David Stypka: Jericho (recenze CD)

Můj vztah k písničkáři Davidu Stypkovi byl ještě v létě 2016 naprosto neutrální. Jeho písně jsem považoval za řemeslně dobře vystavěné, na poslech příjemné, ale nezanechávaly ve mně žádnou trvalejší stopu. Takto mýma ušima i mozkem proplulo celé jeho album Čaruj (2013), z něhož mě nejvíc zaujala závěrečná píseň Pohádka, avšak ani ji si aktivně nevybavím. Když tedy po Hradeckém slunovratu přicházel na Stypkovo vystoupení jeden pozitivní ohlas za druhým, trochu nevěřícně jsem kroutil hlavou.

Situace se zásadně změnila krátce poté, když vyšla čtyřpísňová EP deska Jericho. Díky ústřední písni Vrány taky pro mne David Stypka přestal být sice dobrým, ale zaměnitelným písničkářem. Vrány totiž mají vše, co má kvalitní rockový hit mít: výraznou melodii, dobře odvedenou práci s harmonickou složkou (chválím i hostování Jindry Poláka ze skupiny Jelen) a s dynamikou, dokonalé pochodové bicí a především skvělý text – po stránce formální i obsahové. Autor v relativně dlouhém textu pracuje jen s několika málo rýmy (vrství tak řetězce slov jako mraky/vojáky/praky/taky/gumáky/klaky/zabijáky), aniž by výsledek zněl překombinovaně. S originální formou však ladí vysoce aktuální metaforický text, který končí slovy: „A já se na ty lovce nehněvám… / Znám slepotu davu / a sílu rozvášněné klaky / i já tomu občas podléhám, / občas si hrajeme taky – na nájemné zabijáky.“ Stypkův text se tak zařadil k nejlepším písňovým ztvárněním rozjitřené atmosféry kolem migrantské krize a vzestupu falešného vlastenectví. Řadím jej po bok písní Jakuba Čermáka Imigranti a Ortely nebo alba Migrant Songs Ondřeje Galušky a jeho skupiny The Odd Gifts.

Ostatní tři písně na CD už nejsou tak výrazné a mrazivě aktuální, ale každá z nich stojí za pozornost. Titulní Jericho pracuje s metaforou starozákonní cizinky – nevěstky Rachab a svou atmosférou evokuje některé klidnější písně skupiny Lucie. Zakončení první a poslední sloky slovem „taky“ (včetně zpěvákovy dikce) takovým způsobem evokuje předchozí píseň, až si člověk klade otázku, jestli je to nepozornost, nebo naopak záměr. Drobným šrámem je pak moravská výslovnost „vstáváš a jdeš“ [vstáváža deš].

Nejkratší píseň Láska není je ve svém textu nejméně konkrétní. Ani v tomto případě však nejde o jen tak ledajaké „obecné pojednání“ o lásce. Verš „Ale za sebou zhasni, jsou i skutečné problémy“ lze vnímat ironicky i konejšivě a spojení zpěvákova rockerského (ale melodického) hlasu s violoncellem Terezie Kovalové (zde výraznějším než v předchozích svižnějších písních) je uhrančivé.

Se závěrečnou písní Lovec se autor vrací ke konkrétním – snad skutečně osobním? – příběhům. A vrací se svým způsobem k úvodní písni Vrány taky, v níž zpíval o lovcích. „To jsou sny mýho táty / střílím jeho puškou jeho sny / vždycky se rozletí na milion kousků / než dopadnou, roztají,“ zpívá David Stypka a člověk si vedle snů, které se rozletěly, znovu představí hejno černých vran. Tak černých jako „černá hlaveň pušky“ v závěrečné sloce této závěrečné písně.

David Stypka vydal EP Jericho jako „předvoj“ svého budoucího plnohodnotného alba. Na krátké ploše čtyř písní však ukázal, že umí jako autor pracovat s formou, obsahem i dramaturgií a že jako interpret zraje a nabývá na přesvědčivosti. Těším se na další skladby.

Vydavatel: SinglTon/Universal Music s.r.o.
Rok vydání: 2016
Žánr: poprock/folk
Celkový čas: 14:16

www.davidstypka.cz