Slyšte, lidé! – Hudební výlet do Skandinávie

Jako první budeme poslouchat norské duo, které tvoří houslistka Marianne Tomasgård a kytarista Åsmund Reistad, který ovšem na albu hraje i na další nástroje, jako je mandola, mandolína, banjo nebo kontrabas. Marianne Tomasgård pochází z oblasti Akershus v jižním Norsku a proslavila se jako členka ženské houslové skupiny Honndalstausene. V současné době se jako sólistka a také jako profesionální konzultantka věnuje lidové hudbě svého rodného kraje a také oblasti Østfold. S Åsmundem Reistadem hraje na albu Folk Fra Follo především staré taneční melodie.

Ze severního Norska pochází trio Fotefar, které tvoří houslistka Ragnhild Furebotten, kytarista Bendik Lund Haanshus a zpěvačka Lena Jinnegren. Na albu Flygande kråka får alltid nåkka, což znamená Letící vrána je vždy nahá, se k nim připojila ještě houslistka Julie Alapnes.

Švédka Lena Jonsson patří k nové generaci skandinávských hráčů tradiční hudby. Je pevně zakotvena v tradiční hudbě Švédska, ale nebojí se inspirovat také rockem, popem, jazzem nebo bluegrassem. Se svým loňským albem Stories From The Outside houslistka a její trio vyhrály ve švédských Grammy a album nasbíralo i další ocenění. Trio vedle kapelnice dále tvoří Erik Ronström, kytarista, který hraje také na mandolu, a Kristofer Sundström, který střídá kontrabas a baskytaru.

Norský kytarista a hráč na další strunné nástroje Åsmund Reistad má vedle spolupráce s Marianne Tomasgård ještě jedno duo, a sice s houslistou Vegarem Vårdalem. V tomto případě pánové hrají své autorské skladby, respektive autorský repertoár předkládají na svém prvním samostatném albu s názvem Breibeint, což je zároveň jméno jejich dua. Vedle toho, že pánové vystupují jako dvojice, spolupracují i s dalšími hudebníky, a to folklorními, jazzovými i klasickými. Tři alba například natočili s pěveckým sborem Bolteløkka, velmi úspěšná byla také jejich spolupráce s hráčem na torader, tedy diatonický knoflíkový akordeon, Tomem Willym Rustadem.

Dánská zpěvačka Mia Guldhammer a kytarista Morten Alfred Høirup začali spolupracovat v roce 2018 a přes původní pochybnosti si velmi brzy uvědomili, že s pouhým lidským hlasem a kytarou dokážou zahrát velmi široký repertoár lidových i umělých písní. Tam, kde zdánlivě chybí nějaké hudební barvy, si Mia vypomáhá zdobným zpěvem, a její hlas je tak dalším nástrojem. Z této koncepce vychází i název jejich alba Tral, Tråd & Traditioner . Slovo „tral“ odkazuje ke zdobnému zpěvu, „tråd“ v dánském slangu znamená kytarovou hudbu a „traditioner“ tradici. V současné době duo vedle hlasu a kytary používá také shruti box, jednoduchý indický nástroj příbuzný akordeonu. Na albu navíc hrají hosté na housle, saxofony, niněru, kontrabas a další nástroje. Na CD slyšíme jak lidové písně, tak lidové melodie s novými texty a také nové melodie, lidovou hudbou inspirované.

Norská zpěvačka Synnøve Brøndbo Plassen natočila album Hjemve, což znamená „stesk po domově“. A právě na svůj domov, na svůj rodný kraj Folldal v Norsku, zpěvačka na albu prostřednictvím vybraných lidových písní vzpomíná. Písně z tohoto regionu nasbírala v archivech, na nahrávkách, slyšela je od svých starších krajanů… A ve spolupráci s Gjermundem Larsenem, respektovaným a cenami ověnčeným producentem a skladatelem, z nich sestavila album. Synnøve byla od dětství obklopena lidovou hudbzu a moc ráda například svým hlasem napodobovala hru houslí. V současné době se právě na tuto pěveckou disciplínu, tedy na původně instrumentální hudbu provozovanou a cappella, zaměřuje. Kromě toho studovala lidovou hudbu na Norské hudební akademii a její stylový záběr sahá od dětských písní až po písně duchovní. A zatímco na koncertech ji obvykle doprovázejí hráči na kytaru a mandolínu, album Hjemve nahrála bez hudebních nástrojů.

Hoven Droven je švédská folkrocková skupina, která vznikla už v roce 1989. Zaměřuje se na instrumentální, často poměrně hutné rockové verze švédských lidových písní. Její nové album se jmenuje Trad. 

