Warsaw Village Band: vítězství ve WMCE jako obrovský impuls

Rozhovor s Maciejem Szajkowským ze skupiny Warsaw Village Band

Vaše nové album se jmenuje Uwodzenie, anglicky Waterduction. To znamená, že jeho základním tématem je voda?

Ano, voda, živel, bez kterého se nedokážeme obejít, který je nutnou podmínkou našeho života. Vždyť i naše tělo se ze sedmdesáti procent skládá z vody. To, že máme přístup k vodě, je pro nás tak přirozené, že si většinou neuvědomujeme, že jinde se o vodu bojuje a že mnohé společnosti Asie nebo Afriky tak snadný přístup k vodě jako my nemají. Znečištěné řeky a jezera, moře plná plastů – to jsou obrovské problémy současného světa. O vodu se musíme starat, musíme ji chránit. To je základní poselství naší nové desky. Důležitým symbolem je pro nás řeka Visla, jediná neregulovaná řeka v Evropě. Pramení v Tatrách a teče přes celé Polsko až do Baltského moře a přitom po celou dobu je její tok svobodný. Je to příklad toho, k čemu se dnes Evropa vrací. Němci se například pokoušejí svoje řeky deregulovat. Betonové kanály mění zpět na přírodní koryta. A to je velmi důležité. 

Texty na albu se tedy většinou točí kolem vody. Jak je to s hudbou. Nakolik hrajete přímo lidové melodie a nakolik je to autorská tvorba?

Když budeme mluvit o práci kapely s hudebním materiálem, můžeme popsat tři cesty, kterými se postupně ubíráme. První z nich je práce s prameny, tedy s původními lidovými melodiemi, které nás fascinují. Jsou to staré písně a tance, které hledáme ve starých knihách a archivech a také na starých nahrávkách. Například Rozhlasové centrum lidové kultury nebo Polská akademie věd mají bohaté archivy nahrávek, ale máme i vlastní archivy, které čerpají z našich setkání se starými muzikanty. Taková setkání si totiž zpravidla nahráváme. Každou z těchto písní, které nás chytnou za srdce, se snažíme interpretovat způsobem, který bude zajímavý a v něčem nový. Kazimierz Zdrzalik [kažimjeř zdřalik], náš první mentor, nám poradil, abychom hráli přirozeně a nesnažili se nikoho kopírovat. S kopií totiž nikdy nedosáhneme kvality původní práce.   

Druhou možností je autorské zpracování především hudby, ale někdy také textu, a to v rámci pevně daného zvuku kapely. Přitom se pevně držíme kánonu lidové hudby Mazovska, celého Polska nebo obecně slovanských oblastí. Klíčovým pojmem je pro nás v tomto případě prvek transu. Transovost můžeme v hudbě vystopovat napříč styly od pradávných hudebních vrstev až po rock, reggae, jazz nebo soudobou vážnou hudbu. Pro nás je tedy stav transu něco, co k hudbě neodmyslitelně patří. Kdyby ses mě, Milane, zeptat, čím je pro mne hudba, odpovím, že je pro mne formou transu. Hudba může člověka úplně unést a současně plní terapeutickou roli. Díky hudbě zapomeneme na problémy, přestaneme myslet na okolí se všemi jeho chybami a problémy. Hudba nás přenese do jiného světa. Hudba nás dokáže uspokojit, uklidnit, ale také přivést do extáze, vzrušit… To je jedna ze základních rolí hudby. My jsme si to začali uvědomovat na počátku 90. let, když jsme poprvé mohli za hudbou jezdit po světě. A na festivalech v Itálii nebo v Německu jsme poprvé slyšeli hudebníky z Asie nebo Afriky. Bylo to pro nás nové ve dvou ohledech – jednak to byla hudba, která pro nás sice byla exotická, ale pro její tvůrce naprosto přirozená. A za druhé – všímali jsme si právě její transovní a mystické role. 

Ať ale nezamluvíme ty tři způsoby práce… Který je ten třetí?

Třetí způsob je ten, že píšeme své vlastní texty i hudbu. A musím říct, že tato metoda pro nás momentálně představuje největší výzvu. Do budoucna bychom tedy chtěli především psát autorské texty a hudbu, která by však byla pevně zakotvena v kánonu lidové hudby, a přitom byla stoprocentně naše vlastní. Na albu Uwodzenie už jdeme touto cestou. Po hudební stránce tam převažují naše skladby. Texty jsou lidové, ale v jednom případě jde o báseň Marcina Świetlického a jeden text napsala Sylwia Świątkowska, která také upravila lidový text písně Oracja do wody.    

S albem Waterduction/Uwodzenie jste se na jaře drželi dva měsíce v čele prestižní hitparády World Music Charts Europe. Jak je to pro vás důležité?

Úplně nás to šokovalo. Je to největší úspěch nejen ve 24leté historii naší kapely, ale i v historii polské hudby. Náš někdejší vydavatel a dlouholetý redaktor polského rozhlasu Włodek Kleszcz našel, že v roce 1993 se společné album jamajské reggae kapely Twinkle Brothers a polské horalské skupiny Trebunie-Tutki dostalo v hitparádě World Music Charts Europe na třetí místo. Další mezinárodní spolupráce, skupina Kroke se zpěvačkou Urnou z Vnitřního Mongolska, byla jeden měsíc na prvním místě. Ale že by album s polskou hudbou bylo na první příčce dva měsíce, to se zatím nikomu nepodařilo. Je to pro nás tedy obrovský impuls a potvrzení, že má smysl v tom, co děláme, pokračovat. Velké poděkování si zasloužíš ty, Milane, za to, že tuto hitparádu vedeš. A velké poděkování patří také všem, kdo pro nás hlasovali a kdo naše album takto skvěle přijali. Volají mi teď kolegové muzikanti a ptají se, jak se nám to podařilo. A já samozřejmě nevím… Naše dvě předchozí desky byly svým způsobem mnohem ambicióznější. Na albu Święto słońca jsme měli hosty z celého světa jako íránského hudebníka Kayhana Kalhora nebo zpěvačku Marcedes Peón. Na albu Re:akcja mazowiecka to bylo dvacet „mazovských griotů“ – bluesmanů z delty Visly. A teď jsme natočili komorní album s pouhými dvěma hosty – jedním básníkem a jedním mladým hráčem na tabla – a máme takový úspěch, navíc s autorskou hudbou. Hrozně nás to těší a jsme za to moc vděční.