Slyšte, lidé! – Někdo to rád elektronické 7

Slyšte, lidé! – Někdo to rád elektronické 7

Pořad v souvislostech


Někdo to rád elektronické 7
Budeme vysílat

Hudební tváře Erika Rothensteina
Hudební tváře Erika Rothensteina
Hudební výlet do Francie 2025
Vysílali jsme


Hudební výlet do Skotska 2025

Hudební výlet do Skotska 2025

S Microscopem (nejen) do Katalánska VI.
Audioarchiv

V pořadu Slyšte, lidé! s premiérou 16. prosince 2023 pokračuje občasník Někdo to rád elektronické, a to svým sedmým dílem. Nahrávky, které vám představíme, se budou pohybovat na škále od experimentální hudby přes funk a world music až po pop, ale všechny budou využívat možnosti elektronické produkce. Vedle nahrávek z Česka a sousedních zemí se podíváme také do Ugandy, Francie, na Kypr nebo do Srbska.

Jako první se nám představí Erobique, což je projekt německého skladatele, producenta a hráče na klávesy Carstena Meyera, který se inspiruje starým analogovým disco zvukem. Pod pseudonymem Erobique vydal první album před 25 lety a v roce 2023 se po čtvrtstoletí k této značce vrátil. Mezitím působil v různých kapelách, aranžoval skladby pro divadelní představení a psal hudbu k filmům. Jeho nové album No. 2 obsahuje radostnou hudbu inspirovanou pohodou léta a dovolené.

Album Neuchopitelný natočil Lukas Midub. Ten začínal jako studiový producent hudby stylů dub a techno a postupně začal vystupovat také živě. Jeho dnešní hudbu bychom mohli zařadit do elektronických žánrů ambient, dub a downtempo, blízko má také k acid funku. Používá analogové syntezátory, různé efekty a modulární systém a vedle toho také nasamplované živé nástroje. Vedle vlastní tvorby se věnuje také remixům pro jiné umělce, například pro kapely J.A.R., Magnetik, Dalekko nebo Lety Mimo.

Za projektem Lenhart Tapes stojí bělehradský producent Vladimir Lenhart, který propojuje folklorní hudbu s elektronickými prvky. Hlavní zpěvačkou projektu je Tijana Stanković, vedle ní hostují na novém albu Dens další vokalistky, Svetlana Spajič a Zoja Borovčanin. Album vychází na CD, na vinylu a digitálně a každý z těchto formátů je propojen s jinou grafikou a výtvarným sdělením. Lenhart se vedle folkloru a elektronické hudby inspiruje také bělehradskou punkovou a industriální scénou 80. let, stejně jako současnou experimentální hudbou.

„V dubnu zesnul můj strýc Jozef Džony Tkáč ve věku 56 let. Rok předtím zemřeli moji prarodiče, o které se Jozef staral. Sám zemřel na chronickou srdeční chorobu. Myslím, že zemřel žalem. Zůstal v domě sám. Spal na babiččině posteli, měl ji velmi rád.“ Těmito slovy nás uvádí slovenský kytarista, skladatel a producent David Kollar do kontextu svého alba Where are They…? and Other Stories. David hraje na kytaru obohacenou efekty, přidává klávesy a smyčky, občas basové linky, a tak tvoří originální ambientní hudbu. Že své skladby věnoval památce svých zemřelých příbuzných, není nic nového. David Kollar se při své tvorbě dlouhodobě inspiruje svými osobními příběhy a blízkými lidmi. S tím souvisí i to, že některé skladby jsou pojmenované podle léků, často na psychické problémy.

