Slyšte, lidé! – Střípky z židovské hudby 2023

Na albu To jsem já jazzová zpěvačka Petra Ernyei zpívá písně židovských skladatelů – od anonymního autora sefardské lidové písně až po slavné osobnosti typu George Gershwina nebo autory muzikálových melodií. Zpěvačku doprovázejí Adam Tvrdý na kytaru a Petr Dvorský na kontrabas, jako host na albu hraje běloruský akordeonista Aliaksandr Yasinski. Na začátku příběhu tohoto alba byla vzpomínka. Petra Ernyei říká: „Když zavřu oči, vidím malou holčičku, která se prohání mezi jídelními stoly na pražské Židovské obci. Nadšeně pomáhá kudrnaté servírce roznášet obědy. Dostává se jí úsměvů a pohlazení od sedících stařečků. Nad vchodem do jídelny visí fotka Barbry Streisand, která v Praze roku 1983 natáčela film Yentl, ve kterém jsem si jako dítě zahrála v komparsu. Doma voní palačinky od maminky a všude muzikanti a tatínek s banjem a já tančím a zpívám a možná tuším, že zpívat budu už pořád…“

Bosenský zpěvák Damir Imamović na své album The World And All That It Holds zařadil několik lidových písní sefardských židů vedle vlastní tvorby a tradičních písní v bosenském jazyce. Sefardé byli židé žijící na Iberském poloostrově, který ovšem museli na konci 15. století opustit. Usazovali se v severní Africe, na Blízkém východě a na Balkáně a významnou menšinu tvořili také na území dnešní Bosny. Imamović mi v rozhovoru řekl: „Vliv židovské komunity na kulturu Sarajeva a dalších míst Bosny byl velmi významný, a to zejména právě v hudební oblasti. Na začátku 20. století působilo v Bosně mnoho židovských umělců a o jejich koncerty byl například v období mezi dvěma světovými válkami velký zájem.“ Sefardské písně jsou v jazyce ladino, který má nejblíž ke středověké variantě španělštiny.

V Bratislavě působí už více než čtvrt století Preßburger Klezmer Band, nejstarší klezmerová kapela na Slovensku. Její hudba vychází z muzicírování židů střední a východní Evropy, známého dnes právě jako klezmer. Základ sestavy tvoří zpěvačka Marta Potančoková a šest hudebníků, kteří hrají na akordeon, housle, klarinet, piano, kontrabas a bicí. K nim se navíc jako hosté přidávají například hráči na další dechové nástroje nebo hostující zpěváci. Skupina zpívá písně v jidiš, tedy germánském jazyce středo- a východoevropských židů, případně hraje instrumentální skladby, které měly žánrově obdobné kapely v repertoáru na začátku 20. století. Aktuální album skupiny se jmenuje Korene.

Ensemble Fiori Musicali Austria je mezinárodní soubor působící v Rakousku. Založila jej v roce 2002 italská cembalistka Marinka Brecelj a původně hrál renesanční a barokní hudbu z Itálie. Záběr se však postupně rozšiřoval a dnes soubor hraje také italskou lidovou hudbu, hudbu z Blízkého východu a Jižní Ameriky a také lidové písně sefardských židů. Vedle italské kapelnice v souboru působí členové z Turecka, Sýrie a Rakouska.

Od 8. století, kdy Iberský poloostrov obsadili muslimové, bylo dnešní Španělsko místem, kde vedle sebe žili křesťané, muslimové a židé. Židovská komunita ovlivňovala tamní kulturu a stala se jedním z pramenů pro pozdější arabsko-andaluský hudební styl. A právě styčným bodům židovské a arabské kultury Iberského poloostrova se na svém albu Andalusyat věnuje francouzská zpěvačka Françoise Atlan. I když zpívá ve více jazycích a v repertoáru má i písně ze severní Afriky nebo Turecka, velkou část alba představují opět písně sefardských židů.

Dobranotch je skupina, která se zaměřuje na klezmer, tvoří ji ruší muzikanti, ale vznikla v roce 1998 ve Francii. Z původního tria se rozšířila na větší sestavu, kterou tvoří housle, klarinet, saxofony, trombón, tuba, banjo, kytara, akordeon a darbuka. Vedle klasických klezmerových písní hrají chasidské slavnostní melodie, pastýřské písně z Moldavska nebo židovské žertovné písně.

Italská kapela La Cantiga de la Serena chápe Středomoří jako most mezi Západem a Východem. Její repertoár tvoří středověké tance a písně, dále písně duchovní včetně poutnických, středověké světské písně a opět písně sefardských židů, kteří museli na konci 15. století opustit dnešní Španělsko a Portugalsko žili pak rozptýleni například na Balkáně nebo na Blízkém východě. Skupinu La Cantiga de la Serena tvoří Fabrizio Piepoli, který zpívá a hraje na takzvanou chitarru battente, dále flétnistka Giorgia Santoro a loutnista Adolfo La Volpe. Jejich nové album se jmenuje La Novia. 

