Slyšte, lidé! – WMCE v prvním pololetí 2022

1. Divanhana – Zavrzlama (CPL-Music, Bosna a Hercegovina)

Kapela ze Sarajeva kombinuje tradiční bosenské písně, takzvané sevdalinky, s prvky současného popu, jazzu a klasické hudby. Zatímco v minulosti skupina hrála především úpravy lidových písní z Balkánu, na novém albu poprvé převažuje vlastní tvorba. Skupinu založili v roce 2009 tehdejší studenti Sarajevské hudební akademie a jejich prvotním cílem bylo propojení tradiční bosenské hudby a jazzu. Na albu Zavrzlama se skupina představuje v novém obsazení. Hlavní zpěvačkou je Šejla Grgič, na klavír hraje Neven Tunjić, na akordeon Nedžad Mušovič, na trubku Rok Nemo Nemanič, na flétnu Goran Bojčevski, na kytaru Adin Taletović, na baskytaru Azur Imamovič a na perkuse Irfan Tahirović. 

2. Justin Adams & Mauro Durante – Still Moving (Ponderosa Music, Velká Británie/Itálie)

Houslista Mauro Durante je kapelníkem přední jihoitalské skupiny Canzoniere Grecanico Salentino, která v celoročním žebříčku za rok 2021 zvítězila. S britským kytaristou Justinem Adamsem, který produkoval i album Meridiana jeho kapely, vydali na podzim 2021 v duu album Still Moving. Vznikalo v době koronavirové. Spoluhráči se po nějakou dobu nesměli stýkat, nebylo možné cestovat mezi Itálií a Velkou Británií, a tak je – jak říká Mauro Durante – album výsledkem jejich pouhých tří setkání. „Album jsme nahráli jen za tři dny. Natáčeli jsme živě včetně zpěvu a výsledek je tedy skutečný odraz toho konkrétního okamžiku,“ vysvětluje italský hudebník. Jeho spoluhráč, Justin Adams, je výrazná postava nejen britské hudební scény. Jako producent a kytarista se podílel na několika projektech zpěváka Roberta Planta a velmi zajímavý projekt JuJu měl se západoafrickým hudebníkem Juldehem Camarou. 

3. El Khat – Aalbat Alawi Op. 99 (Glitterbeat, Izrael/Jemen)

Album Albat Alawi Op. 99 vznikalo také v době pandemie koronaviru. Protože v Izraeli byla karanténní opatření velmi přísná, členové skupiny se při tvorbě alba nemohli osobně scházet. Každý z nich nahrál svou část u sebe doma a poté se celé album dávalo dohromady. Kapelníkovi Eyalu el Wahabovi se podařila během nahrávání jediná výjimka – pozval si do svého bytu sedm zpěváků a jejich sbor nahrál takto doma na dva mikrofony. Zatímco předchozí album skupiny obsahovalo moderní úpravy jemenských lidových písní, tentokrát se Eyal jako autor zaměřil především na vlastní tvorbu. V textech se pak soustředil na vzpomínky na vlast své rodiny na jihu Arabského poloostrova. Eyal el Wahab je v hudbě samouk. Začínal jako hráč na ulici, učil se hrát podle sluchu, protože neznal noty. A jak říká, největší inspirací pro něj bylo album nahrávek jemenské lidové hudby z 60. let, které jednou dostal jako dárek. V názvu nového alba Aalbat Alawi Op. 99 je ukryta pocta jemenskému zpěvákovi Faisalu Alawimu, který zemřel v roce 2010. Zkratka Op. 99 má pak dodat albu na vážnosti po vzoru kompozic evropské klasické hudby. 

4. Romengo – Folk Utca (Folk Európa, Maďarsko)

Členové kapely, olašští Romové z Maďarska, pocházejí z hudebních rodin, písně se u nich dědí z generace na generaci. Oni sami pak toto dědictví předávají světu. Koncertovali už v Indii, v Malajsii, v Jižní Koreji, v Mexiku a na několika desítkách evropských festivalů. Své 15. narozeniny kapela v roce 2019 oslavila koncertním turné po Kolumbii, Ekvádoru a Peru. Skupina Romengo je sice pevně zakotvena v romské tradici, ale nebojí se ani experimentovat. Jako nástroje používají na jedné straně různé nádoby nebo lžíce, ale na druhé straně se snaží i o modernější zvuk. Romskou hudbu kombinují s jazzem nebo flamenkem, na svém kontě mají i spolupráce se symfonickými orchestry. 

5. Pulcinella & Maria Mazzotta – Grifone (Pulcinella Compagnie, Francie/Itálie)

Italská zpěvačka Maria Mazzotta byla v roce 2020 osmou nejúspěšnější interpretkou WMCE se sólovým albem Amoreamaro a nyní se vrátila ve spolupráci s francouzskou skupinou Pulcinella. Maria byla patnáct let členkou úspěšné jihoitalské skupiny Canzoniere Grecanico Salentino. V poslední době se věnuje sólové dráze – zpívá s doprovodem akordeonisty písně z celé oblasti Středomoří. Její projekt se skupinou Pulcinella vznikl tak, že Pulcinella pořádala festival a mohla si na něj pozvat nějakého hosta. Na základě nahrávek dostupných na internetu se dostali právě k Marii, pozvali si ji, a tak vznikla dlouhodobější spolupráce.

