Slyšte, lidé! – Novinky z blues 2023

Písničkář Vlastimil Třešňák se v poslední době hudbě věnoval spíše výjimečně. Už před lety avízoval, že končí s koncertováním a zdálo se, že po albu Alter Ego z roku 2012 novou desku s novým repertoárem nevydá. Vyšlo sice album Konvolut (2016), ale to obsahovalo výběr starších písní. V roce 2014 se Třešňák ještě představil jako autor textů na albu Eponym ženského tria Alo Trio Band, ale nakonec se v roce 2022 ještě jednou vrátil do studia a natočil album Kiks. Na něm se podílel jako interpret a textař, hudbu pak vedle Třešňáka samotného složili především kytarista Josef Štěpánek a hráč na klávesové nástroje Jan Steinsdörfer. V kapele Temporary Quintet je doplňují basista Martin Lehký, bubeník Miloš Dvořáček a saxofonista Jan Štolba. Jedná se o hudbu na pomezí jazzu, blues a rocku. 

Americký zpěvák Jake Blount na svém albu The New Faith po svém zpracoval staré duchovní písně, které si Afroameričané zpívají po desetiletí nebo i staletí. Cílem bylo natočit album písní, které se zpívají při afroamerických bohoslužbách a obřadech, ale obohatit tyto písně o možnosti moderní zvukové techniky. Na albu se tak vedle sebe potkávají tradiční perkuse a bicí, banja, housle a také rap, práce se zvukovými smyčkami, rockový rytmus a moderní aranžmá. Svou roli na albu hraje i zvuk přirozeného prostředí včetně různých natočených ruchů. Jake Blount se v písních zčásti vrací k autentickému zvuku afroamerických bohoslužeb z první poloviny minulého století, ale zároveň pracuje i s prvky amerického bělošského folkloru a folkového hnutí. I na tomto albu najdeme bluesové kousky.

Přímo v názvu má blues nové album jazzového kytaristy Romana Pokorného, nazvané Blues dřevorubce. Pokorný na desce zpívá zhudebněné texty z pozůstalosti trampského písničkáře a – s lehkou nadsázkou řečeno – autentického českého bluesmana Wabiho Ryvoly. Kytaristu ve studiu doprovodili hráč na akordeon Vojtěch Drnek, kontrabasista Ondřej Štajnochr, bubeník Petr Nohavica a hráč na klávesy Jakub Zomer. Jako hosté pak v některých písních účinkují Martin Krajíček na mandolínu a Jaroslav Jahoda na banjo. I když Roman Pokorný album Blues dřevorubce nahrával v srpnu a v září 2022, základní myšlenka jej napadla už o dva roky dříve, v období lockdownu. Čas tehdy trávil na chatě, kde si mimo jiné pročítal kompletní textařské dílo Wabiho Ryvoly. Vzpomíná: „Zjistil jsem, že existuje spousta nezhudebněných textů, které se mi líbily a které jsem si četl jako básničky. Na chatě, kde je k tomu atmosféra, jsem k tomu spontánně začal psát hudbu. Záměrně jsem se vůbec neomezoval, jen jsem se nechal vést textem.“ 

Jan Fic, dříve kapelník a zpěvák bluesové skupiny The Weathermakers, natočil v roce 2018 ve spolupráci s producentem Martinem Kyšperským své první sólové album Město. Na ně navázal deskou Potom a v roce 2023 vyšla novinka s názvem Homunkulus. Ficovy písně jsou velmi osobní a konkrétně na novém albu jde v odhalování vlastního nitra až na dřeň. V rozhovoru pro Katolický týdeník před několika lety o své tvorbě řekl: „Je to pro mne forma, jak si utřídit vlastní myšlenky a vyrovnat se s tím, co třeba nechci říkat jiným lidem přímo. Zakóduji to tedy do písně a už tím, že takovou píseň hraji, si toto téma mohu sám pro sebe vyřešit. Smířím se s ním lépe.“ O blues jako žánru Jan Fic v jednom starším rozhovoru vyprávěl: „Já mám blues rád, jeho nejčastější dvanáctitaktová forma je geniální, ale ještě víc mě baví jednodušší schéma, kdy hrajete jeden tón a kolem něj vytváříte melodii. Blues je hodně založené na příbězích svých autorů a to, že je forma jednodušší, dává větší prostor pro vyprávění a pro to, aby vyniklo poselství písně.“

