Lucrezia Borgia: Od hradu k hradu
Lucrezia Borgia je znojemská kapela, která se vedle dalších aktivit (například zhudebňování Christiana Morgensterna v němčině) věnuje především historizujícímu folku. Vystupuje v historických kostýmech, hraje na historické nástroje, zpívá písně s historickými tématy. Protože se nám však ze středověku nedochovaly žádné zvukové záznamy, netuším, nakolik je svérázný hlasový projev členů kapely historicky autentický. Pokud takto potulní truvéři, kteří se nám představují hned v titulní skladbě, skutečně zpívali, beru svá následující slova zpět.
Rok vydání: 2004
Vydáno vlastním nákladem
Žánr: folk
Celkový čas: 66:55
Lucrezia Borgia je znojemská kapela, která se vedle dalších aktivit (například zhudebňování Christiana Morgensterna v němčině) věnuje především historizujícímu folku. Vystupuje v historických kostýmech, hraje na historické nástroje, zpívá písně s historickými tématy. Protože se nám však ze středověku nedochovaly žádné zvukové záznamy, netuším, nakolik je svérázný hlasový projev členů kapely historicky autentický. Pokud takto potulní truvéři, kteří se nám představují hned v titulní skladbě, skutečně zpívali, beru svá následující slova zpět.
V Lucrezii Borgii se bezesporu sešli zapálení fanoušci historie, lidé, kteří jdou do pramenů a upřímně se snaží zprostředkovat svým posluchačům útržky dějin "velkých? (Blanche de Valois) i "drobnějších? (Za panského ježka). Při koncertní produkci mohou upoutat publikum svým oděním a především nástroji, které jen tak na nějakém folkovém festivalu neuvidíte (cystra, kornamusa a další). Na takový koncert se tedy určitě dobře dívá a docela dobře se také poslouchá, když máte za zády masivní věž s cimbuřím a před vámi se odehrává šermířský souboj. Z cédéčka to bohužel už tak efektní není.
Problém není v samotných písničkách, ty by mohly fungovat i bez historických scenérií a bez šermířů. Potíž je v interpretaci. Většinu mužských partů obstarává kapelník Antonín Maceček. Hned v první písni Od hradu k hradu nám ukáže celou škálu výrazových prostředků - křik, chroptění, skandování. Přirozený zpěv bohužel chybí. Přičteme-li k tomu problémy s intonací (dá-li se při chroptění o intonaci hovořit) a nezvládnuté frázování ("vede násně kam?), vyjde nám velmi nepříznivá bilance. Nejde však jen o tuto jednu píseň. Ženský vokál v dialozích v Blanche de Valois je utopený a nevýrazný, v Ó Jeruzalém (což je mimochodem jedna z nejlépe zazpívaných písní alba) si zpěvačka zpočátku vůbec není jistá a v Kde zůstal můj milý působí jakoby operní způsob zpěvu velmi nepřirozeně. Dalo by se pokračovat dál - ke kvalitě zpěvu jsem si dělal poznámky téměř u každé skladby a momentů, které mě v tomto ohledu potěšily, opravdu mnoho není (např. závěr Sluníčka, zatímco na začátku téže skladby je ženský vokál opět nepřirozený). Jako by se kapela - možná vlivem svých kostýmů - snažila za každou cenu hrát divadlo.
Prvků jakési stylizace najdeme na albu víc a většinou k neprospěchu věci. Závěrečná Lancknechti jdou (s angažováním znojemského "barda? Záviše do role dědka) je zbytečně vulgární. Vtip v úvodu Palestiny s vzýváním Alláha také nemusí jako vtip vyznít a jedním z mála opravdu svěžích nápadů je německý závěr v Lancknechtech, který lze vnímat třeba jako narážku na úspěchy kapely v sousedním Rakousku.
Ale zpátky k interpretaci. Netvrdím, že se k ryčnému syrovému zvuku historických nástrojů hodí uhlazený projev. Neříkám, že všechny ty Ginevry, Klíče, Vaganti a další žánrově podobné kapely mají na historizující nálepku ve folku patent. Nicméně u Lucrezie Borgie mi opravdu schází aspoň kapka přirozenosti, díky níž bych mohl věřit všemu tomu divadlu kolem. Takto beru album Od hradu k hradu jako (v pořadí důležitosti): 1. zajímavý dokument o lidech, kteří se ve volném čase zabývají historií, 2. soundtrack k libovolné historické slavnosti a až 3. jako plnohodnotné hudební album.