Rozhovor s Lidovou Redlovou

Lucie Redlová své album Lidová Redlová sestavila jednak z úprav lidových písní, jednak ze svých vlastních skladeb ve folklorním duchu a zařadila na ně i dvě písně věnovavé blízkým lidem, kteří předčasně zemřeli. Jednak je to píseň Hudci, věnovaná Davidu Stypkovi, a dále Kamarádko moja, ve které se Redlová snaží vypořádat se ztrátou své kolegyně Jitky Šuranské.

Sama Redlová na album nahrála všechny kytary a mandolíny a na albu se podílela také jako skladatelka a textařka. Kromě toho si jako hostující textaře přizvala Marka Vojtěcha a Kubu Horáka. Je zajímavé, že po téměř dvaceti letech na scéně se Redlová dostala k podobnému žánru, který proslavil jejího otce Vlastu Redla, tedy k písním na pomezí folkloru a vlastní tvorby. Sama na to téma říká: „Jestliže jsem se dřív až úzkostlivě vyhýbala nějakému spojení s otcem, dnes, když mi někdo řekne, že to zní jako Redl, tak se nejenže neurazím, ale ještě to pro mě bude poklona. Dozrála jsem po letech konečně k tomu, že se chci hrdě hlásit k tomu, že nám Redlům jdou zkrátka vlastní lidovky nejlíp.“