Slyšte, lidé! – Elektronické lidové 2026

Jako první nám bude hrát kapela Nusantara Beat, která sice sídlí v Nizozemsku, ale čerpá především z kultury Indonésie. Slovo Nusantara znamená v indonéštině „souostroví“. Původně se tím označovaly indonéské ostrovy mimo Jávu, která byla centrem souostroví, dnes se takto označuje celé území Indonésie jako symbol jednoty mnoha ostrovů, kultur a jazyků. Kapela tedy chápe „Nusantara Beat“ jako rytmus a hudbu všech indonéských ostrovů. Její nové album čerpá z indonéského popu i z tradice indonéských orchestrů zvaných gamelan. Kombinuje tradiční nástroje s kytarami a elektronikou. Přímo z Indonésie pochází pouze basista Michael Joshua Yonata. Ostatní členové jsou rodilí Nizozemci, ale mají indonéské předky.

Český herec, hudebník, cestovatel a básník Matěj Metoděj Štrunc vydal v roce 2025 své druhé sólové album s názvem Lidověk 2.0. Spojuje na něm české a moravské lidové písně s elektronikou, beaty i nevšedně zaranžovanými akustickými nástroji. Jako hosté na albu účinkují zpěvačky Hana Ulrychová, Markéta Irglová nebo Žofie Kabelková a také ženský folklorní sbor Lada. Album obsahuje písně o lásce i válce a přetváří je do moderní podoby.

V Praze působí duo Xadrex, které kombinuje elektroniku, drum’n’bass, post-rock nebo prvky ambientní hudby s hudbou arabskou. Projekt založil Cyril, jinak bubeník skupin Vložte kočku a Mutanti hledají východisko, který zde působí jako producent, zpěvák a hráč na perkuse. Jeho hudebním partnerem je Palestinec Husam, který zpívá, hraje na arabskou loutnu a rámový buben a má zkušenostmi s žánry od lidové hudby přes ambient po rap. 

Duo Nasibo–Zigwiton je společný projekt zimbabwské hudebnice, hráčky na mbiru a zpěvačky, Nasibo Mutize a francouzského kytaristy a klavíristy Raphaëla Jolyho, zvaného Zigwiton. Potkali se v roce 2021 v etiopské Addis Abebě, a poté začali spolupracovat na dálku. EP Stop Over, které vydali v roce 2025, je klidnější poslechová záležitost ve stylu afro-soulu, kde se inspirace tradiční hudbou Zimbabwe doplňuje s popovou produkcí.

Libanonská zpěvačka Tania Saleh pojala album Fragile jako osobní výpověď o exilu a hledání místa ve světě, přičemž elektronická hudba zde funguje jako klíčový výrazový prostředek vnitřního neklidu i odcizení. Minimalistické beaty a chladnější zvuková paleta kontrastují s emotivními texty a zdůrazňují téma vykořenění, neustálého pohybu a nejisté identity. Produkce stojí na subtilních elektronických texturách, smyčkách a mechanických pulzech, které evokují „velký stroj“ moderního světa a naši závislost na technologiích. 

S podobnými východisky pracuje i duo Kazdoura, které působí v Kanadě a jehož součástí je libanonský hudebník John Abou Chacra. Druhým členem je syrská zpěvačka Leen Hamo, která musela svou vlast opustit kvůli válce. Potkali se v Torontu při benefiční akci na pomoc Bejrútu po velkém výbuchu v tamním přístavu v roce 2020. Ve své tvorbě propojují tradici blízkovýchodní arabské hudby s experimentálními přesahy. Výsledkem je pestrá fúze arabské hudby, jazzu, afro-funku a moderního elektronického popu. Album Ghoyoum je poctou kořenům i osobním příběhům obou hudebníků – zároveň představuje hlas širší komunity arabských umělců, kteří přetvářejí své prožitky do hudebního vyjádření.

