Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Itálie 2021

Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Itálie 2021

Pořad v souvislostech


Hudební výlet do Itálie 2021
Budeme vysílat

Hudební výlet do Portugalska 2020
Hudební výlet do Pobaltí
Hudební výlet do Pobaltí
Vysílali jsme


Hudební výlet do Portugalska 2020

Hudební výlet do Afriky 2021/3

Hudební výlet do Afriky 2021/3
Audioarchiv
21. října 2021 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

V rámci týdeníku Slyšte, lidé! vás pozveme na hudební výlet do Itálie. Těšit se můžete na úspěšnou skupinu Canzoniere Grecanico Salentino, na novou nahrávku její bývalé zpěvačky Marie Mazzotty i na ukázku z nového CD její současné zpěvačky Alessie Tondo. Představíme si experimentální tvorbu zpěváka Davideho Ambrogia nebo skupinu La Cantiga de la Serena, která se věnuje písním z celé oblasti Středomoří.

„Představte si vesnici, uvězněnou mezi horami a mořem. Vymyslete si zvuky tamního jazyka, vymýšlejte zvyky a tradice. Vymyslete si její historii, legendy, postavy a vzpomínky, a to vše prostřednictvím hudby a mluveného slova.“ Právě to je koncept skupiny Zenìa a jejího alba Suoni e storie di un paese immaginario neboli Zvuky a příběhy z imaginární země. Písně z této vymyšlené země se samozřejmě zpívají v jejich původním – tedy také vymyšleném – jazyce. Skupina, kterou tvoří muzikanti se zkušenostmi z italské folklorní scény, své album vydala jako součást knížky, ve které se samozřejmě píše o této imaginární zemi. Skupinu Zenìa tvoří Nora Tigges, která napsala texty a zpívá. Dále je to Massimiliano Felice, který hraje na diatonický akordeon a kytaru a skládá hudbu, a konečně Davide Roberto, který hraje na perkuse a také zpívá.

Gabriele Muscolino je zpěvák z jižní, italské strany Alp. Působil v progresivně folkové skupině Nachtcafé, se kterou nahrál dvě alba a vystupoval především v Itálii, Rakousku a Švýcarsku. Gabriele Muscolino studoval hru na buzuki a klavír a má doktorský titul z muzikologie. V rámci svého doktorského studia sbíral a publikoval lidové písně a tance z Benátských Alp, kromě toho se věnuje překladům francouzských a německých písní do italštiny a píše také scénickou hudbu nebo hudbu k dokumentárním filmům. Nedávno vydal nové bezejmenné album, na které zařadil deset svých autorských písní.

V našem minulém putování za italskou hudbou na jaře 2000 jsme si mimo jiné představili zpěvačku Marii Mazzottu, která byla 15 let členkou slavné skupiny Canzoniere Grecanico Salentino a před několika roky se vydala na sólovou dráhu. Se svým albem Amoreamaro se nakonec Maria Mazzotta dostala až na osmé místo v celoročním pořadí žebříčku World Music Charts Europe za rok 2020. Letos v létě jsme se se zpěvačkou potkali na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou a natočili s ní rozhovor, který si můžete pustit z našeho webu www.hudebnirozhovory.cz. – Letos také Maria Mazzotta vydala nové album, Grifone, nahrané společně s francouzskou skupinou Pulcinella. V rozhovoru pro naše rádio o tom řekla: „Je to projekt, který vznikl náhodou. Skupina Pulcinella pořádala festival a mohla si na něj pozvat nějakého hosta. Na základě nahrávek dostupných na internetu se dostali ke mně, pozvali si mě, a tak vznikla naše spolupráce. S nimi zpívám písně výhradně od nás z Apulie. Jsou to jazzoví hudebníci, které však velmi zajímá také lidová hudba. Mají naposlouchané staré nahrávky s nejstaršími zpěváky, zajímají se o význam i původní funkce jednotlivých písní. Přistupují k tomuto repertoáru s úctou, ale zároveň se nebojí jej přetvářet a posouvat dál.“

