Slyšte, lidé! – Někdo to rád elektronické 8

Finský hudebník Hannu Saha se zaměřuje na hru na různé typy finského národního nástroje kantele. Své nejnovější album natočil ve spolupráci s elektronickým duem Pakasteet a nazval je Taas kerran, äkkiä, což znamená Ještě jednou, rychle. Na albu jsou použity úryvky z rozhlasového rozhovoru se spisovatelem Mikou Waltarim z roku 1968 nebo dialog z jednoho finského filmu. Mika Taanila, člen dua Pakasteet, pak do skladeb implementoval také nahrávky ze svého starého telefonního záznamníku – vedle akustických tónů pětistrunného kantele nebo preparované citery a vedle syntezátorů.

Dvojici Ginkgo Lanugo tvoří producent elektronické hudby Štěpán Perk a zpěvačka Nikola Pavelková. Nejprve produkovali skladby žánru techno, později se posunuli ke klidnějším a spíše poslechovým formám elektronické hudby. EP Do snů, které vydali v roce 2024, obsahuje kombinaci surrealistických textů, hudebních ambientních ploch a lámaných beatů. Jednotlivé skladby pak mají blízko i k trip-hopu, dubu, breakbeatu a dalším stylům elektronické hudby. Tématem nahrávky je snění, které dvojice zpracovává pomocí náhodných i promyšlených rýmů a odhaluje v písních celý spánkový cyklus od uspávání až po ranní budíček. Název dua má vyjadřovat protiklad mužství a ženství. Ginkgo je název nestaršího stromu planety a symbolizuje mužství. Lanugo je označení pro jemné chmýří na těle vyvíjejícího se lidského plodu a je zde symbolem ženskosti.

David Kiledjian je hudebník a producent z francouzského Lyonu, mimo jiné člen skupiny Dowdelin. Pohybuje se v různých hudebních žánrech a spolupracuje s umělci různých kultur. Produkoval například nahrávky arménského pianisty Tigrana Hamasyana nebo skupiny BKO z Mali. Jeho aktuální sólové album se jmenuje The Otium Mixtape a Kiledjian na něm propojuje world music, jazz, hip hop a elektronickou avantgardu.

Po dlouhé době se s novým albem vrátila skupina Moimir Papalescu & The Nihilists. Ta je známá svým experimentálním stylem a kontrastem mezi odlišnými osobnostmi členů, což se promítá i do nové tvorby na albu Mystery Women in the Acid Pools. Kapela v čele s Mirkem Papežem alias Moimirem Papalescu svým novým albem navazuje na své předchozí dvě desiky Analogue Voodoo a Lewis Neptune, která vyšla v letech 2004, resp. 2006. Žánrově nové album kombinuje elektroniku, post-punk, psychedelii a disco. Rozhovor s Moimirem Papalescu jsme vysílali v pořadu Jak se vám líbí v červenci 2024 a vy si jej můžete znovu pustit z webu www.hudebnirozhovory.cz.

Zdeněk Lichnovský, člen skupiny Parta vynikajících lidí, vydal v září 2024 své první sólové album Ideálně napořád. Natočil je ve spolupráci s producentem Martinem Nouzou, který si říká Nevertouch, a s vokálním doprovodem Lenky Zbořilové alias Ivy Z. Mix měl na starosti Tomáš Havlen z dua Post-hudba a mastering Tomáš Tkáč z kapely Něco něco. Hudební styl desky zahrnuje žánry od akustických pasáží přes eurodance až po glamrockové kytary.

Prší v prázdném domě je společné album písničkáře, básníka a textaře Jakuba Čermáka a producenta elektronické hudby a skladatele Pavla Kielbergera. Společně vystupují pod názvem Lament. I když Jakub Čermák na albu rapuje, nejedná se o čistě hip-hopovou nahrávku. Album je ovlivněné i progresivním rockem a různými žánry elektronické hudby. Jakub Čermák o albu tvrdí, že je „ranně apokalyptické“. A pokračuje: „V proměněném světě jako bych se už nechtěl tolik kutat v pochybách o směřování civilizace a cedit mezi zuby další a další detaily našeho kolektivního selhání. Múzy mě vrhají spíše ke kořenům, ke znovu promýšlení základních životních zkušeností, počitků, termínů a hodnot. K artikulaci a hájení principů, které, jak pevně věřím, přetrvají všechny krize – jako je něha, vzájemnost, laskavost, odpuštění, ale třeba i touha, hlad a zvědavost.“ Rozhovor o albu si můžete poslechnout zde.

