Mascarimiri: Proměny jižní Itálie v hudbě

Rozhovor s Claudiem Cavallem ze skupiny Mascarimiri

Jak byste stručně charakterizoval hudbu, kterou Macarimiri hrají?

Svůj styl nazýváme „tradinovatione“. Je to tradiční hudba Apulie, takzvaná pizzica, obohacená o elektronické prvky. Je to moje současná představa o tradiční hudbě, její současnost.   

Byla ta představa stejná od počátku, nebo se nějak vyvíjela?

Na svém počátku byli Mascarimiri čistě akustická skupina, ovšem s punkovou filosofií. Hráli jsme v obsazení basa, mandolína a tamburreddhu, tamburína, což je v naší hudbě ten nejdůležitější lidový nástroj. Když chcete hrát pizzicu, základ je tamburína a zpěv. Postupně jsme se elektrifikovali, až jsme přešli k elektronické hudbě. Bylo to jednoduché. V roce 2004 jsme začali pracovat s elektronickými beaty. Začali jsme si předtáčet rytmické základy a smyčky a s jejich pomocí dnes hrajeme. Stal se z nás takový „středomořský soundsystem“. Tamburína a hlas jsou dál základem naší hudby, ale k tomu jsme přidali syntetické zvuky. Jsme současní muzikanti. Reflektujeme tedy včerejší hudbu dnešními nástroji.  

Měl jste pro svůj současný koncept nějaké vzory, například v zahraničí?

Náš koncept tradinovatione čerpá inspiraci z hudby, která se hraje ve čtvrti La Plaine v Marseille. V současné době tam působí například skupiny Lo Cor de la Plana nebo Massilia Sound System. A konkrétně mým velkým vzorem byla skupina Dupain. Říkal jsem si: Proč bych nemohl u nás dělat něco podobného jako oni? To bylo někdy v letech 1997 nebo 1998, kdy mi bylo 25 nebo 26 let. Tyto myšlenky jsem si přivezl domů do Apulie, kde se zatím hrálo čistě akusticky. Soubory lidové hudby u nás hrají s houslemi, mandolínou, akordeonem, kytarou a tamburínou. To je základ. Pak jsme vznikli my a teď všechny kapely hrají s basou, laptopem, používají beatbox a mají mezinárodní zvuk. Už v tom roce 1998 jsem myslel na to, že budu chtít hrát v zahraničí v klubech a na festivalech, kde lidi nezajímá pouze lidová hudba. Mám tradiční hudbu rád, ale my jsme moderní kapela, na kterou tančí mladí lidé. V minulosti se u nás v Apulii hrála lidová hudba jen na lidových slavnostech a tak trochu starosvětských akcích. Když jste chtěli uspořádat koncert takových kapel, nebyla moc šance, že někoho oslovíte. Dnes je v Apulii folklor velmi živý. Hudba, která v 90. letech skomírala, dnes žije. A myslím, že naše kapela Mascarimiri k tomu svým zvukem a svými myšlenkami hodně přispívá.   

Co znamená název vašeho alba Nou?

Název alba je klíčový: Nou?. V našem salentském dialektu tato otázka znamená: Co je dnes nového? – A my se ptáme, co je nového v hudbě. Ptáme se, co je nového třeba v gastronomii… Když začneš zpívat, ptáme se tě, co je dnes nového. Můj rodný kraj, Salento –je jih Apulie, – se v poslední době mění. A právě tyto změny se snažíme naším albem reflektovat. V minulosti jsme byli územím migrantů, dnes jsme zemí turistů. A my se ptáte, jestli se tímto rozvojem turistického ruchu změnila tradiční hudba, jestli se změnila lidová kuchyně, jestli a jak se změnil život v naší zemi. To vše je skryté ve slovíčku „nou“.  

Loni jste vydal také album pod hlavičkou Elettro Mascarimiri. Můžete představit i tento projekt?

Živím se také jako DJ. Pouštím hudbu jiných interpretů a trochu mi přitom chybí moje vlastní písně. V době pandemie, kdy jsem nemohl veřejně vystupovat, jsem si tedy doma skládal novou hudbu, a vymyslel jsem tento projekt ElettroMascarimiri. Je to hudba naší skupiny Mascarimiri přenesená do těch nejsoučasnějších klubů. Spolupracoval jsem s mladým hudebníkem Aminem Halimem, který se zajímá o arabskou hudbu. Tím pádem je výsledkem album na pomezí naší tradice, severoafrického stylu chaabi a třeba tureckých rytmů. Je to opět taneční hudba s tamburínou a elektronikou. Je to hudba k tanci, hudba, která vás mám uvolnit. Jedna skladba se ostatně jmenuje Dance Freely, Tanči svobodně.