Třikrát z Proglasu: Vladimír Merta z roku 1988

5. ledna 2011 Folk, Aktuality Autor: Milan Tesař

Jako další titul archiválií Vladimíra Merty v ediční řadě Olivovníky vyšlo na značce Galén písničkářovo dvojalbum, původně vydané Pantonem jako dvojice LP v roce 1989. Jedná se o koncertní nahrávku z roku 1988, kdy měl Merta na svém kontě pouze ve Francii vydaný debut a jediné ve vlasti natočené album P. S. My si dvojalbum Live Malostranská beseda 1988 představíme v rubrice Třikrát z Proglasu ve středu 5. ledna od 14.30.

Na konci 80. let Vladimír Merta vystupoval občas sólově, dále v duu s Václavem Veselým a s rockovou skupinou Dobrá úroda. Panton vypustil nejprve na zkoušku EP desku a v červnu 1988 byly natočeny dva koncerty v Malostranské besedě. V roce 1989 bylo z těchto dvou vystoupení sestříháno a vydáno eponymní LP s pořadovým číslem 1 s obalem Josky Skalníka a o několik měsíců později následovala dvojka. Reedice obsahuje písně z dvojice LP plus 8 dalších skladeb z původního koncertu.

Ve sleeve-notu k prvnímu albu psal v roce 1989 Ladislav Kantor: „Můžete namítnout, že na desce mohly být úplně jiné písně, a budete mít pravdu. Sám Merta navrhoval mnoho variant a jistě by mu četné vydržely až dodnes. Ale znáte autora, který by ze 120 skladeb vydědil pro tuto chvíli nepotřebných 100?“ Ještě konkrétnější je Kantor coby producent alba v následujících řádcích: „Po deseti letech gramomlčení jsme stáli před rozhodnutím, který že ten Merta to má vlastně být? Klubový, amfiteátrový, rockový, se studiovým orchestrem atd.? Rozhodnutí nebylo lehké, nicméně téměř bleskové. Merta nejpravější, návrat k prvotní pódiové podobě: jen on a divák. A popravdě řečeno, šlo ještě o to, že volba technologie nahrávky (záznam živého koncertu), tedy bez složitých procedur výběru skladeb, schvalování a zdlouhavého shánění studia, pomůže albu co nejrychleji na svět.“

Na obalu druhé desky Ladislav Kantor psal: „Obávám se, že po mé generaci toho moc nezbude. Tuny vypitých lahví, statisíce  soukromých debaklů, miliony každodenních zbabělostí, hra na ty imaginární ONI, kteří vše zavinili, jako bychom sami ani nežili a byli jen tenisovými diváky nevypočitatelného nebo předem daného pohybu kyvadla dějin v té ochromující hře zmaru. Asi toho po nás moc nezbude. Věřím, že Merta ano, neboť je pro mne jedním z málem vyhynulého druhu lidí, kterým se říká občan.“ (leden 1989)

Komplet dvou koncertních alb vychází poprvé po 22 letech. Záznam se přepisoval z magnetofonových pásů z archivu Supraphonu a původních pásů z archivu Vladimíra Merty, kterých se také většina zachovala. Z 11 nevydaných písní se na CD jako bonusy nakonec dostalo osm skladeb, ostatní vydavatel z různých důvodů vyřadil (existuje kvalitnější verze nebo jde o písně známé v bohatší instrumentaci).