Canzoniere Grecanico Salentino: o překonávání bariér

Rozhovor s Maurem Durantem, kapelníkem skupiny Canzoniere Grecanico Salentino

Z webu věnovaného albu Meridiana vyplývá, že toto CD je promyšlené do posledních detailů, a to nejen hudebně, ale například i z úhlu filosofického nebo antropologického. Jak takový koncept vůbec vznikl?

Na konci roku 2019 jsme hráli v Royal Albert Hall v Londýně v rámci festivalu BBC Proms. Byl to jeden z vrcholů naší kariéry, byli jsme nadšení, plní entuziasmu. Jenže pak přišel moment, kdy jsme začali přemýšlet, co dál. Chtěli jsme se víc zamyslet nad smyslem toho, co děláme. Hudba, kterou hrajeme, má své kořeny v minulosti. Vlastně všechny prostředky, které používáme – nástroje, tanec, jazyk – to vše je součástí historie. Ale zároveň se s tím vším snažíme pracovat co nejaktuálněji. Nabízel se tedy koncept času, se kterým jsme si chtěli trochu hrát. V tom, co děláme, vedle sebe stojí minulost a současnost a dohromady vytvářejí vlastní pojetí času. Toto byl tedy první impuls ke vzniku nového alba. Řekli jsme si, že hlavním tématem bude náš vztah k času a časovosti, že právě o něm budeme v písních hovořit. Udělali jsme si vlastním výzkum, bádali jsme na poli antropologie, etnomuzikologie, sociologie, zajímala nás fyzika, filosofie, mytologie, legendy, pohádky, prostě vše, co nějak souviselo s časem. A k tomu patří samozřejmě i písně. Zajímaly nás v nich momenty, kdy se čas přímo dotýká životů lidí, ale také okamžiky jakéhosi bezčasí, způsobeného třeba láskou nebo bolestí. Koncept to byl obrovský, bezbřehý… A do toho přišla pandemie a naše uvažování na téma času bylo najednou ještě intenzivnější. Promítla se do něj izolace, kdy jsme měli více času na přemýšlení o tomto tématu. Epidemie zasáhla do procesu vzniku alba také v tom, že jsme se nemohli fyzicky setkávat. A tehdy jsme si vymysleli sluneční hodiny jako určitou metaforu. Chceme-li na nich změřit svůj vlastní čas, použijeme sluneční paprsky a stín, které jsou na našem čase nezávislé. S měřením času pak souvisejí pojmy jako noc, den, spánek, sny… Album Meridiana jsme poskládali z dvanácti písní, které představují dvanáct dílků na slunečních hodinách.    

Je album něčím jiné než vaše předchozí desky i po hudební stránce?

Snažili jsme se natočit úplně jiné album, než jsou všechna naše předchozí. Chtěli jsme kapelu ukázat takovou, jaká je ve skutečnosti. Na pódiu je naše hudba poměrně divoká – hodně taneční, plná energie, není tak orientovaná na jednotlivé písně. A toto vše se mělo odrazit i na albu. Ten, kdo si desku poslechne, by měl stejný zážitek jako posluchač na koncertě. Ano, na albu Meridiana jsou také písně, ale nejen písně. Jsou tam vedle nich i taneční skladby a další útvary, které mají daleko k popové písni. Možná ještě první skladba Balla Nina vykazuje znaky popové produkce, ale hned následující Orfeo je úplně jiná. Její hudební zpracování se vyvíjí podle příběhu v textu a my se v ní rozhodně nedržíme nějakých pravidel, jak vypadat správná píseň. Už z toho je tedy jasné, že album přináší několik různých přístupů k hudbě.    

Píseň Pizzica Bhangra jste natočili společně s newyorskou kapelou Red Bharat. Jak tato skladba souvisí se zvoleným konceptem

Opět to souvisí s konceptem času. Čas můžeme použít i k měření vzdáleností. Nicméně v době elektrického signálu se vše mění a jakoukoli vzdálenost můžeme překonat během okamžiku. To, že dnes můžeme spolupracovat takto na dálku, znamená, že překonáváme bariéry. Boříme zdi a jako lidé jsme si navzájem bližší než dříve. Skladba Pizzica Bhangra [picika bangra] je symbolem jednoho takového zboření zdi. Je to hymna naší vzájemnosti a blízkosti.   

Album Meridiana se momentálně už druhý měsíc drží na prvním místě žebříčku World Music Charts Europe. Je to pro vás důležité?

U této hitparády je pro mne důležité především to, že v ní rozhodují hudební novináři, kteří jsou v tomto oboru opravdovými experty. Mohu tedy být na náš úspěch opravdu hrdý. Kromě toho, že mě to těší, pomáhá naše umístění k tomu, aby se o albu mezi lidmi vědělo. Úspěch v žebříčku je teď už součástí příběhu alba. Můžeme díky němu dostávat nové nabídky na koncerty, můžeme snáz uspořádat turné a to všechno je pro nás velmi důležité. V dnešní době je bez koncertů těžké prodávat cédéčka. Trh kolabuje a konkrétně v žánru world music není streamování hudby ještě tak obvyklé jako v jiných žánrech. O to důležitější je právě příběh alba, který můžeme lidem sdělit. A já jsem rád, že se všechny mé projekty se naštěstí setkávají s přízní „systému“, tedy lidí, kteří se o tento druh hudby profesionálně zajímají.    

Vedle Canzoniere Grecanico Salentino působíte také v duu s anglickým kytaristou a producentem Justinem Adamsem. S ním za několik dnů také vydáte album. Co o něm můžete prozradit?

Naše album se bude jmenovat Still Moving a vyjde na podzim. Už se nemůžeme dočkat, protože jsme je nahráli v říjnu 2020. Jeho vznik zbrzdila pandemie, protože každý z nás žije v jiné zemi a cestovat nebylo možné. Album je tedy výsledkem pouhých tří setkání. Nahráli jsme je za tři dny. Je to tedy skutečně živá nahrávka. Natáčeli jsme živě včetně zpěvu a výsledek je tedy skutečný odraz toho konkrétního okamžiku. I naživo na koncertech hrajeme trochu jinak. Album je tedy opravdu dokumentem toho konkrétního momentu.