Gjermund Larsen, který jako producent spolupracoval se zpěvačkou Synnøve Brøndbo Plassen, je ale především norský houslista a člen řady kapel. Od roku 2000 působil ve smyčcové kapele Majorstuen, kterou jsme si už na Proglasu také pouštěli. V roce 2006 založil vlastní Gjermund Larsen Trio, se kterým například v roce 2015 hrál na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. Hudební publicista Boris Klepal jej tehdy označil jako jeden z vrcholů festivalu. Ve své reportáži psal: „Obsazení housle, kontrabas a klavír nebo harmonium lehce evokovalo jazzový ansámbl, inspirace byly spíš lidové, vystoupení si ale svými interpretačními parametry sahalo na klasický koncert. Docela rád bych Larsenovo trio slyšel v komorním sále bez ozvučení.“ Projev tria pak Klepal popisuje jako „meditativní a detailně propracovaný, vyzařující oduševnělé vnitřní světlo“. Gjermund Larsen Trio chystá na rok 2022 nové album s názvem Tøyen Sessions.

Další výraznou postavou norské scény je houslistka Annbjørg Lien, opět jedna z těch, které vycházejí z lidových kořenů, ale nebojí se překračovat žánrové hranice. Jako malá se učil na hudební škole na klasické housle a zároveň ji její otec vzdělával v oboru hardangerských houslí. Vedle toho však studovala také architekturu vnitřního prostoru a design nábytku. Jako hráčka na hardangerské housle často spolupracuje se symfonickými orchestry a s norskou lidovou hudbou procestovala doslova celý svět. Nahrávala se slavnou irskou kapelou The Chieftains nebo se zpěvačkou Loreenou McKennitt a znám ji můžete také z mezinárodní houslové skupiny String Sisters.

Nevesta’s Voice je dánské ženské trio, které tvoří zpěvačky, z nichž každá hraje ještě na jeden nástroj – Elisabeth Klein na akordeon, Helene Tungelund na keltskou harfu a Johanne Baadsgaard Lange na rámový buben. Skupina na svém albu Mother Tongues čerpá především z vokální tradice různých evropských národů – od severofinského regionu Lapland přes další skandinávské oblasti a přes Pobaltí až po střední a východní Evropu. Album obsahuje pestrou směs písní od ukolébavky až po křesťanský hymnus.

Inger Christensen byla dánská básnířka, která zemřela v roce 2009 ve věku 73 let. Ve své tvorbě si často hrála s formou i významy slov, se strukturou veršů, aplikovala na poezii matematická pravidla. V roce 1991 vydala sbírku patnácti sonetů s názvem Motýlí údolí, ve které vždy konec jedné básně byl vždy začátkem té následující. Čtrnáct závěrečných veršů jednotlivých básní pak tvořilo báseň patnáctou. A právě tyto verše, v nichž je struktura jazyka obrazem struktury a křehkosti lidského života, si pro zhudebnění vybrala dánská zpěvačka Stine Michel. Nahrála je s doprovodnou skupinou, ve které vedle běžných nástrojů jako kytary, basy, bicích, flétny nebo klarinetu slyšíme například arabskou loutnu nebo starý dechový nástroj chalumeau.

Pod názvem Groupa se skrývá dnes už legendární trojice severských hudebníků – flétnista Jonas Simonson, bubeník Terje Isungset a Mats Edén, který hraje na violu d’amore a na hardangerské housle. Skupina vychází z tradiční hudby skandinávských zemí, kterou však díky svému nástrojovému obsazení a erudici členů posouvá do dalších směrů. V posledních letech Groupa cíleně mapuje folklor jednotlivých zemí severní Evropy. Trilogii s názvem Kind Of Folk zahájilo v roce 2016 švédské album. O dva roky později následovala norská nahrávka a v březnu 2020 vyšel třetí díl, věnovaný hudbě Islandu. Jako hosté na albu účinkují přímo islandští muzikanti – kytarista Hilmar Jensson, basista Skúli Sverrisson a zpěvačka Bára Grímsdóttir. Album obsahuje jak lidové písně z Islandu, tak umělé skladby, islandským folklorem inspirované.

V čele skupiny AySay stojí zpěvačka Luna Ersahin, dcera dánské matky a kurdského otce. Obě své identity tato interpretka úročí ve své tvorbě, která je poznamenaná jako lidovými písněmi Dánska, tak tradiční hudbou Malé Asie. Sestavu doplňují hráč na perkuse a elektronické nástroje Aske Døssing Bendixen a kytarista Carl West Hosbond. Album Su Akar obsahuje písně v dánštině, turečtině a kurdštině, hudebně se pak trio inspiruje například úspěšnou nizozemsko-tureckou skupinou Altın Gün. Název alba Su Akar znamená v turečtině „voda teče“ a pochází z přísloví „Tekoucí voda si vždycky najde cestu“.