The Weathermakers své nejnovější album natočili v Koncertním studiu našeho rádia. Na místo Jana Fice ve skupině nastoupil zpěvák a kytarista Pavel Ostrý. Na novém bezejmenném albu skupina sice vychází z blues, ale – jak sama tvrdí – ráda od tohoto žánru také utíká, a to „pokaždé někam jinam“. Sestavu vedle Pavla Ostrého tvoří Jakub Svoboda, který hraje na foukací harmoniku, dále baskytarista Petr Ostrý a bubeník Peter Tuleja.

Jimmy Carpenter je americký bluesový saxofonista, který začínal svou hudební dráhu před více než 35 lety. V 80. a 90. letech minulého století působil v různých bluesových kapelách, a kromě neustálého koncertování složil, aranžoval a nahrál saxofonové party mnoha dalším umělcům a získal reputaci jednoho z nejvýznamnějších dechařů v blues a příbuzných žánrech. Kromě toho vydal od roku 2008 už čtyři sólová alba a na svém kontě má pět nominací na Blues Music Awards v kategorii hráčů na dechové nástroje. V listopadu 2023 se Jimmy Carpenter se svým repertoárem představí na festivalu Blues Alive v Šumperku.

Meral Polat je herečka, zpěvačka a písničkářka kurdské národnosti. Narodila se v Nizozemsku a v Amsterdamu také studovala divadelní, filmovou a hudební produkci. Své trio vytvořila s americkým kytaristou, pianistou a skladatelem Chrisem Doylem a s portorickým bubeníkem, skladatelem a producentem Frankem Rosalym. Ten se primárně věnuje jazzu a zkušenosti má také s klasickou hudbou, improvizací a také s konkrétní hudbou nebo s grafickými partiturami. Meral Polat v triu zpívá verše, které napsal její otec Ali İhsan Polat, a to v tureckém a kurdském jazyce. Zpěvačka tyto básně našla poté, co její otec v roce 2020 náhle zemřel, ukryté v jeho psacím stole, a okamžitě se rozhodla, že je bude zpívat. Hudebně skupina vychází z moderního folku, z lidové hudby Blízkého východu, a právě z blues.

Silvia Josifoska je slovenská bluesová interpretka, která se na scéně pohybuje od roku 1993. Pochází z Žiliny a od malička toužila po tom stát se zpěvačkou. Spolupracovala s domácími i zahraničními osobnostmi – například s americkým zpěvákem Peterem Rowanem, se skotským bluesmanem Stan the Manem, s Jarkem Nohavicou, s Richardem Müllerem, s Petrem Lipou, Andrejem Šebanem, s pianistou Gabrielem Jonášem a dalšími. Vedle blues se věnuje i gospelu, soulu, funku nebo rocku. Na novém albu Closer Silvii doprovázejí například vynikající hráč na foukací harmoniku Erich Boboš Procházka, baskytarista Martin Gašpar, bubeník Igor Ajdži Sabo, na kytaru hraje Pišta Lengyel a na klávesy Martin Wittgruber.

Polskou skupinu Polski Piach tvoří kytarista Patryk Zakrocki, hráč na basklarinet Piotr Mełech a Piotr Domagalski, který hraje na tradiční smyčcový nástroj zvaný basolia, který připomíná violoncello, mívá dvě až čtyři struny a používá se v polské a ukrajinské lidové hudbě. Skladby, které trio hraje, jsou instrumentální, i když jejich názvy i samotné kompozice svádějí k tomu, abychom si za nimi představovali příběhy. Skupina se – jak tvrdí – inspiruje lidovou hudbou z oblasti tří velkých řek – Visly, Nigeru a Mississippi. Vedle polské lidové hudby tak čerpá z tradičního amerického blues a také ze západoafrické hudby.

