Lucie Redlová: Otázky (recenze EP)

Lucie Redlová: Otázky (recenze EP)
29. srpna 2018 Recenze, Folk Autor: Milan Tesař

„Myslím, že každý, nejen ten, jehož rodiče se rozvedli, když mu byly nějaké dva roky, se může ptát: Kde je ta láska, z níž jsem se narodil?” říká písničkářka Lucie Redlová. Podobné otázky si klade na svém novém třípísňovém maxisinglu. Přečtěte si naši recenzi a poslechněte si z archivu rozhovor, který jsme s Lucií vedli na jaře 2018.

Americká zpěvačka Sheryl Crow prý prohlásila, že už nebude nahrávat alba. Dál bude točit jednotlivé písně, což mne jako „albového člověka“ trochu děsí. Autorka skvělého alba Tuesday Night Music Club z roku 1993 není sama. Singly, v době šelakové jediný a ještě v 60. letech nejběžnější hudební formát se se změnami šíření hudby, s přehráváním jednotlivých skladeb na YouTube a streamováním na Spotify a podobných serverech, opět dostávají do módy a pro mladší posluchače jsou už opět hlavním šiřitelem hudebního obsahu. My, kteří jsme vyrostli na kazetách a kompaktních discích a rádi posloucháme hudbu ve větších celcích, máme smůlu, i když jsem přesvědčen, že ani v době fragmentárního poslechu není albům konec. Ale to je na jiné povídání.

Písničkářka Lucie Redlová se po dvou natočených dlouhohrajících deskách také rozhodla vydat své další písňové poselství formou EP, tedy rozšířeného singlu. A jakkoli tento formát stále nepovažuji za plnohodnotný, v tomto případě jej vnímám jako smysluplný. Lucie se totiž na ploše pouhých tří písní o celkové délce 11 minut dokázala poměrně komplexně vyjádřit k některým svým osobním problémům nebo otázkám, které si sama klade a které jí možná kladou druzí. Tak jako mám u alb rád koncept (a nemusí to znamenat, že písně tvoří pásmo a navazují jedna na druhou), oceňuji společné téma i u Luciina EP. A zároveň si cením toho, že písně nejsou jedna jako druhá, že téma odpuštění starých vin, léčení rodinných vztahů či alespoň jejich analýzu zpěvačka řeší ze tří různých úhlů pohledu. Tomu pochopitelně napomáhá i fakt, že každá píseň má svého autora textu. Jsou mezi nimi Luciina dlouholetá dvorní textařka Radka Rubilina (dříve Bzonková) i kolega-písničkář Ivo Cicvárek, třetím autorem je pak Švanca Aleš, další jméno z okruhu Textové dílny Slávka Janouška, jejíž je Lucie – sama netextařka – dlouholetou součástí.

Hudebně i textově písně tvoří srozumitelnou suitu. Cicvárkovy Otázky i Vzpomínej zlehka Radky Rubiliny jsou velmi osobně pojaté texty, z nichž je zřejmé, že autoři zpěvačku dobře znají. Švancovo Až uzamkneme nebe se tváří – možná jen zdánlivě – obecněji. Naopak po hudební stránce EP začíná i končí folkrockovými písněmi s konstantním rytmem, zatímco prostřední Až uzamkneme nebe je i hudebně členitější – melodická basová linka je minimálně v první části alba zpěvačce důležitým partnerem. Mimochodem doprovodná skupina Garde a hosté nejsou na desce do počtu. Vedle Luciiných kytar a dalších strunných nástrojů stojí minikolekce na zvuku piana, případně elektrických kláves a zmíněné rytmiky.

Otázky jsou více komplexní výpovědí než kolekcí singlů-hitů. Přesto mají všechny tři písně hitové ambice. Výborně musí na koncertech fungovat titulní Otázky, v nichž se intimní text podařilo propojit s lehkým a nadčasovým doprovodem. Do reggae zabarvená Vzpomínej zlehka sice není tak zpěvná, ale díky silnému sloganu („Nevěř v sedlinu ve víně“) má také šanci se uchytit. Až uzamkneme nebe vyžaduje asi největší soustředění, ale odměnou je už naznačené hudební dobrodružství.

Jestliže jsem u starších nahrávek Lucie Redlové poukazoval na nevýraznost některých písní, v případě Otázek nenajdeme ani jednu takovou. Možná i v tom je výhoda menších formátů – neobsahují vatu. Naopak nekorektní moravská výslovnost, na kterou jsem také upozorňoval v souvislosti s Lucií už dříve, je zřetelná i zde (např. [zosamění], [snaD je to dětstvím]). Lehce to tahá za uši, ale na síle výpovědi to mnoho nemění.

Vydavatel: Indies Scope
Rok vydání: 2018
Žánr: folkrock/folkpop
Celkový čas: 11:09

www.redlova.cz