Duo Post-hudba tvoří Tomáš Havlen a Dominik Zezula, který je známý také ze svého projektu Děti mezi reprákama. Post-hudba působí na pražské alternativní scéně od roku 2011. Dvojice vydala nejprve tři minialba a od roku 2019 přichází vždy ve dvouletých intervalech s novými alby. Po titulech Není se na co těšit a Svět na konci roku nula vyšla v únoru 2023 novinka My všichni tady a teď. Album po hudební stránce propojuje alternativní tvorbu s klasickým písničkářstvím. Zatímco předchozí album bylo ale spíše experimentální, tentokrát se duo více soustředilo na popové postupy a na silné refrény. Mezi jeho inspirace patří folk, rock i metal, ale důležité je především hledání vlastního zvuku. Členové dua také říkají, že nové album je nejvíce politická nahrávka, jakou zatím natočili. V textech si všímají klimatické změny, negativních aspektů automobilismu nebo i toho, že zaměstnavatel běžně předpokládá, že jeho zaměstnanec bude běžně dosažitelný i o dovolené. „V normálním světě by tohle album nikdy nevzniklo,“ tvrdí hudebníci. Rozhovor s duem Post-hudba si můžete pustit z našeho webu www.hudebnirozhovory.cz.

Zpěvačka Ema Brabcová a hudebník a skladatel Filip Míšek byli v době kolem přelomu století členy skupiny Roe-Deer. Po odchodu z ní se chtěli věnovat trochu jiné hudbě pouze ve dvou, a tak v roce 2002 založili skupinu Khoiba, ve které se k nim však brzy připojil třetí člen, baskytarista Petr Šámal. V roce 2007 se Khoiba na deset let odmlčela. Její členové si vyzkoušeli vlastní projekty a Emu Brabcovou čekaly – vedle její nové kapely Luno – také mateřské povinnosti. Po pauze se Khoiba vrátila na scénu opět jako původní duo, tedy Ema Brabcová a Filip Míšek. V roce 2019 dvojice vydala album, nazvané pouze Khoiba, ale už v té době začaly pomalu vznikat písně na další desku. Práci načas přerušila pandemie, Filip se mezitím věnoval sólovému albu a Ema začala experimentovat s efekty a smyčkami. Ke společné intenzivní práci se vrátili na podzim 2021. Ema Brabcová zdůrazňuje, že díky předchozím zkušenostem se vyvíjí její styl zpěvu a vůbec přístup k písním. Říká: „Přišla jsem na to, že hlas neovládám, ale že mnou vlastně spíš prochází. Já si pak musím jakoby počkat na ten správný výraz.“ Čtvrté album skupiny Khoiba s názvem Vertical Urgencies vyšlo na jaře 2023. 

V roce 2002 vydala brněnská skupina Radium.nfo zvukově i stylově velmi originální album Released Tracks. Kapela tehdy vystupovala v osmičlenné sestavě se třemi bubeníky a perkusisty a s dechovou sekcí a hrála směs jazzu a elektronické hudby. V roce 2022, v době, kdy kapela už dávno nekoncertuje, vyšlo album remixů jejích písní pod názvem Remixed Tracks. Skladeb se chopili různí producenti elektronické hudby včetně tří bývalých členů kapely a vytvořili verze, které mají blízko k žánrům jako house, trap, techno, drum’n’bass, industrial nebo ambient.

Italský producent a skladatel, který vystupuje pod značkou Lee Fry Music, má na svém kontě několik EP a nedávno vydal své druhé album s názvem Padma. Jeho název pochází ze sanskrtu, tedy starého indického jazyka, a znamená „květ lotosu“. Hudba, kterou album přináší, je postavena především na rytmech, na výrazných bicích a perkusních nástrojích, ale nechybí ani důležitá práce s lidským hlasem. Přitom jde jak o hostující zpěváky a zpěvačky, tak o samply ze starších nahrávek různých interpretů. Na albu se tak objeví zpěváci z několika kontinentů a zemí – z Kanárských ostrovů, z Turecka, Maroka, Indie, Srbska, Nigérie, Argentiny, Mexika, Namibie a Kanady. Texty na albu souvisejí s tématy, jako je důvěra, houževnatost nebo láska, ale také s globálními a společenskými krizovými situacemi. Lee Fry má jako autor blízko k jamajskému reggae, ale čerpá také z tradiční i moderní hudby různých dalších částí světa.

