King’n’doom: Na nabídky z Afriky nestíháme reagovat

Rozhovor s tvůrci projektu King’n’Doom

(Na otázky odpovídají Pavel Šmíd a Martin Piro)

Základní nahrávka alba vznikla v Brně. Ale jak se do psní dostal hlas slavného senegalského zpěváka Cheikha Lô?

M: Pavel a já jsme se ocitli v Ostravě na konferenci Czech Music Crossroads. Cheikh Lô si tam seděl u stolečku a balil si cigára. Přisedli jsme k němu, chtěli jsme se s ním seznámit, a on s námi šel ochotně do auta, kde jsme mu ty naše instrumentálky pustili. Začal si do toho zpívat a my jsme se jen tak zkusmo zeptali, jestli bychom si jej takto mohli natočit.
P: Ty nahrávky vůbec nebyly připravené k tomu, že by se s nimi něco dál dělalo. Pořizovali jsme je víceméně jen sobě pro radost. A najednou je poslouchá Cheikh Lô, který navíc kývl, že nám vokály klidně nazpívá.
M: Tady musíme poslat velký dík do studia Sono Records, protože tamní mistr zvuku Milan Cimfe, který byl na Crossroads přítomen se svým karavanem osazeným nahrávací výbavou, nám velmi pomohl. Právě do toho karavanu jsme Cheikha pozvali a jeho hlas tam natočili. Nahrávku jsme přes noc zmixovali a druhý den ji přivezli zpět do Ostravy. Cheikhovi se mix líbil, dokonce výsledek naší práce pustil při svém workshopu a pěkně jej okomentoval.

Na obalu alba uvádíte, že vokály do tří skladeb byly nahrány přímo v Africe. K tomu došlo jak?

P: Loni jsem ze světového hudebního veletrhu WOMEX z Kanárských ostrovů letěl rovnou do Dakaru. Martin mezitím objevil na internetu zajímavou Zeinu Ndong a domluvil mi s ní na dálku schůzku. Já jsem se s ní potkal v jedné hospodě, a i když neumím francouzsky a ona zase anglicky, dal jsem jí nahrávku na uši a naznačil, že bychom byli rádi, kdyby nám tam nazpívala sólový hlas. Udělala to přímo v Dakaru a nahrávku nám poslala.
M: Zajímavým způsobem vznikla také skladba RAW. Procházel jsem si ohlasy na Facebooku a všiml jsem si, že nám náš projekt lajkovala nějaká Afričanka, která na fotografii držela ngoni. Kontaktoval jsem ji a zeptal jsem se, jestli umí také zpívat. Poslali jsme jí instrumentální skladbu a ona nám opět v Africe nahrála zpěv. Ta skladba se původně měla jmenovat Kar-Kar, což je přezdívka slavného kytaristy Boubacara Traorého z Mali. Posléze z toho však vzniklo syrové RAW.
P: Původně to byla taková lehkovážná jednoduchá melodie. Nakonec jsme ji ale nejen přejmenovali, ale také jsme ji v rámci alba zařadili na jiné místo, protože se zpěvem získala úplně jiný podtext. Mrazilo mě v zádech, když jsem si přečetl překlad textu. Vůbec jsem netušil, že na albu bude něco takhle vážného.
M: Název RAW je anagram. Je to píseň o válce a o strachu z války a to WAR je v jejím názvu skryté.

Co píseň, to silný příběh. Projekt King’n’doom navíc zahrnuje krásnou vinylovou desku, obsažný booklet s překlady textů i průvodního slova do čtyř jazyků, mnoho fotografií… Ve které fázi vzniku toho všeho jste si uvědomili, že opravdu bude album a ne jen pár samostatných písní?

M: Od první nahrávky se Cheikhem se to na sebe všechno nabalovalo. Spolupráce s Cheikhem Lô nás nakopla, ale v tu chvíli jsme měli rozpracované pouze čtyři skladby, což je na album málo. A tak jsme lovili a dokončovali nápady z šuplíků, až jsme po dvou měsících měli osm písní.

Nyní jste ve fázi, kdy už hotovou gramodesku, případně CD nebo elektronickou verzi alba rozesíláte novinářům a odborníkům do celého světa. Projekt jste propagovali na veletrhu WOMEX. Jaké setkání na letošním WOMEXu vám udělalo největší radost?

P: Letošní WOMEX byl pro náš projekt opravdu zlomový. Dostali jsme řadu pozvánek na nejzásadnější světové festivaly – Roskilde, Afrika Festival Hertme, Colours of Ostrava, Pohoda a další. O náš vinyl byl opravdu veliký zájem a těch setkání bylo opravdu hodně, celý Womex vlastně stojí na setkávání, takže mě teď napadá jedno jméno za druhým. Ale konkrétně bych zmínil Yossiho Fine a Bena Aylona z Izraele. Yossi hrál s takovými lidmi jako je David Bowie, Lou Reed, Vieux Farka Touré nebo třeba Johh Scofield. Hned jsme si padli do oka a strávili spolu několik nezapomenutelných večerů. Hodně jsem s Yossim řešil styl hry, ladění a vůbec přistup k muzice. Jeho kytara, kterou si sám upravil a na které rozdělil hmatník na čtvrttóny, mě úplně vyvedla z konceptu. Při jednom z našich sedánků mi na hotelovém pokoji vysvětloval, jak tvoří akordy. Sám jsem si to pak zkoušel a musím říct, že jsem si skoro vůbec nezahrál. Prostě totální úlet. S Martinem od té doby posloucháme jejich CD neustále dokola, a tak nemohu než doporučit: Yossi Fine & Ben Aylon feat. Shasha – Blue Desert.

Bude mít King’n’doom nějaké pokračování?

P: Myslím, že jsme otevřeli dveře do světa, ve kterém už nic nekončí. Určitě tedy něco nového vznikne. Při práci na této desce jsme se toho hodně naučili a poznali jsme spoustu zajímavých lidí. Otevřeli jsme tak Pandořinu skříňku. Muzikanti, kteří na albu účinkují, se už zajímají, co bude dál. A nám chodí desítky nabídek od dalších zpěváků z Afriky. Ani na ně nestíháme reagovat.