Americký hudebník Taj Mahal, vlastním jménem Henry St. Claire Fredericks, se narodil v roce 1942 v New Yorku. Jeho otec byl klavírista s karibskými kořeny, matka byla gospelová zpěvačka a učitelka původem z Jižní Karolíny. V rodině se pěstovala nejen hudba, ale celkově kultura a úcta k tradicím. Samotný Taj Mahal se hudbě profesionálně věnuje od konce 60. let a vedle blues se na svých albech dotkl hudby západní Afriky, Latinské Ameriky, Karibské oblasti i dalších území. Hrál gospel, rock, rané R&B, věnoval se hudbě pro děti i filmové hudby, natáčí alba akustická i elektrická. „Chtěl jsem rozvíjet nápady, které přicházely z jazzu, africké nebo karibské hudby. Vždy jsem zkoumal vztahy a spojení mezi různými žánry,“ říká hudebník, který své první sólové album vydal už v roce 1967 a i svou první cenu Grammy obdržel před více než 20 lety. Jeho nové album Savoy nás trochu překvapivě vrací od období slavných swingových orchestrů. Taj Mahal prostřednictvím známých melodií vzpomíná na své rodiče a na své dětství. Ani zde ovšem nechybí bluesový nádech.

Stejně starý jako americký bluesman Taj Mahal – oba jsou ročník 1942 – je Jan Spálený. Ten se svou skupinou ASPM nedávno vydal nové studiové album Perseidy. Kapela funguje po Spáleného boku už 40 let a po celou dobu hraje hudbu na pomezí blues, jazzu a případně folku. Devět let to bylo trio ve složení Jan Spálený, František Havlíček a Petr Kalandra. Po zbytek existence už kapela hraje v pětičlenném obsazení. Dnes ji vedle kapelníka, který zpívá a hraje na klavír a kornet, tvoří trumpetista Michal Gera, hráč na vibrafon Radek Krampl, bubeník Filip Jeníček a hráč na tubu a baskytaru Filip Spálený. Na novém albu hraje navíc jako host akordeonista Ondřej Kabrna. Jan Spálený je výhradním autorem hudby, texty pocházejí zpravidla od jeho oblíbených básníků a textařů.

Slovenská skupina Kiero Grande v roce 2017 – tehdy jako trio – zvítězila ve finále celoslovenské bluesové soutěže a postoupila do evropského kola European Blues Challenge v Norsku. V roce 2018 se stala také jedním z vítězů mezinárodní soutěže Blues Aperitiv, a mohla si tak zahrát už dvakrát na festivalu Blues Alive v Šumperku. Další úspěch slavila v roce 2020. Společně s nizozemskou skupinou King Of The World se totiž stala jedním ze dvou zástupců Evropy, kteří prošli prvním kolem světové soutěže o nejlepší bluesové album vydané vlastním nákladem, kterou pořádá americká Bluesová nadace. Kiero Grande nehrají čisté blues. V jejich energické hudbě slyšíme i přímočarý rock a funk. Své nejnovější album Doomsday Session nahráli ve čtyřčlenné sestavě, kdy kytaristu, zpěváka a autora písní Adyho Kelemena a baskytaristu Robiho Gajdošíka doplňují klávesista Pavol Hlaváč a bubeník Peter Garaj.

Skupina Bluesberg vznikla v roce 2000 v Olomouci. Od počátku se zaměřila na vlastní hudbu a na texty v češtině. Název Bluesberg vznikl podle Křížového vrchu neboli Kreuzbergu u Hustopečí. Skupinu založili zpěvák a kytarista Michal Drlík, druhý kytarista Petr Kulvait a hráč na foukací harmoniku Martin Babka. Od té doby se však sestava několikrát změnila a dnes v kapele ze zakládajících členů zůstal pouze Michal Drlík.