Slyšte, lidé! – Sólo pro ženský hlas 9

Jako první nám bude zpívat Branka Básits, rodačka z Maďarska, po matce Maďarka a po otci Srbka. Věnuje se nejen zpěvu, ale také sběru lidové hudby Srbů žijících v Maďarsku. Své album Moj čip sestavila právě z těchto srbských lidových písní. V doprovodné kapele má akordeon, drnkací nástroj zvaný tambura, dechové nástroje, baskytaru a buben tapan, v rukou hostů pak slyšíme housle, pastýřskou píšťalu kaval a další nástroje.

Slovenská zpěvačka Júlia Kozáková se rozhodla pro romskou hudbu proto, že ji má ráda, i když sama Romka není. Svůj projekt Manuša sestavila ze špičkovým romských hudebníků – jedním z nich je její životní partner, držitel ceny Radio_Head Award, cimbalista Ľubomír Gašpar. V rozhovoru pro naše rádio Kozáková vyprávěla, že sama začínala se slovenským folklorem a že zkušenosti s romskou hudbou sbírala v dětském sboru, který vede Ida Kelarová.

Turecká operní pěvkyně Efruze studovala evropskou klasickou hudbu, ale současně se věnuje i tradičnímu tureckému repertoáru. Před dvěma lety na své album Assolist soustředila 11 písní, které pocházejí ze slavné éry turecké kinematografie. Toto CD se dostalo v lednu 2021 na 15. příčku hitparády World Music Charts Europe, kterou sestavují rozhlasoví publicisté z celé Evropy, Nyní zpěvačce vyšlo druhé sólové album Assolist II, na kterém se zaměřuje na skladby zpěváka a skladatele Zekiho Mürena, klíčové postavy turecké klasické hudby 20. století.

Mísia je přední portugalská interpretka hudebního stylu fado, tedy hudby, která má v sobě něco z šansonu, něco z tradiční melodiky Iberského poloostrova a něco z nálady blues. Její nové album Animal Sentimental má být součástí zamýšleného triptychu. Vedle nahrávky má vzniknout kniha zpěvaččiných osobních příběhů a třetí částí budou koncerty. Album vzniklo ve spolupráci se zkušeným producentem Wolfem-Dieterem Karwatkym, který má na svém kontě cenu Grammy a za sebou 50letou kariéru především s předními interprety klasické hudby. Sama zpěvačka Mísia působí na scéně 30 let a ve svém žánru patří k opravdovým špičkám. Ocenila to i porota hitparády World Music Charts Europe, podle které je Mísia se svým novým albem v srpnu 2022 na pátém místě mezi alby z celého světa.

Katalánskou hudební scénu mapuje vydavatelství Segell Microscopi, které nedávno vydalo například album La flor del dimoni zpěvačky Claudie Colom. Poněkud kontroverzní název alba – znamená Květ ďábla – odkazuje k příběhu, který zpěvačka svými písněmi vypráví. Jeho podstata spočívá v tom, že člověk někdy musí obrazně sestoupit „do pekla“ a sáhnout si na dno, aby začal toužit po světle a po Bohu. Jednotícím prvkem všech 12 písní jsou květiny – v každé skladbě se objevuje jedna. Zpěvačku, která je zároveň autorkou textů, na albu doprovázejí Anna Godoy na harfu, Jesús Olivares na blízkovýchodní strunný nástroj bağlama, na renesanční loutnu a akustickou kytaru, dále Jofre Gibert na violoncello, Carlos Ramírez na krétskou lyru, Carlos Ronda na africký rytmický nástroj udu a Christos Barbas na egyptskou flétnu ney.

I když zpěvačka La Paula Herrera momentálně žije v Chicagu, své nové album Yo no sé napsala v době pandemie v izolaci v rodném Chile, v přímořské turistické lokalitě Los Molles. V písních, které aranžoval a produkoval chilský pianista Marcos Meza, se proplétají prvky jihoamerické lidové hudby, jazzu, latinských tanečních rytmů a alternativy. Zpěvačku dále doprovázejí Martín Benavides na akordeon, Pato Rojas na kontrabas a Danilo Donoso na bicí a perkuse.

