Gutta: Přišli sme na čest zpievajíc
Gutta je kapela ze západních Čech, která se věnuje historické hudbě. V repertoáru má písně duchovní, světské renesanční skladby, středověkou milostnou lyriku i lidové koledy. Vedle domácích zdrojů čerpá ze španělské lidové slovesnosti, z italské historie nebo ze staré Anglie.
Vydáno Jiří Sláma - Avik
Žánr: duchovní a světská historická hudba
Celkový čas: 37:35
Gutta je kapela ze západních Čech, která se věnuje historické hudbě. V repertoáru má písně duchovní, světské renesanční skladby, středověkou milostnou lyriku i lidové koledy. Vedle domácích zdrojů čerpá ze španělské lidové slovesnosti, z italské historie nebo ze staré Anglie. Přidat můžeme jednu melodii (Pochodeň lásky) a jednu kompletní píseň (Labuť) od současných autorů a máme před sebou velmi pestrou, ba přepestrou směs.
Písně a skladby z tak odlišných prostředí a epoch možná zaručují, že se posluchač-laik při nenudí. Střídají se nálady i témata, po košilaté epice následuje modlitba a po ní cudná milostná lyrika. Pouze vánoční písně jsou soustředěné v závěru alba, možná abychom je v ostatních obdobích roku mohli jednoduše vynechat. Nicméně právě vinou tohoto až přiliš "divokého" střídání působí album jako celek neuspořádaně.
Pán a dámy z Gutty na CD spolupracují s mnoha hosty (včetně známého mandolinisty Petra Vrobela). Bohužel však v bookletu chybí detailnější informace o tom, koho v které skladbě slyšíme. A co víc, u kmenových členů souboru ani nezjistíme, které nástroje ovládají. Jenže historická muzika je z organologického hlediska příliš zajímavá na to, aby si kapela mohla dovolit tyto "detaily" opomenout.
Po výtkách k dramaturgii a k dokumentaci připojím ještě jedno interpretační minus. Zatímco dívčí zpěv nabízí místa silnější (Da que Deus m?amou, A na zemi upokojení) i slabší (Skoč děvče mé), Jiří Hlobil za svými kolegyněmi výrazně pokulhává (viz také Skoč děvče mé). Jeho silnou stránkou není ani recitace, které je podle mne na albu zbytečně moc (Renesanční milostná báseň působí zcela nedůvěryhodně).
Výše uvedené však neznamená, že by deska Gutty byla špatná. Nikoli, je pouze průměrná. Vedle slabších míst na ní najdeme i spoustu příjemných momentů. Pěkně zaranžovaná je Ai vist lo lop a pěkně znějí i další španělské písně. Jedním z vrcholů alba je jediná zcela moderní píseň, folková balada Labuť. A pěkná je i německá lidová Drei Laub auf einer Linden nebo svižná vánoční In hoc anni circulo. Naopak skladby převzaté od Spirituál kvintetu se originálu nevyrovnají (Margot), i když se je Gutta snaží podat "více středověce" (U Karlova Týna připomíná ranou tvorbu brněnských Vagantů).
Docela by mě zajímaly poznámky nějakého odborníka na středověké jazyky, nakolik je správná výslovnost staré angličtiny nebo španělštiny v jednotlivých písních. Při poslechu latinské Detrimentum pacior jsem si ale vzpomněl na jednu knihu Raymonda Queneaua, ve které jakýsi abbé pronesl známý latinský citát "s přízvukem esperantisty". V latině Gutty je čeština cítit možná příliš. Jenže vadí to u neživého jazyka?
Síla Gutty je podle mne spíše v rychlejších písních, v bohatších aranžích, ve skočných popěvcích. Pokud skupina opravdu vystupuje v historických kostýmech na místech s patřičnou scenérií, jistě "obohacuje hudební život Plzně i jeho okolí", jak se píše v bookletu. Album bohužel nabízí pouze zvukovou část této "historické podívané", a tak posluchače obohacuje o něco méně. Nicméně Gutta se za ně nemusí stydět. Chyby na něm sice jsou, k dokonalosti má daleko, ale jako první ukázka toho, co kapela dovede, rozhodně není špatné. Navíc při poslechu CD si každý může naprogramovat jen ty skladby, které se mu líbí. A z 25 položek se vybírat dá.