Slyšte, lidé! – Hudba z ostrovů 2021
Pořad v souvislostech
Hudba z ostrovů 2021
Budeme vysílat
Jan Hrubý po sedmdesátce
Novinky z country hudby 2024
Novinky z country hudby 2024
Vysílali jsme
Hudební výlet do Asie 2024
Hudební výlet do Asie 2024
Což takhle dát si cover…
Audioarchiv
Hudební týdeník Milana Tesaře Slyšte, lidé! vám tentokrát nabídne pestrou směs žánrů – od reggae přes vokální skupiny až po experimentální hudbu nebo tvrdý rock. Všichni umělci, kteří nám v pořadu budou hrát a zpívat, však pocházejí z ostrovních států. Během jedné hodiny se tak podíváme například na Kanárské ostrovy, na Tchaj-wan, na ostrov Rodrigues v Indickém oceánu, na severské Faerské ostrovy nebo na Krétu. Premiéra 21. srpna 2021.
Pořad zahájíme na Kanárských ostrovech se skladatelem a zpěvákem, který se jmenuje Lot Acosta. Věnuje se reggae, které však obohacuje o prvky tradiční kanárské a africké hudby. Původně vystupoval pouze sám s kytarou, ale pro své aktuální album si jako producenta vybral dalšího důležitého zástupce kanárské reggae scény, který si říká Dactah Chando. Společně vytvořili studiovou nahrávku, na které Lota Acostu doprovází celá kapela. Album se jmenuje Mundo loco a vyšlo v červnu 2020.
Sakili je trio špičkových hudebníků z ostrova Rodrigues – Vallen Pierre Louis hraje na kabossy, což je dřevěná kytara ve tvaru krabice, dále Francis Prosper na rámový buben a Ricardo Legentil na akordeon. Jejich doménou je hudební styl séga, přezdívaný „blues z Indického oceánu“. Séga je z dnešního pohledu směsí afrických rytmů a evropských tanců, jako je vals, polka, mazurka nebo skotské tance. Samotný ostrov Rodrigues byl původně neobydlený. Objevili jej v 16. století Portugalci, v roce 1691 tam skupina protestantů, kteří uprchli z Francie, založila protestantskou republiku. Ta však neměla dlouhého trvání a z ostrova se stala regulérní francouzská kolonie, na kterou byli v 18. století zavlečeni afričtí otroci. Po napoleonských válkách bylo souostroví Maskarény rozděleno – zatímco ostrov Réunion zůstal ve francouzských rukou, Mauricius a Rodrigues připadly Anglii. V roce 1968 získal Mauricius nezávislost, zatímco ostrov Rodrigues chtěl zůstat součástí Spojeného království. Navzdory tomuto přání je dnes ostrůvek, jehož populace dodnes hovoří francouzsky, součástí nezávislého státu Mauricius, a to od roku 2002 jako jeho autonomní území.
Ostrov Zanzibar je součástí Tanzanské sjednocené republiky. Na zanzibarské hudební scéně se v minulosti objevilo několik výrazných žen, které tím, že veřejně vystupovaly, zároveň upozorňovaly na ženská práva a bojovaly za emancipaci žen. Na tuto tradici navazuje skupina Siti & The Band v čele s výraznou zpěvačkou Siti Aminou. Tvorba této kapely čerpá z hudby africké a arabské, důležitými doprovodnými nástroji jsou orientální citera zvaná kanonaki a housle.
Tchajwanské duo Fade To Blue tvoří Chung Yufeng, která hraje na tradiční čínský strunný nástroj podobný loutně pchi-pcha, a dále kytarista a zpěvák David Chen. Na albu se prolíná jejich láska k lidové hudbě v různých podobách a také vztah k historii. Mimochodem David, který žije ve Spojených státech, je syn tchajwanských emigrantů a historií migrace v 19. a 20. století se dlouhodobě zabývá. Hudebně je album Island Catch rozkročeno mezi americkou a tchajwanskou nebo čínskou hudební tradici. Zatímco David hraje na dvanáctistrunnou a rezofonickou kytaru, tedy nástroje obvyklé v blues, folku a country, jeho kolegyně Yufeng ovládá už zmíněnou čtyřstrunnou loutnu pchi-pcha, dále nástroj sanxuan a banjo. Texty na albu popisují všední radosti i smutky života z pohledu hudebníků, migrantů a ostrovanů.
Big Youth, vlastním jménem Manley Augustus Buchanan, je 72letý zpěvák z jamajského hlavního města Kingstonu. Jeho zlatou érou byla 70. léta minulého století, ale úspěchy slaví stále. Vznik jeho nejnovějšího alba Beyond The Blue bohužel smutně poznamenala epidemie covidu. Big Youth začala na albu pracovat na jaře 2020 se dvěma producenty, kteří kvůli této práci přiletěli do karibského Kingstonu z Francie. Bohužel stihli nahrát pouze zpěv do některých písní a oba onemocněli covidem. Zatímco Martin Nathan, zvaný Brain Damage, nemoc zvládl a vrátil se do Evropy, jeho kolega, uznávaný producent reggae Samuel Clayton takové štěstí neměl. Po dvou týdnech v nemocnici bohužel zemřel. Brain Damage ovšem album dokončil, mimo jiné i na památku svého zesnulho kolegy.
