Slyšte, lidé! – Někdo to rád elektronické II.

Jako první interpretku uslyšíte známou islandskou zpěvačku Björk Guðmundsdóttir. Proslavila se od roku 1986 jako členka alternativní kapely Sugarcubes, ale současně se na přelomu 80. a 90. let věnovala tradičnímu jazzu, punku a taneční hudbě. V současné době je známá jako experimentátorka na poli elektronické i čistě vokální tvorby. Sama si také navrhuje kostýmy a jevištní dekorace. Jakkoli je její hudba moderní, Björk se pokládá za pokračovatelku severských tradic. Říká: „Považuji se ve skutečnosti za tradičního hudebníka, protože tradiční hudba existuje celá staletí a neustále se mění. Čím jsem starší, tím víc to tak vnímám. Je to vzrušující a zároveň děsivé, jako byste to dělali ve spánku, protože už to znáte.“

Belgický hudebník Philippe Belraux žije v Česku. Jako skladatel kombinuje hudbu elektronickou, pop a prvky hudby vážné a skládá také hudbu reklamám.

Zajímavý příspěvek na téma současná elektronická hudba najdeme na albu Bulisovi, na kterém různí interpreti hrají písně skladatele Jiřího Bulise. Vedle Květů, Bratrů Orffových, Zrní nebo Biorchestru na CD účinkuje také skupina Audiofenky, čistě ženský nebo dívčí elektronický projekt. Jednu členku, Markétu Lisou, můžete znát také z kapely Midi Lidi. Audiofenky si z dílny Jiřího Bulise vybraly píseň Vánoce za dveřmi a upravily ji do opravdu velmi zajímavé podoby.

Tyondai Braxton je americký hudebník a skladatel, jinak též kytarista a zpěvák rockové skupiny Battles. Jako sólový umělec se věnuje experimentální tvorbě a jeho nejnovější album HIVE1 nabízí osm kompozic, které původně vznikly pro Guggenheimovo muzeumv New Yorku.

První sólové album Tadeáše Haagera je podle vydavatelství Indies MG „pestrou elektronickou koláží, kterou dokreslují zásadní hlasy domácí kytarové scény – Adrian T. Bell, Jiří Burian, Mikoláš Růžička, Zdeněk Lichnovský nebo Jordan Haj. Navzdory názvu není Haager ale zcela novým jménem na scéně. V minulosti se objevoval na pódiích v celé řadě kapel“. Z nich můžeme zmínit Ghostmother, Kapitán Demo, Piano, Republic Of Two, Adrian T. Bell & SleepingAgents a další. Haager figuroval také jako VJ, autor videoklipů a na svědomí má i několik remixů. A znát jej můžete i jako hudebního publicistu. Jeho aktuální album se jmenuje New.

V květnu 2015 vyšel u vydavatelství Universal singl Ain’t Nobody, pod kterým je podepsaný dvacetiletý německý DJ a producent Felix Jaehn. „Taneční hudba se za poslední měsíce do jisté míry zklidnila. Kluby již neovládají pouze tvrdé songy, ale i pohodové a příjemné melodie s nekonfliktním beatem a až chilloutovým nádechem,“ uvádí vydavatel. Mladý německý hudebník si do studia pozval zpěvačku Jasmine Thompson a společně zpracovali někdejší hit americké zpěvačky Chaky Khan z 80. let. Nová verze písně se stala obrovským hitem v Německu, Rakousku, Maďarsku, Polsku, Slovinsku, Izraeli nebo Nizozemsku – tam všude vystoupala na první příčky hitparád. A první byla i v oficiální rozhlasové hitparádě české.

Tata Bojs nejsou elektronická kapela v pravém slova smyslu. Vlastně to, co dělají, je velmi dobře napsaný a zahraný pop. Ale s elektronickými zvuky pracují dlouhodobě a dobře a v rozhovoru pro časopis UNI například vysvětlují, že i to, co vypadá jako dobře zahraná kytara Radima Hladíka, je ve skutečnosti zvuk z kláves. V pořadu uslyšíte ukázku z nového alba A/B, píseň Rubik a Kubrick.

Kubatko je český producent elektronické hudby, jehož nahrávky se vyznačují střídáním nálad a pestrou prací se zvuky – od ambientu až po rytmičtější pasáže. Zajímavé je i to, jak se mu daří čistě elektronické základy propojit například s kytarami. A neméně důležitá je v jeho nahrávkách práce s lidským hlasem jako hudebním nástrojem. Jakub Holovský, jak se Kubatko jmenuje celým jménem a momentálně působí na Novém Zélandě.

Další, kdo se nám představí, bude slovenský autor a interpret Karol Mikloš, kterého jeho vydavatel přirovnává současně k Davidu Gahanovi z Depeche Mode a k Michaelu Stipeovi z R. E. M. Mikloš se jako autor posunul od kytarových nahrávek k práci s elektronickou hudbou a později oba přístupy kombinoval. V jeho písních tak slyšíme smyčce, klavír, triphopovou rytmiku, nasamplované ruchy i živě hranou kytaru. A samozřejmě zajímavý zpěv. V dubnu 2015 vydal Mikloš singl One Life More Or Less, který vedle původní verze písně obsahuje i dva remixy.

Nicolas Godin je francouzský autor, známý jako polovina ambientního dua Air. Zhruba před pěti lety si řekl, že by potřeboval nějakou změnu. Nové nápady v něm postupně zrály, až vzniklo Godinovo první sólové album Contrepoint. Název – v češtině Kontrapunkt – evokuje oblast klasické hudby. A daleko rozhodně nejsme, protože Godin si jako základ pro své hudební úvahy vybral především skladby Johanna Sebastiana Bacha, případně dalších klasických autorů. Tyto skladby si však upravil podle sebe za použití prvků rockové, jazzové a především elektronické hudby.

Už osmé řadové album vydalo v červenci 2015 britské duo The Chemical Brothers. Dvojice, kterou tvoří Tom Rowlands a Ed Simons patří k nejúspěšnějším tvůrcům elektronické hudby posledních dvaceti let.

Zástupcem módního elektroswingu je skupina Mydy Rabycad, která vydala na jaře 2015 nové album Glamtronic. V souvislosti s tímto CD se psalo o „kombinaci swingové lehkosti a elegance s výbušnou nakažlivou energií a ostrými elektronickými beaty“. Skupinu tvoří zpěvačka Žofie Dařbujánová, saxofonista Mikuláš Pejcha, baskytarista Jan Drábek a konečně Nero Scartch, který vedle piana obsluhuje i elektronické nástroje. V souvislosti s prvním albem skupiny psal před dvěma lety recenzent Matěj Štýs: „Syntetizátory a elektronické zvuky dodávají desce říz a perfektně dokreslují atmosféru. Místy se ale zdá jejich použití až příliš brutální.“

Poslední autor, který se nám představí, si říká Bulp. Pod přezdívkou se skrývá Samo Štefanec, mladý producent a občasný DJ, kterému v červnu vyšla skladba Far Light – o pověstném světle na konci tunelu. Skladba vyšla jako free download, tedy ke stažení zdarma, a to v originální verzi a dvou remixech.