Noci a Rána je hudební projekt ze Slovenska, jehož základ tvoří dva hudebníci – Miloš Spišák, který produkuje elektronický zvuk, a Daniel Hurtuk, který hraje na kytary. Žánrově se pohybují na pomezí alternativního popu, rocku, elektroniky, world music a filmové hudby. Jejich druhým nahraným počinem je minialbum CS-82-86 s úpravami českých a slovenských skladeb z 80. let. České písně interpretují herečka Anna Kameníková, zpěvačka a skladatelka Marie Kieslowski a Martin Kyšperský ze skupiny Květy. Slovenské písně nazpívaly Ewa Sipos a Alžběta Sivčáková. Nahrávka obsahuje úpravy písní od OK Bandu, Pražského výběru, Laca Lučeniče, Mariky Gombitové a skupiny Combo FH.

Skupinu Parta vynikajících lidí jsme už zmínili v souvislosti s jejím zpěvákem Zdeňkem Lichnovským, který se nám představil s písní ze svého prvního sólového alba. Kapela jako taková vydala své album s názvem Je krásný v dubnu 2023. Lichnovský jeho vznik popsal slovy: „Experimentovali jsme, míchali, měnili zaběhlosti.“ Hudebně skupina na albu míří k přímočarosti, ale odmítá stereotypy rockové hudby, spojené s předchozími generacemi hudebníků. Inspiraci čerpá z moderního popu i z historie české a slovenské moderní hudby různých žánrů. Jedním z důležitých témat alba je člověk přehlcený vlastními pocity, přehodnocování identity a každodenní konflikty, což souvisí i s událostmi ve světě v posledních dvou letech. Album produkovaly dvě výrazné osobnosti české alternativní scény, které jsme už zmínili také v souvislosti se Zdeňkovou deskou – Tomáš Havlen z dua Post-hudba a Tomáš Tkáč z kapely Něco něco.

Už 40 let působí na scéně slovenská skupina Ľahká múza, která se zpočátku inspirovala postpunkovou scénou 80. let. Kromě toho se v souvislosti s ní se hovoří i o žánru dark wave. Na svém novém albu Piesne ticha, které vychází více než 10 let po předchozím titulu Byť tvojím zrkadlom, hraje temnou směs kytarového zvuku, industriálních prvků a elektroniky. Jak píše ve své recenzi pro Kulturní magazín UNI Tomáš Polívka, „chmurné Piesne ticha vytvářejí docela trefným soundtrack k temným časům“.

Dále si představíme album Prime Phrases českého experimentálního hudebníka a učitele Jana Faixe. Ten se sice na nahrávce vydané v září 2023 věnuje experimentální elektronické a improvizované hudbě, ale zároveň přiznává, že velkou inspirací pro něj a jeho hudební dráhu byl i český underground. Inspiroval jej, jak říká, svou otevřeností a nezištným přístupem k tvorbě. Sám Faix vyrůstal v hudební rodině, jeho otec byl jazzrockový klavírista, a Jan měl tak od dětství přístup ke klávesovým nástrojům. Naplno se však jeho vášeň pro hudbu rozvinula až ve 30 letech.

Do konceptu pořadu se hodí i album Dobrý sen!, které společně nahráli otec a syn, Jan Burian a Jiří Burian. Jan je písničkář, básník a spisovatel, jeho syn Jiří je producent elektronické hudby, skladatel a na české scéně je známý také jako Kapitán Demo. Jan Burian se už vícekrát vydal ve spolupráci se svými syny Janem a Jiřím na pole elektronické nebo experimentální hudby a společné album otce a syna Jana a Jiřího Dobrý sen! je pokračováním této cesty. Jiří otcovy texty zabalil do hudby ve stylu elektroniky a hip-hopu, otcův slovní humor někde zdůraznil humorem hudebním.

Album s názvem Cracher le feu, pod kterým je podepsaný umělecký kolektiv Sauce Piquante, přináší zajímavou zprávu o hudební subkultuře kanadského Montrealu. Nahrávku produkoval Oonga, což je umělecké jméno DJ Eliho Levinsona. V roce 2017 se umělci působící v hudebních klubech scházeli v jeho kuchyni, společně jedli, pili a k ránu tvořili novou hudbu, mimo jiné s pomocí kuchyňských nástrojů. Jako „studiová“ nahrávka těchto skladeb pak v obývacím pokoji vzniklo album, které je odrazem této kolektivní práce.