Greenhorns: Rovnou, tady rovnou/Oranžový expres... a dalších 40 hitů

Rok vydání: 2004
Vydavatel: Universal
Žánr: country
Celkový čas: 61:08 + 61:23

Bez velké mediální kampaně vyšel loni dvojalbový výběr skladeb skupiny Greenhorns. Mapuje především tu část její kariéry spojenou s vydavatelství Venkow Records, respektive Universal Music. Jde tedy o nahrávky z let 1992-2003, mezi něž se jakoby náhodou přimíchalo šest písní z přelomu 60. a 70. let. O žádnou náhodu samozřejmě nejde, Rovnou, tady rovnou, Oranžový expres nebo Little Big Horn mají za úkol přilákat ty kupující, kterým nejnovější sestavy Greenhornů nic moc neříkají.

Nic proti zmíněným klasickým hitům. Nicméně k mání je můžete mít na jiných kompilacích a zde působí anorganicky. I bez nich by dvojalbum ukázalo, že Greenhorni stále mají co nabídnout a že nepřestali patřit ke špičce české country hudby. Pouze Michala Tučného, Josefa Šimka a Mirka Hoffmanna na postech sólových zpěváků jiní.

Jedinou stálicí v sestavě zůstává Honza Vyčítal, v poslední době stále zručnější textař. Nevyhne se sice drobným kostrbatostem (Za střízliva je to fajn kluk) a "tuláckým? klišé (Vem mě k vám), někde je příliš "ukecaný? (Štěrk a sůl s pepřem a především Velká jízda na říčním kolotoči), místy na můj vkus zbytečně vulgární (závěr písně Redback pod prkýnkem hajzlíku). Celkově však jeho texty musím pochválit za originální rýmy a za dosud nezmapovaná témata (Domov mezi gumovníky). Při tom všem však zůstávají věrné stylu country.

Jako zpěvák se Vyčítal na albech Greenhornů drží v posledních letech spíše zpátky. Několik hitů sice nazpíval (Plav vocuď, ty grázle, Štěrk a sůl s pepřem), avšak zřejmě chápe, že na jeho příliš svérázném projevu by celý repertoár stát nemohl. Kapelníkovo ráčkování (Kabaléro) mimochodem vyznívá jako zajímavý protiklad uhlazenějšího projevu bývalého bubeníka Františka Donátha (Mám snad v očích slznej plyn) i současného kytaristy Petra Kocmana (Začni větře dout). Opomenout nesmíme ani několik sólových partů Tomáše Linky z počátku 90. let (Domov mezi gumovníky) a pozdější spolupráci s hosty (Pavel Bobek, Pavlína Jíšová, Věra Martinová, Jiří Suchý).

Dvojalbum neobsahuje žádnou úplnou novinku, ze zatím posledního alba Dalas! zde najdeme pouze jedinou píseň Jestřáb čas, i když by si připomenutí zasloužily i další (minimálně dixielandová Až se včera večer odpoledne setmí). Z předchozího Greenhorns 2000 tu najdeme ukázek mnohem více (zcela právem), ve velké míře jsou zastoupeny "australské? desky. Mohl bych připojit výčet skladeb, které mi zde chybí. A naopak bych mohl vyjmenovat minimálně deset z více než 40 uvedených písní, které mi připadají zbytečné. Jenže tak to u podobných výběrů bývá. Celkově recenzované dvojalbum podává dostatečně pestrý obrázek o současnosti a nedávné minulosti kapely, která vznikla v 60. letech a která stále působí svěže.

A ještě poznámka na závěr. Toto dvojalbum je určeno milovníkům country bez přívlastků. I když jsem si na minulých deskách všímal posouvání zvuku kapely k rocku nebo ke jazzu, zde nic takového necítím. Jen přemýšlím, jestli za to může výběr, nebo jen řazení skladeb...