Židovskou hudbou se inspiruje také české trio, které tvoří kytarista David Dorůžka, flétnista Robert Fischmann a bubeník Martin Novák. Jejich nové album se jmenuje Gilgul a v jeho bookletu se píše: „Podstatným jménem gilgul většinou v hebrejštině rozumíme gilgul nešamot neboli stěhování duší. Tato myšlenka, v židovství mírně kontroverzní, pochází z kabaly. Podle tradice duše putují z těla do těla a plní tak svou roli v rámci tikkun olam, nápravy světa. Jedním z běžných významů slova gilgul je skutečně cyklus. Ať už jsme věřící, nebo ne, svůj život si vykládáme a měříme jej pomocí cyklů, ať už přírodních, nebo umělých. Hebrejský kalendář, založený na lunisolárním cyklu, opisuje kružnici, která ohraničuje obsah nahrávky. Jejím pomyslným těžištěm je to, čemu se v našich končinách říkalo Mitteleuropa, přesněji řečeno místní tradice synagogální hudby neboli středoevropského nusachu.“

Sára Mertová není profesionální zpěvačka. Je učitelkou angličtiny. Do svých třinácti let však zpívala židovské písně se souborem Mišpacha a nyní, po 27 letech, se k tomuto repertoáru vrací po boku svého otce na albu Zpěvy zbožných. Říká: „Zpěv beru spíše jako doprovod denních starostí, nepatří k mým koníčkům.“ Přesto však například před pár lety vedla na jednom festivalu dílnu židovských sefardských písní a účastníci se prý tehdy divili, že nemá žádné cédéčko. Z doby svého dětského působení v souboru Mišpacha si prý Mertová pamatuje nejen texty písní, ale i druhé a třetí hlasy. „Jako by tyto písně byly přirozenou součástí mého života, rostly se mnou a já je měla v sobě uschované,“ říká. Z asi 150 skladeb, které měla tehdy Mišpacha v repertoáru, vybrala Sára Mertová své nejoblíbenější, a to ve třech jazycích spojených s židovskou kulturou – v hebrejštině, v jidiš a v románském ladinu. Sářin otec, písničkář a hudebník Vladimír Merta, který má zčásti po svém otci židovské kořeny, působil v kapele Mišpacha téměř dvacet let. Na novém albu nyní svou dceru doprovází na kytaru a na další nástroje.

Kanadská skupina Jaffa Road čerpá především z aškenázských a sefardských židovských písní, ale k nim přidává prvky dalších žánrů – elektronické hudby, reggae, hudby africké a arabské, jazzu i rocku. V čele skupiny stojí Aaron Lightstone, který hraje na arabskou loutnu a kytary a píše texty. Dalšími členy jsou baskytarista Justin Gray, zpěvačka Tamar Ilana, saxofonista Sundar Viswanathan a bubeník Rakesh Tewari.

Za projektem Silent Tears stojí kanadský producent Dan Rosenberg, který v minulosti sestavoval výborné kompilace klezmeru a z něj odvozené hudby pro sérii Rough Guides a později inicioval vznik skupiny Yiddish Glory, která zhudebňuje texty židů zavražděných na území dnešní Ukrajiny. A právě v roce 2019 na jeden koncert Yiddish Glory blízko Toronta přišla profesorka sociální práce Paula David. Rosenberg vypráví: „Po koncertě přišla za mnou a vyprávěla mi o své terapeutické práci s ženami, které byly za války oběťmi hrozných zločinů jako sexuálního násilí, pokusů na lidech nebo nucené sterilizace. Jsou to tak traumatizující věci, že o nich lidé obvykle vůbec nemluví. Říkala mi, jak tyto zločiny páchané na ženách a dětech oběti po mnoho let pronásledují a ony pak žijí s posttraumatickou stresovou poruchou. Dnes už s oběťmi válečného násilí umíme pracovat, ale dříve žádná terapie neexistovala. A právě Paula David patřila k průkopníkům práce s ženami, které byly oběťmi takových zločinů. Jednou z metod, které používala, byla terapie prostřednictvím psaní poezie. Šlo o skupinovou terapii, takže ženy navzájem sdílely to, čím prošly. A tak si zároveň uvědomovaly, že nejsou jako oběti na světě samy. Básně, které během terapie napsaly, byly vydány, ona mi je ukázala a já jsem z toho byl úplně unesen.“ A právě z básní těchto žen zčásti vzniklo album Silent Tears, které nahrála kanadská skupina Payadora Tango Ensemble. Druhým textovým zdrojem byl pak deník ženy, která jako jediná ze své rodiny holokaust přežila a musela se skrývat například zahrabaná v malé bedně v zemi ve stodole.

Pianista Denis Cuniot je výrazná postava francouzské klezmerové scény. Na jaře 2023 vydal sólové klavírní album s názvem Denis Cuniot Plays Nano Peylet. Sestavil je ze skladeb svého dlouholetého hudebního partnera, klarinetisty a saxofonisty Nana Peyleta, se kterým společně hrají a propagují klezmer a jiné židovské písně od roku 1983, tedy už celých 40 let. Na novém albu Cuniot hraje Peyletovy skladby, případně jeho oblíbené lidové písně, ve svých vlastních úpravách.