Vladimír Merta & ETC…: Ponorná řeka (recenze CD)

Vladimír Merta & ETC…: Ponorná řeka (recenze CD)
30. srpna 2011 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

Po neuvěřitelných 33 letech zamířil písničkář Vladimír Merta do studia, aby nahrál nové autorské album. Spolupracoval na něm se skupinou ETC…a nazval je Ponorná řeka. Přečtěte si naši recenzi a napište, jak se vám Mertova spolupráce s rockovou kapelou líbí.

Vladimír Merta: Ponorná řekaDonedávna posledním autorským studiovým albem Vladimíra Merty bylo P. S. z konce 70. let! Od té doby písničkář natáčel alba koncertní (nedávno znovu vydaný záznam z Malostranské besedy z roku 1988 nebo novější výběr z živých nahrávek Filmy v hlavě), vytvářel kompilace dříve nevydaných demosnímků a společně Janou Lewitovou se scházel k nahrávání moravských, židovských nebo anglických renesančních písní. Album Ponorná řeka si tedy zaslouží pozornost a potlesk už za to, že vyšlo. Není nutné spekulovat, zda hlavním iniciátorem byl šéf nakladatelství Galén Lubomír Houdek, sám Merta, nebo muzikanti z ETC… Něco málo o vzniku alba však písničkář líčí v bookletu: „Dostal jsem (…) za úkol překousnout své zlozvyky – a naučit se pracovat.“

Spoluprací s Mišíkovou kapelou se Merta jakoby vrací kamsi do 80. let, kdy vystupoval s rockovou sestavou Dobrá úroda. Jeho tehdejší spoluhráč (a dlouholetý houslista ETC…) Jan Hrubý mi mimochodem asi před rokem o Mertovi řekl: „On je totiž svým způsobem rocker, ale na pódiu se chová trošku jako klaun. Jeho zpěv byl úžasný, ale kytarou nám to kazil.“ Přitom nešlo o to, že by Merta nebyl dobrým kytaristou. Sám pro sebe hraje skvěle, ale souhra s kapelou je jiná disciplína. Jan Hrubý se nyní jako host objevil ve dvou písních na Ponorné řece, avšak základ doprovodné kapely tvoří současná sestava ETC…: Jiří Veselý (baskytara), Pavel Skála (kytary), Vladimír Pavlíček (housle) a Jiří Zelenka (bicí). Nahrávalo se částečně společně (rytmické základy), částečně na dálku („Rozešli jsme se s tím, že si každý své party dohraje doma sám. Stalo se. Písničky mezi námi poletovaly jako splašené kachny, nápady se vrstvily, mizely a zase se vracely jako spodní proudy ponorné řeky,“ popisuje ten proces Merta).

I když ETC… tvoří výborní a zkušení instrumentalisté a dobrý výsledek se dal očekávat, přesto spojení s dylanovsky rozevlátým Mertou nutně přinášelo otazníky. Zlé tušení se však nenaplnilo a já jako posluchač žasnu, jak se muzikantům podařilo podtrhnout náladu Mertových nepravidelně plynoucích melodií a přitom je nepřeválcovat. Tam, kde rytmika žene píseň až nepřirozeně dopředu, zachraňují situaci housle, které podtrhují melodii (Chelsea hotel). Ve většině případů zůstává doprovod cudně v pozadí, pouze jemně navozuje bluesovou náladu.

Většina písničkářů, „osamělých mužů s kytarou“, se dříve či později pokusí natočit album s kapelou. Povedlo se to v roce 1986 Karlu Krylovi (album Dopisy), povedlo se to v roce 1998 Jaromíru Nohavicovi (Koncert), své regulérní rockové skupiny mají Jakub Noha a Vlastimil Třešňák. Autorovi protestsongů i nemelodické improvizované hudby Mertovi se to nyní povedlo také, i když si kapelu „vypůjčil“ od jmenovce Mišíka.

Ze stovek svých písní, z nichž řada ještě nikdy nevyšla, vybral Merta nakonec pouhých deset. Některé staré a známé (Gerda z roku 1988), jiné relativně nové (tři nejmladší pocházejí z roku 2003). V textech se objevují narážky na konkrétní dějinné události (Vzdálené výstřely o čínském náměstí Nebeského míru) i obecně platné výpovědi. Do Mertova nekompromisního poetického světa se vejdou narážky na bibli („Jidáš tě políbí, opodál v temnotě čeká až osmého dne v týdnu Bůh znovu stvoří dobro a zlo“), Orwell, Banjo Band Ivana Mládka s Bobem Dylanem i zhudebněný Shakespeare (Píseň šaška). Ne všechny melodie jsou invenční a neslýchané (duet s dcerou Sárou Intuice žena, jeden z největších hitů alba, připomíná Muchomůrky bílé Mejly Hlavsy), ale texty stojí za soustředěný poslech ve všech případech.

Ponorná řeka se povedla mimo jiné proto, že doprovodní muzikanti písním pomáhají a nesrážejí je zbytečnými exhibicemi. Je to deska v aranžích až nečekaně umírněná a ve slovech podle očekávání burcující. Přesně tak, jak jsme to od písničkářů chtěli kdysi a jak bychom to od nich měli čekat i dnes.

Rok vydání: 2011
Vydavatel: Galén
Žánr: folkrock
Celkový čas: 54:53

(Článek vznikl pro časopis FOLK)