6. Antonio Castrignanò & Taranta Sounds – Babilonia (Ponderosa Music, Itálie)

Antonio Castrignanò jako zpěvák a hráč na tradiční buben spolupracoval s mnoha osobnostmi italské i mezinárodní hudební scény – například s rumunskou skupinou Fanfare Ciocărlia, s irskou skupinou Chieftains, s Goranem Bregovičem nebo s Ballakém Sissokem z Mali. Se svou vlastní hudbou vystupoval na festivalech a pódiích v Tunisku, Maroku, Řecku, Francii, Maďarsku, Itálii, Argentině a dalších zemích. Antonio Castrignanò je také skladatelem filmové hudby s několika významnými cenami z filmových festivalů. Spolupracuje také s francouzským choreografem Jeanem Chistophem Maillotem a vystoupil na soukromém koncertě pro panovnickou rodinu v Monaku. Hudebně vychází z tradiční hudby jižní Itálie, ale tuto inspiraci propojuje s dalšími žánry. 

7. Rokia Koné & Jacknife Lee – Bamanan (Real World, Mali/Irsko)

Irský producent Jacknife Lee v minulosti spolupracoval například se skupinami U2 nebo R.E.M. Nové album Bamanan natočil se západoafrickou zpěvačkou Rokií Traoré.

8. Bonga – Kintal de Banda (Lusafrica,  Angola)

Zpěvák Bonga z Angoly letos slaví 50 let své umělecké kariéry. Při té příležitosti vzpomíná, že jako malému se mu ve 40. letech minulého století dostalo trojího vzdělání – v tehdejší katolické koloniální škole, na ulici a v rodině. A právě tuto formaci ze strany nejbližších dnes považuje za nejdůležitější a vzpomínkám na toto období také věnoval své nejnovější album. Při jeho tvorbě se mu prý v hlavě objevovaly vzpomínky na prarodiče, strýce a tety, bratrance a sestřenice a sousedy. Společné povídání i chvíle u tradiční angolské hudby zvané semba. Album však není jeho jediným bilancováním. Svůj rodný dům Bonga přeměnil v muzeum své dlouholeté kariéry. Vystavuje v něm všech 40 alb, která natočil, fotografie, zlaté a platinové desky, symbolické klíče k městu Buenos Aires, které obdržel, titul Rytíře řádu umění a literatury a další ocenění, která získal v Kolumbii, Mexiku, Portugalsku a dalších zemích. 

9. A Sud di Bella Ciao (Visage Music, Itálie)

Bella Ciao je známá italská píseň, spojovaná zejména s antifašistickým odbojem. Je přezdívaná „hymna italských partyzánů“. V roce 1964 se však tato skladba – poté, co zazněla na festivalu ve Spoletu – stala hymnou italského folklorního revivalu, nové velké vlny zájmu o lidovou hudbu. V jeho rámci se do popředí dlouho dostávaly především písně ze severu Itálie včetně právě Bella Ciao. Nicméně obrovské bohatství písní, žánrů, tanců, forem i nářečí nabízí také folklor jižní Itálie. A právě na něj se zaměřuje kompilace nazvaná A Sud di Bella Ciao, tedy Na jih od Bella Ciao, která je zároveň oslavou 50 let zmíněného folklorního revivalu. Umělci z různých italských regionů – Toskánska, Umbrie, Apulie a Sardinie – zde ukazují to nejlepší z lidové hudby svých regionů. 

10. Ana Alcaide – Ritual (vlastní náklad, Španělsko)

Špěnalská hudebnice a zpěvačka Ana Alcaide si ke zhudebnění a inspiraci si vybírala verše perských básníků jako například Háfize ze 14. století a na pomoc si přizvala íránského hudebníka Rezu Shayesteha.

11. Ehsan Matoori – Voices & Bridges (Bright Shiny Things, Írán / různé země)

Na albu se zpívá persky, španělsky, arabsky, anglicky, bengálsky, urdsky, kašmírsky, francouzsky a turecky, přičemž texty pocházejí od významných básníků z jednotlivých zemí – od Shakespeara, Rúmího, Thákura, Borgese a dalších. Album je také postaveno na spolupráci hudebníků z různých kontinentů a jedním z jeho cílů je představit západním posluchačům významné perské básníky, jejichž tvorbu Matoori propojil s verši spisovatelů z dalších zemí. 

12. Baba Sissoko – Griot Jazz (Caligola Records, Mali)

Na albu Griot Jazz se podíleli tři hudebníci z Mali – Baba Sissoko, který hraje na loutnu zvanou ngoni, dále Lansiné Kouyaté, který hraje na balafon, a Madou Sidiki Diabaté, mladý hráč na africkou harfu zvanou kora. Společně se setkali v pařížském divadle Châtelet, kde se podíleli na hudební produkci opery Le Vol du Boli britského rockového skladatele a zpěváka Damona Albarna a jeho afrického kolegy Abederrahmana Sissaka. Během této práce se všichni tři afričtí hudebníci semkli, vytvořili nový hudební materiál a rozhodli se, že jej přímo ve Francii zaznamenají. Zamluvili si studio, které vlastní francouzský hráč na klávesy Jean-Philippe Rykiel. Ten je uslyšel hrát, posadil se za piano a okamžitě se k projektu připojil. Vznikla tak unikátní africko-francouzská kapela, ve které se tradiční hudba západní Afriky prolíná s jazzem. Mimochodem klávesista Rykiel má k africké hudbě dlouhodobě blízko – spoluprodukoval například tři alba slavného senegalského zpěváka Youssou N’Doura.