Sun Horse je duo z lotyšského hlavního města Rigy, které tvoří zpěvačka a flétnistka Elina Ellere a Jachin Pousson, který hraje na syntezátory a bicí. V repertoáru mají lotyšské lidové písně s autentickým zpěvem, založeným na historických přepisech a nahrávkách. Jejich cílem je propojovat starobylý folklór s futuristickými zvukovými paletami — tedy kombinovat tradici s experimentálním moderním zvukem.

Rumunské duo Balkan Taksim tvoří Saşa-Liviu Stoianovici a Alin Zăbrăuţeanu. První z nich zpívá a hraje na elektrický saz, tanbur, rumunskou kobzu, theremin a syntezátory, druhý z nich pak také na syntezátory, na baskytaru a programuje a pouští samply. Už tento výčet velmi tradičních a vedle nich moderních nástrojů mnohé napovídá. Duo se inspiruje tradiční hudbou Rumunska a slovanských oblastí Balkánu a Karpat a propojuje ji s elektronickými zvuky. Výsledkem jsou písně s netradiční industriální atmosférou, kombinace rytmické elektroniky a folklorních prvků. Nové album Acide Balkanique obsahuje osm skladeb, některé instrumentální, jiné zpívané v rumunštině, srbštině nebo bosenštině.

Lidovým písním z malé lotyšské vesnice Auleja se ve své bakalářské práci věnovala studentka etno-muzikologie Asnate Rancāne. Tato odbornice na lidovou hudbu je současně zpěvačkou a stojí v čele ženské vokální skupiny Tautumeitas. A se svou kapelou také nahrála výběr tradičních písní ze zmíněné vesnice. To se psal rok 2020. V roce 2025 byla píseň Bur man laimi v podání Tautumeitas vybrána jako lotyšská soutěžní skladba v cenách Eurovize. Text písně čerpá z lotyšských přísloví a v refrénu používá metaforu porovnávající dubové mosty – které „vydrží“ – s mosty ocelovými, které jednou zreznou. Tímto motivem chtějí autorky upozornit, že smysluplné mezilidské vztahy by měly být postavené na lásce a úctě k přírodě, ne na síle a moci. Mimochodem jde o první píseň v lotyšštině od roku 2004, která se v soutěži Eurovize objevila.

Zpěvačka a skladatelka Elena Hristova ze Severní Makedonie, známá také jako Elena Baklava, propojuje na svém novém albu motivy z balkánské a turecké lidové hudby se svými vlastními melodiemi, s nepravidelnými rytmy, se současným hudebním jazykem a s elektronickými prvky. Elenina kapela Baklava působí na scéně více než 20 let a za tu dobu vydala pět úspěšných alb s využitím tradičních nástrojů jako tambura, kaval nebo daf. Album Yorukluk poprvé představuje Elenu jako sólovou zpěvačku. Je inspirováno jejím setkáváním s potomky Joruků – nomádů turkmenského původu, kteří se ve 14. století usadili v Makedonii.

Jemnou elektronikou obohacuje své skladby také finská zpívající houslistka Päivi Hirvonen. Své album Maa palaa natočila ve spolupráci s producentkou Oonou Kapari, která propojuje programování a elektronické textury s organickými aranžemi. Výsledek navazuje na zpěvaččino předchozí album Kallio a dál rozvíjí dialog mezi tradicí a popovou estetikou, se kterým Hirvonen pracuje i jako členka kapely Okra Playground. Album Maa palaa se pohybuje mezi dvěma světy – intimou, něhou a lidskou blízkostí na jedné straně a chaosem, ekologickou destrukcí a existenciální úzkostí na straně druhé. Elektronické vrstvy tuto křehkou rovnováhu jemně podbarvují a prohlubují atmosféru. Nahrávku spoluutváří i archaický zvuk smyčcové lyry jouhikko. Moderní produkce umožňuje propojit dávné ugrické vokální techniky s dnešním zvukovým myšlením.