Čaj do páté - Křižovatky: Jan Spálený - nejen blues

Nemohli jsme začít jinak, než skladbou, kterou složil a zpívá on sám – je z repertoáru ASPM, přesněji titulní písní z předposlední vydané desky Nemůžu popadnout tvůj dech z roku 2019; pokračovat budeme ovšem návratem do historie: kromě spolupráce s bratrem Petrem Spáleným, původně rokenrolovým, později víc popovým zpěvákem, se už v 60. letech podílel jako skladatel a hudebník na albech dalších zpěváků: s Apollobeatem např. natočil v roce 1968 oceňované album Yvonne Přenosilové Roň slzy, na které ji napsal píseň Starý pán. Později se nevyhýbal ani žánru country:  Michalu Tučnému s textařem Zdeňkem Rytířem napsal hit, který, být to v Americe, určitě prorazil do světa – Rád se brouzdám rosou. 

Honza Spálený „his own words“: „Narodil 4. 12. 1942 na Královských Vinohradech velmi mladým múzicky založeným rodičům jako prvorozený. V dětství mizerně a nemotivovaně vrzal na housle. Po prokymácení se pubertou objevil dixieland, první bránu do světa jazzu, potažmo improvizace. Hlavně ovšem potkal celý další život milované dechové hudební nástroje. Po maturitě na jedenáctiletce pracoval jako kopáč u nádvorní party v továrně Rudý Letov. Pražskou konzervatoř studoval v létech 1964 až 1968. Hrál střídavě na trombón, tubu, barytonsaxofon, v šestapadesátém roce svého věku se začal učit hrát na kornet. V běhu let hrál dixieland, rock'n'roll, rhythm & blues, s bratrem Petrem měli kapely Hipp's a Apollobeat, hostoval v popových kapelách a hudbě, které se převážně říká vážná.Od roku 1984 žije ASPM a pro ASPM. Celý život skládá, píše texty, aranžuje, provokuje…Hudební režisér, dramaturg, noční vypravěč rozhlasových pohádek, něžný chlap.Tatínek jedné z živých podob českého blues.“ (konec citátu z Janových vlastních webových stránek.)

Spolupráce s bratrem Petrem Spáleným začala koncem šedesátých let; měli společné „rokenrolové období“ – založili spolu kapelu Hipp´s (pozdější Apollobeat, ze kterého ovšem Jan Spálený v roce 1970, ale dál s ním spolupracoval (CD Zvon šílencův, 1970, a Podoby, 1974 – de facto autorské album Jana Spáleného s textařem Borisem Janíčkem, což byl pseudonym Eduarda Pergnera). Pro bratra napsal několik hitů – například Ústa dívky Dáši nebo Učitelka Josefína, kterou uslyšíte v ukázkách. Zazní i skladba Nemusíš se ptát – asi jediná společně zpívaná píseň s bratrem Petrem.

Na počátku historie Amatérského sdružení profesionálních muzikantů neboli ASPM bylo společné hraní s kytaristou a bluesmanem Petrem Kalandrou, s nímž se Jan potkal v nahrávacím studiu (možná to byli Marsyas, kterým Jan Spálený připravoval desku jako hudební dramaturg Supraphonu). Náhodné jamování vyústilo v plán spolupráce; přibrali výjimečného sólistu na dechové nástroje (Jan Spálený v kapele zpíval, nemohl proto na dechy hrát) Františka Havlíčka. Toto trio fungovalo osm let, hrálo převážně Spáleného autorskou tvorbu; občas přispěl i Kalandra, hráli i coververze, např. Boba Dylana. My si pustíme píseň, kterou si Kalandra se Spáleným zahráli tehdy společně ve studiu - Špitál u sv. Jakuba, a to s českým textem Zdeňka Rytíře.

ASPM funguje dodnes – od roku 1984, bezmála čtyřicet let. Současná sestava kromě Jana Spáleného (zpěv, piano, kornet) funguje v sestavě Michal Gera (trumpeta), Radek Krampl (vibrafon), Filip Jeníček (bicí) a Filip Spálený (tuba, baskytara). Poslední dvě alba – Nemůžu popadnout tvůj dech, 2019 a Perseidy, 22) najdete v recenzích Milana Tesaře na našem webu a také v následující ukázce – Jsi trochu povadlá. 

Nejen v ASPM se potkává se svým synem Filipem Spáleným, výborným hráčem na tubu. Na otázku, jaké to je, mít v kapele potomka, Jaroslavu Špulákovi v rozhovoru odpověděl: „Příbuznost vnímám až v druhém plánu. Důležitější pro mě je, že je to spolehlivý a skvělý muzikant.“ Pro album Písničkáři dětem spolu nahráli Boiler blues – jenom to vůbec není "dětská" píseň, jak sami uslyšíte.

Jan Spálený se dobře zná a spolupracuje i s Michalem Horáčkem, což dokládá jeho účast na albech Mohlo by tu být i líp (2001) a Tak to chodí (2003); Honza měl také významný podíl na návratu Františka Segrada na pražskou scénu, na seznámení Segrada s Michalem Horáčkem (doporučil ho pro píseň Praha, kterou měl původně zpívat sám). Nakonec si na desce zazpívali společně – lehkou odrhovačku v kabátku šansonu - nebo naopak? Pes jitrničku sežral.

Na závěr jsme si nemohli nechat nic jiného než opět kapelu ASPM a Honzou Spáleným milovaného Toma Waitse; bude to skladba s českým textem Karla Diepolda  Dnes opouštím přístav (mimochodem – stejnou Waitsovu skladbu, tedy Shiver Me Timbers, má na svém albu Segrado i František - s textem Michala Horáčka S pomocí Boží a krásných žen).