Slyšte, lidé!: Někdo to rád elektronické III.

Josef Ostřanský, známý například ze skupiny Dunaj, Rale, Kuzmich Orchestra nebo Dunajská vlna, připravuje své první album pod značkou Ostrak Mode. CD vyjde na jaře, bude se jmenovat Copy And Past a jeho hlavním tématem je kopírování a žití podle šablon, které člověku znemožňují být sám sebou. Ostřanský říká: „Myslím, že každá doba byla posedlá kopírováním. Každý, kdo si nemohl pořídit nebo koupit nedosažitelnou věc, si ji prostě vždy mohl nějakým způsobem okopírovat. Nejde ale o to kopírovat a vkládat, tím jen konzumujeme a kumulujeme většinou nepotřebnou hromadu krámů. Jde o to kopírované informace svým vlastním způsobem adaptovat, pochopit. Nechat se inspirovat. A třeba najít návod na více radosti a tvořivosti. Tak, jako si děti samy hrají a objevují svět.“ Texty písní na desce Ostřanský částečně složil sám. Pojednávají o vztazích mezi lidmi. O šablonách, které si do sebe lidé nechali naprogramovat – rodiči, školou nebo ideologií svého okolí – a které potom často žijí místo životů vlastních. A protože ukázka zazní v pořadu o elektronické hudbě, poslechněte si, co říká Josef Ostřanský o tomto hudebním světě: „Zjistil jsem, že možnosti elektronické hudby jsou opravdu nekonečné. Je to jako když se ponoříte do oceánu. Za každým dalším útesem se odkrývá nová hlubina.“

Pod názvem This Ain’t No vyšlo nové vinylové minialbum košické skupiny Jelly Belly. Kapela do své elektronické hudby vložila zvuky dodávky, pračky, sklenic dopadajících na dřevěný stůl nebo vlakových nádraží. Album produkoval Matúš Homola ze skupiny Autumnist, mastering nahrávky probíhal ve Švédsku.

Pianista a hráč na elektrické klávesové nástroje Uri Caine pochází z Filadelfie, má vizáž introvertního intelektuála a na svých jednotlivých projektech se věnuje mimo jiné klasické hudbě, jazzu, ale i moderním tanečním stylům jako jungle nebo drum’n’bass. Jedním z jeho projektů je skupina Bedrock, na jejíchž nahrávkách se mísí akustické piano se strojovým tanečním rytmem, roboticky zkresleným hlasem, nasamplovanými zvuky apod. Přitom síla Caineovy elektronické hudby nespočívá jen v jednotlivých skladbách, ale především v jejich řazení za sebe a v práci s kontrasty. Pustíme-li si tedy jednu ukázku, berte ji jen jako pozvánku ke sledování dalších projektů tohoto autora a interpreta. Skladbu Strom’s Theremin vybíráme z nového výběrového alba Introducing Uri Caine Shortlist, které shrnuje Caineovu spolupráci s vydavatelství Winter&Winter v letech 1992–2015.

O Kubatkovi, vlastním jménem Jakubovi Holovském, jsme mluvili už v minulém vydání našeho přehledu elektronické hudby – to jsme si představovali jeho album Aucklandia z roku 2014. Mezitím však Jakub vydal další album, na kterém nabízí nejen svoje nové autorské skladby, ale také své remixy skladeb jiných autorů. Nové album se jmenuje Honorifix a Kubatko na něm pokračuje ve spolupráci s jihokorejskými umělci, jako jsou Jo Joonghyun a Ohhoeejung.

Od roku 2014 patří k výrazným formacím české elektronické hudby manželské duo Leto. Dvojice, jejíž členové si říkají Indoš a Palma, byla před rokem nominována na cenu Vinyla, avšak po zveřejnění nominace cenu předem odmítla. „Neradi bychom se aktivně účastnili jakéhokoliv náznaku soutěžení, což pro nás Vinyla v určitém směru symbolizuje. Chceme svou hudbou sjednocovat a ne rozdělovat,“ uvedli tehdy v souvislosti s nominací svého alba Zbytky ozářených ploch. V květnu 2015 dvojice vydala novou píseň s názvem Barvy, a to v rámci takzvaného split vinylu, tedy společné gramofonové desky s americkým písničkářem RickoLusem.

Slovenská zpěvačka Jana Kirschner vydala po dvou akustických albech Moruša: biela a Moruša: čierna remixové album. Vybrané skladby z obou desek si vypůjčili producenti elektronické hudby ze Slovenska, střední Evropy, Balkánu i vzdálenějšího zahraničí a pokusili se na ně podívat svým vlastním pohledem. Třebaže koncept remixových alb není nic nového, u Jany Kirschner jde o zajímavý kamínek v mozaice jejího putování od popu k náročnějšímu uměleckému vyjádření. „Takto významná muzika tu vznikne opět až za dvacet let. Tím pádem jediné, co jsme mohli udělat, bylo nepokazit úplně originál,“ uvádí například slovenská dvojice Baláž & Hubinák, která nabízí jednu ze dvou nových verzí písně Duch mesta. Výběr skladeb ke zpracování byl zřejmě v režii jednotlivých remixérů a s největší pravděpodobností jej nikdo nekoordinoval. Proto na albu najdeme některé písně ve dvou různých úpravách, zatímco jiné zásadní skladby z původních Moruší chybějí. To ale ničemu nevadí, album jako celek je pestré a poslouchá se velmi příjemně.

Jaga Jazzist je experimentální skupina z Norska, která vznikla v roce 1994 a kombinuje prvky jazzu a elektronické hudby. V listopadu představila v Praze své nové album Starfire, z kterého bude pocházet i naše ukázka. Hudební časopis Mojo o novém albu psal jako o méně organickém, křehčím a více elektronickém ve srovnání s předchozími tituly kapely.

V říjnu 2015 vyšlo už druhé společné album Davida Gahana, zpěváka skupiny Depeche Mode, a britského dua Soulsavers. Zatímco v případě jejich prvního setkání šlo o desku Soulsavers, na které Gahan hostoval, novinka s názvem Angels & Ghosts je už společným dílem celého týmu. Spolupráce probíhala tak, že nejprve si Gahan a Soulsavers posílali přes oceán – na trase mezi Manhattanem a anglickým venkovem – demonahrávky a dílčí nápady. Poté se sešli a v několika různých studiích, mimo jiné v Los Angeles a v New Yorku, desku natočili.

V Brně nedávno vystoupilo německé duo Mouse On Mars, které tvoří Jan St. Werner a Andi Tom. Dvojice patří od 90. let mezi zásadní průkopníky evropské elektronické hudby. Ve své tvorbě se pohybují na škále od techna a takzvané intelligent dance music až po zvukové experimenty.

V minulém pořadu o elektronické hudbě jsme si představili také elektroswingovou skupinu Mydy Rabycad. Mezitím vydal jeden její člen, Nero Scartch, sólové album Piece Of My Life. Jak uvádí vydavatel na svém webu, nahrávka představuje protipól k popovějším Mydy Rabycad a ukazuje, jak široký záběr Nero Scartch jako hudebník dokáže obsáhnout. Nèro je až na jednu výjimku výhradním autorem textů i hudby, navíc kromě zpěvu a kláves a elektroniky připomíná své bubenické schopnosti. Ostatně v roce 2009 skončil na druhém místě v celostátní soutěži ve hře na bicí nástroje. Jakub Svoboda, což je Nerovo pravé jméno, na svém albu propojuje syntezátorovou elektronickou hudbu se zvukem elektrické kytary a vůbec s rockovými prvky.