Další remixové album ukazuje nový pohled na nahrávku Throisma kyperského hudebníka Antonise Antoniou, který s touto svou nahrávkou vyhrál celoroční pořadí alb v žebříčku World Music Charts Europe za rok 2022. Antoniou svěřil své skladby různým producentům a jednoho remixu se ujal také on sám. Mezi dalšími producenty a DJ, kteří se na albu podíleli, jsou Maga Bo z Brazílie, Nickodemus z New Yorku, DJ Panko z katalánské skupiny Ojos de Brujo a další.

Mutations je album ugandského hudebního producenta a tanečníka Faizala Mostrixxe. Ten o své tvorbě hovoří jako o „afro-futuristickém manifestu z Ugandy“, ve kterém propojuje prvky tradiční východoafrické hudby s moderní elektronikou. Pracuje s polyrytmy, s obřadními zpěvy a s různými styly elektronické hudby. Sám Mostrixx je původní profesí tanečník a k hudbě se dostal jako zralý umělec se zkušenostmi s pódiovým vystupováním. Právě díky tomu, že se dobře orientuje v problematice tradičního tance i v různých hudebních stylech, je jeho tvorba komplexní a originální. Ve svých skladbách se snaží prosazovat myšlenku panafrikanismu. Vedle prvků tradiční hudby z východoafrických zemí tak sahá po zajímavých motivech hudby z dalších afrických oblastí. Ve svých skladbách používá terénní nahrávky z Ugandy, Konga, Etiopie nebo Tanzanie a do svých písní si zve hosty z různých afrických zemí.

Skupina Azmari vznikla v Bruselu v roce 2015. Jako své velké inspirační zdroje její členové uvádějí například africké hudebníky Mulatu Astatkeho z Etiopie nebo Felu Kutiho z Nigérie. Z etiopské amharštiny pak pochází i název kapely – slovo „azmari“ znamená v etiopské kultuře zpěváka, barda nebo lidového vypravěče, doslova pak toho, „kdo chválí“. Vedle moderní etiopské hudby skupina čerpá z funku, jamajského dubu nebo z hudby Blízkého východu. Vsází na silnou rytmickou složku a důležitou roli v její hudbě hraje také improvizace. Na novém albu Maelström se kapela spojila s mistrem zvuku a producentem Frederikem Segersem, který se postaral mimo jiné o to, aby spojení živých nástrojů s efekty vyznělo co nejlépe.

Skupinu Acid Arab založili v roce 2012 francouzští producenti Guido Minisky a Hervé Carvalho. Vedle tohoto dua, které stále tvoří základ projektu, dnes širší skupinu tvoří i další hudebníci a především hosté, kteří se i na novém albu v jednotlivých skladbách objevují nejen jako sóloví zpěváci. Konkrétně na aktuálním albu Trois účinkuje osm přizvaných sólistů, kteří pocházejí ze severní Afriky, Sýrie a Turecka. Album kombinuje tradiční hudební styly z Blízkého východu, Turecka a Alžírska s elektronickou hudbou. Výběr hostů je pak pro kapelu klíčem k tomu, aby se její jednotlivá alba neopakovala a aby vždy přinášela nový pohled na hudbu.

Folk na Slovensku v roce 2024

janku_gratia-plenaPoslechněte si přehled slovenského folku v roce 2024.

Regiony

Regiony

Profil Jiřího Smrže

960px-Brno-Leitnerka-uvedení-alba-Kořeny-Jiřího-Smrže2013Jiří-Smrž2_wikipediePoslechněte si pořad o písničkáři Jiřím Smržovi.

Témata Jak se vám líbí

RacekMarek_studio_foto@barhalkaPodívejte se, co pro vás chystáme v pořadu Jak se vám líbí.

Darujte Proglas!