Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Finska 2022

Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Finska 2022

Pořad v souvislostech


Hudební výlet do Finska 2022
Budeme vysílat

Výsledky ankety Album roku 2022
Sólo pro kytaru 2023
Slyšte, lidé!
Vysílali jsme


Výsledky ankety Album roku 2022

Hudební výlet do Turecka 2023

Hudební výlet do Turecka 2023
Audioarchiv
19. března 2022 World music, Aktuality Autor: Milan Tesař

K mimořádně pestré hudební scéně Finska se v pořadu Slyšte, lidé! vracíme opakovaně. Přibližně po půl roce si nyní budeme představovat jak úplné novinky z finské hudební scény, tak několik zajímavých nahrávek, které jsou sice několik let staré, ale neměly by upadnout do zapomnění. Těšit se můžete na výrazné hráče na akordeon nebo na finskou tradiční lyru jouhikko, na akustickou instrumentální hudbu i na spojení lidové hudby s metalem.

Album Diivan Jäljet v roce 2017 nahrála finská akordeonistka Johanna Juhola. Ta v roce 2013 vystoupila na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Hraje tango, styl původně argentinský, kterému se však právě ve Finsku skvěle daří. Pouze místo pro argentinskou hudbu obvyklého bandoneonu hrají Finové obvykle na akordeon a jejich podoba tanga je možná méně vášnivá a více poplatná severoevropskému vnímání světa. Tango bylo ve Finsku populární do 60. let minulého století. Poté nadšení upadlo, ale novou vlnu zájmu o tento žánr nastartoval v roce 1985 první ročník festivalu Tangomarkkinat ve měste Seinäjoki.

Jouhikko je tradiční finská lyra, obvykle se třemi strunami, na kterou se hraje smyčcem. Jedním z nejvýznamnějších hráčů na tento nástroj je Pekko Käppi, který ovšem vedle toho hraje i na elektrickou kytaru. Käppi, který je doma ve Finsku držitelem řady ocenění a vystupoval na festivalech po celém světě, vydal v roce 2021 ve spolupráci s producentem Jussim Jaakonahem a se svou kapelou K:H:H:L své čtvrtém album s názvem Aamunkoi, Svítání.

Úplnou novinkou na finské scéně je album Huomeneen, Zítřky, skupiny Haapoja & Illmari kollektiivi. Jedná se o projekt na pomezí alternativní hudby, folku a rapu, v jehož čele stojí skladatel a opět hráč na lyru jouhikko Mikko Haapoja a rapper a textař Ilja Lehtinen neboli Illmari. Dalšími členy jsou zpěvačka Amanda Kauranne a klávesista Lukas Kristo. Vycházejí z lidové hudby různých ugrofinských národů, kterou propojují se současným elektrickým zvukem a s elektroakustickými zvukovými plochami. Texty čerpají z finského eposu Kalevala a podobných pramenů, ale také ze současné hip-hopové kultury a moderní poezie.

Trio Alda tvoří saxofonista Elias Frigård, houslistka Veera Kuisma a klavírista Tino Alakotila. Potkali se na jednom hudebním festivalu v lednu 2018, kde si během nočního jamu poprvé zahráli spolu – naprosto spontánně vydrželi společně improvizovat pět hodin. Ráno se shodli na tom, že si musí tento zážitek někdy zopakovat. A tak začali pracovat na vlastních společných skladbách, už vytvořených speciálně pro kombinaci housle, klavír a sopránový saxofon. Jejich hudba vychází z finského a švédského folklóru, z takzvané keltské hudby, z tanců, jako jsou polka, polska, šotyš nebo vals. Album Nine Worlds skupina nahrála v Helsinkách a vydala je v srpnu 2021.

Nieguid duovdagat neboli Krajiny snů je třetí album hudebnice Ánnámáret z Utsjoki, jediné vesnice ve Finsku, jejíž většinu obyvatel tvoří právě severští Sámové (dříve Laponci). Album vychází z tradice sámského zpěvu, zvaného joik, který autorka kombinuje s moderními hudebními přístupy. Zpěvačku doprovází Ilkka Heinonen opět na tradiční finskou lyru a Turkka Inkilä na elektronické nástroje a japonskou flétnu šakuhači.

Album Piilokisa, Skrytá rasa, v roce 2018 nahrálo duo hráček na pětistrunné housle Emilia Lajunen & Suvi Oskala. Původním cílem dua bylo vyhledávat staré záznamy tradičních houslových skladeb – a to jak v notách, tak z nahrávek – a představovat je současným posluchačům. Paralelně s tím však dámy objevují nové možnosti svých nástrojů, a to i ve skladbách současných autorů. Duo sice vzniklo v roce 2010, ale jeho členky spolu už dříve hrály v různých jiných kapelách a projektech. V roce 2012 dámy vydaly své první album Tyttörinki a nahrávka Piilokisa byla jejich druhá. Až po jejím vydání se dvojice dostala v roce 2019 do prestižního výběru světového hudebního veletrhu WOMEX, kde zahrála naživo, a vedle mnoha evropských zemí vystoupila také v Indii nebo v Jižní Koreji.

V lednu 2022 vydala formace Hurja Halla, Divoký sál, album Riitti, Obřad. Duo Hurja Halla tvoří violoncellistka a zpěvačka Liisa Haapanen, která vystupuje i sólově a v dalších projektech, a dále Janne Ojajärvi, který hraje na tradiční flétny a píšťaly, na brumle a foukací harmoniku. Duo hraje svou původní tvorbu, která ovšem hudebně vychází z tradiční severské hudby. Inspiruje se přírodou a mytologií a nebojí se ani hudebních experimentů.
    
V lednu 2022 se na trhu objevila také novinka skupiny Ritva Nero. To je sice relativně nová, ale už velmi úspěšná instrumentální formace. Vznikla v roce 2017 a svůj styl označuje jako „party metal folk“. Základními nástroji jsou sopránový saxofon, finské dudy a severský strunný nástroj nyckelharpa. Vedle toho však kapela používá rockovou baskytaru a bicí hrané v metalovém stylu. Výsledkem je kombinace lidových tanečních melodií s metalovou energií. Skupinu tvoří saxofonistka Sanna Salonen, dudák Petri Prauda, na nyckleharpu hraje Emilia Lajunen, na baskytaru Jani Snellman a na bicí Patrik Fält.

Další album, které vyšlo v lednu 2022, se jmenuje Pyhä veri vuotaa a jedná se o nahrávku projektu Pelkkä Poutanen, za nímž stojí finská zpěvačka Petra Poutanen. Ta zde mísí lidové techniky zpěvu a historické i experimentální hudební nástroje s živě hranou elektronikou. Všechny zvuky na albu Petra nahrála sama. Tématem alba je koncept „posvátna“ v dějinách. Ke zhudebněným textům z Bible nebo křesťanským hymnům zpěvačka přiřadila například i slova Mao Ce-tunga, jehož kult lze považovat také za náboženství svého druhu.

Album Reflection nahrála vroce 2017 skupina Hyväluoma Group. Skupinu tvoří Tero Hyväluoma na housle, Harri Kuusijärvi na akordeon, Matias Tyni na klavír, Vesa Ojaniemi na basu a Jesse Ojajärvi na bicí. V tomto případě jde o směs jazzu, elektronické hudby, progresivního rocku a komorní klasické hudby, a to vše ve virtuózním podání jednotlivých hudebníků.