Davide Ambrogio je zpěvák a hudebník z italského regionu Kalábrie. Na svém novém albu Evocazioni e Invocazioni se vrací k samotné podstatě zvuku a k jeho propojení s tělesem, které tento zvuk vydává. Cílem nahrávky je přenést vokální tradici jižní Itálie do současné zvukové krajiny. Zvuk pak Davide Ambrogio prozkoumává v estetické a extatické rovině. I texty, kterou jsou v místním dialektu, slouží spíše jako zvukomalba než jako skutečné příběhy. Na dialekt se zpěvák prismatem rytmické kadence a zabarvení hlasu. Písně na album si Davide Ambrogio psal sám s výjimkou jedné, která pochází ze sbírky místního folkloru z roku 1954. Zpěvák sám si nahrál nejen všechny lidské hlasy, ale také kytaru, perkuse, lyru, italské dudy zvané zampogna a také elektronický doprovod.

V době, kdy svět ochromila pandemie, vyšlo v Itálii album Mediterraneo Ostinato, které je oslavou Středomoří jako regionu kypícího vzájemným setkáváním a kulturní výměnou. Italský hudebník Stefano Saletti, který za albem stojí, pro tento projekt dokonce oživil jazyk zvaný sabir. Ten se používal při vzájemném dorozumívání obchodníků a dalších jednotlivců různého původu v oblastech kolem Středozemního moře přibližně od 11. do 19. století a vznikl jako směs italštiny s prvky dalších románských jazyků, řečtiny a arabštiny. Album Mediterraneo Ostinato vypráví příběhy o moři, které jednotlivé národy neodděluje, ale naopak propojuje. Není bariérou, ale komunikační tepnou. Sám Saletti na albu hraje na řecké buzuki, na arabskou loutnu, na turecký drnkací nástroj saz a také na kytary, klavír a perkuse. Další členové skupiny hrají na kontrabas a baskytaru, na klarinet, saxofon, bicí, perkuse a housle. Na albu se také střídá několik zpěváků a zpěvaček a v neposlední řadě zde účinkují hosté na další nástroje jako violoncello, akordeon nebo na arménský lidový nástroj duduk.

Paolo Angeli je avantgardní kytarista ze Sardinie. Studoval místní tradiční hudbu, takzvaný „zpěv s kytarou“ – canto a chitarra, a tento žánr posunul do světového kontextu. Svou techniku hry dnes nazývá „preparovaná kytara“, což má evokovat milovníkům alternativní hudby dobře známý preparovaný klavír. Angeli si pro tento svůj speciální styl hraní sestrojil zvláštní nástroj, který stojí někde na půl cesty mezi violoncellem a kytarou. Zvukové možnosti tohoto nástroje odhaluje Paolo Angeli na svém nejnovějším albu Jar’a, na kterém vychází ze starých hudebních rituálů i z postupů hudební avantgardy. 

Skupinu Canzoniere Grecanico Salentino jsme už zmínili v souvislosti s její bývalou členkou Marií Mazzottou. Tato kapela samotná letos vydala nové album s názvem Meridiana a dva měsíce s ním byla na vrcholu žebříčku World Music Charts Europe. Kapelník Mauro Durante nedávno líčil v rozhovoru pro naše rádio, jak kapela k tomuto konceptuálnímu albu dospěla. Cituji: „Na konci roku 2019 jsme hráli v Royal Albert Hall v Londýně v rámci festivalu BBC Proms. Byl to jeden z vrcholů naší kariéry, byli jsme nadšení, plní entuziasmu. Jenže pak přišel moment, kdy jsme začali přemýšlet, co dál. Chtěli jsme se víc zamyslet nad smyslem toho, co děláme. Hudba, kterou hrajeme, má své kořeny v minulosti. Vlastně všechny prostředky, které používáme – nástroje, tanec, jazyk – to vše je součástí historie. Ale zároveň se s tím vším snažíme pracovat co nejaktuálněji. Nabízel se tedy koncept času, se kterým jsme si chtěli trochu hrát. V tom, co děláme, vedle sebe stojí minulost a současnost a dohromady vytvářejí vlastní pojetí času. Toto byl tedy první impuls ke vzniku nového alba.“ Na úspěch v hitparádě World Music Charts Europe, kterou od loňského roku koordinuje naše rádio, Durante reaguje slovy: „U této hitparády je pro mne důležité především to, že v ní rozhodují hudební novináři, kteří jsou v tomto oboru opravdovými experty. Mohu tedy být na náš úspěch opravdu hrdý. Kromě toho, že mě to těší, pomáhá naše umístění k tomu, aby se o albu mezi lidmi vědělo.“