Zpěvačka Khalia se narodila před 27 lety na Jamajce, a i když část svého dětství a čas rané dospělosti prožila v Londýně, nakonec se na rodný ostrov vrátila a v současné době se tam věnuje hudbě. Sice tvrdí, že i kdyby na Jamajce nežila, mohla by dělat kvalitní hudbu ve stylu reggae, ale uznává, že pobyt přímo na tomto ostrově jí dává důležité zdroje inspirace a hlubší vhled do tohoto žánru, který byl mimochodem donedávna až na výjimky doménou mužů. Jak je u tohoto žánru obvyklé, Khalia často vystupuje s předtočenými hudebními podklady, kterým se v reggae říká riddims. Mnohem raději však vystupuje s živou kapelou. O psaní textů řekla na začátku letošního roku v rozhovoru pro naše rádio: „Inspiraci hledám úplně všude. Když píšu novou píseň, mohu se inspirovat něčím, co vidím kolem sebe, nebo třeba příběhy, který mi vyprávějí přátelé. Takže mou skutečnou inspirací je život. Každý den se toho děje tolik, každý den máme spoustu zážitků. Inspiruje mě tedy všechno kolem mě.“

Zatímco na svém prvním bezejmenném albu zpívala turecká zpěvačka Elif Sanchez své oblíbené písně z Turecka a Ázerbájdžánu, na novince Mi Voz dává tato rodačka z Istanbulu přednost písním ve španělštině. Album natočila ve spolupráci s producentem a kytaristou Javierem Limonem, 11násobným držitelem Grammy, kterého zaujala její předchozí nahrávka, a sám jí nabídl své služby. Limon napsal sedm písní z 11, které na albu slyšíme. Ostatní jsou převzaté především od tureckých autorů. Elif Sanchez studovala hru na hoboj a anglický roh. V roce 2013 byla přijata na Berklee College of Music v americkém Bostonu, kde pokračovala ve studiu zpěvu a jazzové hry na hoboj a také hudebního byznysu. Po úspěšném skončení studií získávala zkušenosti na jazzové scéně v New Yorku.

Příběh dalšího alba začal na jaře 2018 kdy uznávaný producent Ian Brennan, známý například díky spolupráci se skupinou pouštních Tuarégů Tinariwen, odjel do Džibutska, pozapomenuté země ve východním cípu Afriky. Tam nahrál album se 70letou zpěvačkou Yannou Mominou z národa Afarů, která se doprovází na tradiční dvoustrunný nástroj a jako jedna z mála žen svého etnika skládá své vlastní písně. Brennan o ní říká, že má jeden z nejjedinečnějších hlasů, které kdy slyšel: „Dokáže se pohybovat na hraně chaosu, a přitom neztrácí kontrolu nad svým frázováním.“ Album dostalo název Afar Ways a vyšlo u vydavatelství Glitterbeat jako desátý díl série Hidden Musics, která mapuje hudbu z pozapomenutých oblastí světa.

Francouzská zpěvačka Cynthia Abraham na svém novém albu Unisson zívá v několika jazycích – kreolsky, francouzsky, anglicky a překvapivě i v jihoafrickém jazyce xhosa, v ruštině nebo brazilské portugalštině. Sama se narodila v Paříži, ale její kořeny sahají až na karibský ostrov Guadeloupe. Věnuje se hudbě na pomezí jazzu, world music a francouzského šansonu a doprovází se na tradiční karibský buben, zvaný „ka“.

A Pedreira je zpěvačka z Galicie, oblasti na severozápadě Španělska. Byla členkou několika rockových skupin, spolupracovala s řadou umělců. Věnuje se také hudbě pro výstavy, divadla a filmy. V jejích autorských písních se prolínají prvky lidové hudby, folku, ska, latinskoamerické a elektronické hudby. Nedávno A Pedreira vydala své nové album Segmento Cantábrico.

Poslední žena, která nám v pořadu bude zpívat, je z Polska a jmenuje se Malwina Paszek. Sama hraje na několik nástrojů – na niněru, akordeon, klavír, na slovenskou fujaru nebo na citeru. Zpívá písně z různých částí Polska a také z Ukrajiny a Běloruska. Vede tradiční pěveckém workshopy a spolupracuje s etnografickými a regionálními muzei a ústavy v Polsku. Skládá hudbu také pro loutkové divadlo, pro rozhlasové hry a pro němé filmy. Věnuje se také hudbě soudobé a barokní, účinkuje na festivalech lidové i vážné hudby a je vítězkou řady soutěží a cen. Své první sólové album Dziewuchy pojala Malwina Paszek jako příběhy žen v lidových písních.