ja. Zopár vet Dano tvrdí: "S tebou zmysel má / kráčať ďalej stále...? A v písni Apríl: "Láska nás časom naučila rásť.? Ve skutečnosti však jde o vztah tří, protože důležitým vrcholem trojúhelníku je v textech Atlanty Bůh: "Veď v tom tichu / sa s nami skrýva Boh? (Ešte chvíľu); "Boh nám cestu ukáže? (Zopár viet); "Príď nám Bože příď nám / chytro na pomoc? (Možno som sám). Přesto prvoplánově křesťanských textů (především modliteb) je relativně málo a ten úplně nejpřímočařejší je navíc anglický (I Will Follow You).

Milovníci hudebního novátorství si při poslechu Atlanty na své asi nepřijdou. Nicméně to, na co skupina vsází, tedy silné melodie, pestré aranže v mantinelech "folkového středního proudu?, příjemný hlas Márie Podhradské a sbory v refrénech, se poslouchá velmi příjemně. Za pár let si asi nevzpomenu na všechny písně z alba, ale doufám, že minimálně první čtyři + některé další si pro jejich výrazné melodie pamatovat budu.

PS: Málem bych zapomněl, velmi zajímavý je Vietor s foukací harmonikou Ondra Lazára Tkáče ze skupiny Kapucíni. Poslechněte si...