Sólové album nedávno vydala i současná zpěvačka skupiny Canzoniere Grecanico Salentino Alessia Tondo. Album se jmenuje Sita a autorka na něm vychází z lidových léčivých rituálů. Sita v názvu alba je ženská postava, která je pro zpěvačku zároveň symbolem touhy po uzdravení a snahy o očištění duše od zla. Zpěvačka z Apulie v jižní Itálii začínala svou dráhou jako velmi mladá s místní reggae kapelou Sud Sound System, se kterou vyhrála cenu za nejlepší album nazpívané v dialektu. Jako velmi mladá si také zazpívala duety například s africkými hudebníkem Bombinem a Angelique Kidjo. V roce 2006 založila vlastní kapelu Triace, dál se věnovala reggae a v letech 2006–11 byla členkou Orchestra popolare Italiana a zpívala také v opeře. Od roku 2015 je členkou Canzoniere Grecanico Salentino, ve které se podílí i na autorství písní.

Z jihoitalského Salenta pochází i skupina Mascarimiri. Tvoří ji zpěvák a hráč na perkuse Claudio Giagnotti, další zpěvák Alessandro Schito Scarpina, na mandolínu hraje Gabriele Martino a na alžírskou mandolu a baskytaru Matteo Resta. Album Nou? nabízí hudební pohled na italské Salento jako na zemi emigrantů, z níž se stala země turistů. Skupina zpívá zásadně v místním nářečí a využívá celé škály nástrojů z oblasti Středomoří – rámové bubny, už zmíněnou alžírskou mandolu a mandolínu nebo buben riq. Vedle tradičních italských rytmů se v písních objevů prvky hudby romské, balkánské a severoafrické.

Album Cosmic Rambler natočil italský houslista a kytarista Francesco Fry Moneti. Ten je členem skupin Modena City Ramblers a Casa Del Vento a na svém sólovém albu čerpá z hudby různých žánrů. Inspiruje se africkými kytaristy, balkánskými rytmy nebo klezmerem. V rámci svého projektu Mare Di Mezzo představil speciální kytaru vyrobenou ze dřeva z lodi, která vezla uprchlíky z Afriky do Itálie. 

V říjnu 2021 přišel se svou samostatnou novinkou kapelník skupiny Canzoniere Grecanico Salentino Mauro Durante. V tomto případě se jedná o jeho společný projekt s britským kytaristou a producentem Justinem Adamsem, který mimochodem produkoval i album Meridiana Maurovy domovské kapely. Jako duo spolu pánové právě vydávají album Still Moving, které natáčeli už v říjnu 2020. V rozhovoru pro naše rádio Durante říká: „Jeho dokončení zbrzdila pandemie, protože každý z nás žije v jiné zemi a cestovat nebylo možné. Album je tedy výsledkem pouhých tří našich setkání. Nahráli jsme je za tři dny. Natáčeli jsme živě včetně zpěvu a výsledek je tedy skutečný odraz toho konkrétního okamžiku.“

Album La Mar skupiny La Cantiga de la Serena je další projekt, který se zaměřuje na hudbu Středomoří, chápaného jako most mezi Západem a Východem. Ve Středomoří se po staletí mísily kulturní vlivy katolických zemí, jako jsou Španělsko, Francie nebo Itálie, s hudbou severoafrických Berberů, s hudbou Balkánu a Předního východu. Repertoár skupiny tak tvoří středověké tance a písně, písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně i písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko. Základ souboru tvoří zpěvák a hráč na orientální cimbál santur Fabrizio Piepoli, dále flétnistka Giorgia Santoro a loutnista a hráč na další strunné nástroje Adolfo La Volpe.