Další ostrovní země, kterou si dnes představíme, jsou Faerské ostrovy, autonomní součást Dánska, která se nachází na sever od Skotska v Atlantském oceánu. Zajímat nás bude ženská vokální skupina Kata a její nové album s názvem 1902. Nejde o žádnou náhodně zvolenou číslovku. Album totiž obsahuje – až na dvě výjimky – písně, které na Faerských ostrovech sesbíral Hjalmar Thuren, dánský folklorista, který tyto písně zveřejnil právě v roce 1902. Často se jedná o lidové balady, které měly původně i více než sto veršů. Členky skupiny Kata vybraly vždy pouze část textu, tak aby píseň dávala smysl, a připravily pro ni vlastní aranžmá. Album se nahrávalo v létě 2019 a vedle pěti ženských hlasů na něm slyšíme varhany, perkuse a decentní elektronický doprovod.
Z vokální tradice Korsiky čerpá skupina L’Alba na svém pátém albu A Principiu. V tomto případě však nejde o vokální tvorbu v prvním plánu. Album je pestřejší, vychází také ze současného folku a z jazzu a skupina se nevyhýbá ani inspiraci folklorem severní Afriky, Itálie nebo pevninské Francie.
Album We Are An Island, But We’re Not Alone, tedy Jsme ostrov, ale nejsme sami, které vyšlo pod hlavičkou projektu Comorian. Za nahrávkou stojí producent Ian Brennan. Ten odcestoval na ostrov Ngazidja v Indickém oceánu, známý také pod svým starším francouzským názvem Grand Comore, a natočil tam historicky úplně první album mapující hudbu této oblasti, která je součástí ostrovní republiky Komorský svaz. Cílem producenta a jeho týmu bylo najít talentované lidové zpěváky a dostat se pokud možno až ke kořenům komorské tradiční hudby. V některých případech uspěli, jindy se jejich hledání setkalo i s neúspěchem. Věděli například o tradičním nástroji zvaném ndzumara, jakémsi primitivním lidovém hoboji, ale nenašli už žádného žijícího hudebníka, který by hru na něj ovládal. Přes tyto dílčí prohry je album natočené ve venkovním prostředí na jednom malém ostrově na východ od Afriky pozoruhodné.
Skupina Balothizer z Kréty se představuje jako punk-metalové trio, kterou ovšem na svém aktuálním albu vzdává po svém hold krétské tradiční hudbě. Do své směsi thrash metalu a středomořské lidové hudby si skupina pozvala jako hosta například houslistu Stratose Skarakise, ale základ zůstává na rockových nástrojích.
Paolo Angeli je sardinský avantgardní kytarista. Studoval místní tradiční hudbu, takzvaný „zpěv s kytarou“ – canto a chitarra, a tento žánr posunul do světového kontextu. Svou techniku hry dnes nazývá „preparovaná kytara“, což má evokovat milovníkům alternativní hudby dobře známý preparovaný klavír. Angeli si pro tento svůj speciální styl hraní sestrojil zvláštní nástroj, který stojí někde na půl cesty mezi violoncellem a kytarou. Paolo Angeli spolupracoval se světoznámými hudebníky ze Spojených států nebo Japonska, nahrál album s českou houslistkou a zpěvačkou Ivou Bittovou, na jiném albu vzdává hold britské skupině Radiohead a my si představíme jeho aktuální kolekci s názvem Jar’a.
Hudební publicista Gianluca Tramontana cestoval v letech 2017–19 po kubánském regionu Guantánamo a nahrával nejstarší žijící interprety tamních lidových písní. Jedná se o takzvanou hudbu changüí, která má v této chudé venkovské oblasti asi 150letou tradici. Tramontana nahrával muzikanty přímo v jejich domovech, na dvorech a na zápražích. Výsledkem je úctyhodná kolekce s názvem Changüí – The Sound of Guantánamo, která se skládá ze 3 CD a objemné knihy.Na zvukové úpravě terénních nahrávek se podíleli dva držitelé Grammy, Steve Rosenthal a Michael Graves.
Své první sólové album vydal Sebastià Gris, kytarista z ostrova Mallorca. Je to mladý hudebník, narozený v roce 1994. Na kytaru se učil nejprve soukromě od svých 14 let. Když mu bylo devatenáct, odjel na rok a půl do Anglie, kde hrál především na ulici. Odtud se pak přesunul do Barcelonu, kde nakonec hru na kytaru studoval na konzervatoři. Na svém aktuálním albu Llorer, clau i canyella představuje sedm skladeb, kterými se snaží ukázat nejen své umění, ale také možnosti nástroje.
Naše poslední ukázka bude pocházet z alba Kkismettin kyperského zpěváka a skladatele Antonise Antoniou. Ten je známý především jako člen skupin Trio Tekke a Monsieur Doumani a Kkismettin je jeho první sólová nahrávka. Žánrově se jedná o směs různých vlivů od lidové hudby přes hudbu experimentální, jazz a rock až po hudbu klasickou. Antoniou na albu hraje na tradiční kyperskou lyru, ale také na syntezátory a elektrické kytary. Jako hudební nástroj pak použil také kovové barely, které tvoří hranici mezi řeckou a tureckou částí rozděleného města Nikósie. Řady barelů přitom hudebník nebral pouze jako symbol rozdělení, ale také jako symbol korupce ve společnosti nebo propastí mezi lidmi. Album vznikalo v době lockdownu během loňské epidemické krize. Název Kkismettin znamená osud a toto slovo na Kypru používají obě znepřátelené komunity, tedy Řekové i Turci.