Slyšte, lidé! – Sólo pro trubku 2024

„Jsem trumpetista a producent z Berlína s léty bohatých a inspirativních zkušeností z koncertů s kapelami jako berlínský Brass band Beat’n’Blow nebo Calexico,“ uvádí o sobě německý hudebník Stephan Goecke. Jeho sólové album má název Some Day.

Slovenský experimentální kytarista David Kollar dlouhodobě spolupracuje s norským trumpetistou Arvem Henriksenem. Ten o Davidovi řekl před pěti lety v rozhovoru pro naše rádio: „Velmi mě inspirovala určitá vitalita, energie, která vyzařovala z jeho hry. Bylo zřejmé, že má naprosto jasno o tom, co chce dělat. David je velmi horlivý člověk. Má chuť stále něco objevovat a zkoušet. A také je zvídavý. To všechno jsou vlastnosti, které bych sám také chtěl mít. I já se snažím stále objevovat něco nového. A také se rád setkávám s mladými hudebníky a nechám se od nich inspirovat.“ Budeme poslouchat ukázku z alba A Sense of Destiny. 

Český producent elektronické hudby Michal Rataj a slovenský trumpetista Oskar Török se v minulosti setkali už v projektu Points–Rataj Quintet a poté v triu se saxofonistou Lubošem Soukupem. Každý z nich ale má i další své projekty. Michal Rataj je autorem elektroakustické a instrumentální soudobé hudby, píše doprovod k rozhlasovým hrám a filmům a založil internetový portál mapující současnou scénu akustických umění. Oskar Török je známý například ze skupiny Vertigo nebo ze spolupráce s Beatou Hlavenkovou. Vystupuje také s polskými hudebníky, například ve skupině Wojtek Mazolewski Quintet. Společné album Michala Rataje a Oskara Töröka Letters from Sounds vyšlo v červnu 2022.

Julian Wasserfuhr z Německa hraje na trubku a křídlovku, jeho bratr Roman na klavír a další nástroje. Jejich album, které vyšlo v roce 2022, se jmenuje Mozaic a je inspirováno mozaikou jako strukturou, jejíž části musí být vhodné pospojované, protože jinak by působila chaoticky. Podobě je i albu, na kterém hostuje řada zajímavých osobností, takovou mozaikou, která má smysl právě jako celek. Na albu se podílelo celkem 12 hudebníků včetně basisty Tima Lefebvra nebo bubeníka Keitha Carlocka.

Izraelský hráč Itamar Borochov používá speciálně upravenou trubku, která může hrát čtvrttóny, typické pro arabskou a blízkovýchodní hudbu. Hudbu obecně vnímá jako nástroj k porozumění duchovním potřebám člověka. Sám se inspiruje mimo jiné filosofií, psychologií a židovskou tradicí. Zdůrazňuje bohaté kulturní prostředí Izraele, v němž vyrůstal a ve kterém se mísí lidé pocházející z Evropy, severní Afriky, Středního východu, Etiopie, Jemenu nebo Indie.

Alba Careta je umělkyně z Katalánska, která rozvíjí hned dva proudy své tvorby. Jednak hraje jako trumpetistka jazz se svou kapelou a jednak nedávno jako zpěvačka natočila album ukolébavek, nazvané Udolç. To je součástí širšího projektu, nazvaného Cantut, který vznikl v okolí katalánské Girony a zaměřuje se na sběr a zachování katalánských lidových písní. Slovo Udolç má v katalánštině dvojí význam. Znamená něco sladkého, ale zároveň také vytí vlka. Podle Alby Carety může obojí odkazovat také k uspávání dítěte – na jedné straně krásné sladké miminko, na straně druhé dítě, které brečí a křičí skoro jako vlk. I na tomto albu lidových ukolébavek sáhla Alba Careta po trubce.

Na čtvrttónovou trubku hraje také finský hudebník Ilkka Arola. Ten se svou skupinou Sound Tagine kombinuje jazz, tradiční hudbu Blízkého východu a další styly. Inspiruje se například i popem a filmovou hudbou, stejně jako současnou taneční scénou Turecka a arabských zemí. Dalšími členy skupiny jsou kytarista Topi Korhonen, basista Esko Grundström, hráč na perkuse Juuso Hannukainen a bubeník Okko Saastamoinen. Album Blue & Golden nahráli v roce 2021. 

Lidské emoce vyjádřené instrumentální hudbou – to je téma alba Emotions trumpetistky a skladatelky Štěpánky Balcarové. Jednotlivé skladby na albu jsou tedy pojmenovány podle jednotlivých lidských emocí, jako je Radost, Hněv, Odpor nebo Smutek. Ostatně silné emoce prý autorku provázely i při komponování alba. Zatímco její jiné projekty jsou určeny pro orchestr nebo komorní soubor se zpěvem, tentokrát se Balcarová zaměřila opravdu na trubku jako sólový nástroj. Dokonce prý s trubkou v ruce i komponovala.

Skladba Last Glacier vyšla jako singl. Sešli se na ní polský pianista Krzysztof Kobyliński a norský trumpetista Petter Nils Molvaer. Ten říká: „Hudba je něco, co není reálné. Je to jen náznak, dveře do světů, které jsme si vysnili.“

Jako další nám bude hrát italský trumpetista Pasquale Paterra a spolu s ním na kytaru Giovanni Bertelli a na bicí Fausto Negrelli. Paterra působí na italské jazzové a klasické scéně už mnoho let, ale své první autorské album vydal jako zralý čtyřicátník.

Pod albem Food jsou podepsáni italský trumpetista Paolo Fresu a kubánský klavírista Omar Sosa. Fresu pochází ze Sardinie, ostrova, který leží uprostřed Středozemního moře a v jehož kultuře se mísí vlivy z Itálie, severní Afriky a dalších částí Středomoří. Je to patrné v místní kuchyni, v řemeslech i hudbě. Pro sardinskou lidovou hudbu je typický například melismatický styl zpěvu, který se na ostrov dostal ze severu Afriky přes Španělsko. Fresu sice hraje jazz, ale ve své tvorbě čerpá i z lidové hudby včetně bohaté vokální tradice Středomoří. Rád se také obklopuje hudebníky z jiných částí Evropy i světa. Tyto spolupráce nejen obohacují jeho skladby, ale zároveň i jej jako tvůrce a interpreta hudebně posouvají.

Slovenský trumpetista Ondrej Juraši se zaměřuje na silné melodie podpořené rytmickou sekcí s tanečním nádechem a jazzovými improvizacemi. Ty pak vytvářejí kombinaci retro stylu a moderního groovu. Nové Jurašiho album Puls vyšlo u vydavatelství Bebe Rebe, které založil slovenský saxofonista a skldatel Erik Rothenstein. Sám Ondrej Juraši čerpá na svém druhém sólovém albu ze zkušeností z různých orchestrů a ze spolupráce s renomovanými světovými hudebníky.