Tiburtina Ensemble & David Dorůžka Trio: Apokalypsis (recenze)

Apokalypsis je album pro náročné a poučené posluchače. Ale také album pro ty, kdo hledají dobrodružství a nenechávají se svázat předsudky. Ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble pod vedením Barbory Sojkové vystavěl své dílo na půdorysu skladeb ze španělského kodexu Las Huelgas z první čtvrtiny 14. století. Jako pomocníka – až rovnocenného partnera – si Sojková přizvala jazzového kytaristu Davida Dorůžku, který s dalšími dvěma spoluhráči (Marcel Bárta – saxofony, basklarinet, Martin Novák – bicí, perkuse) výsledek obohatil o prvky současné improvizované hudby. „I tato hudba se však okamžitě stává historií,“ relativizuje Sojková v bookletu alba, „stejně jako hudba středověká; je mezi nimi jen 700 let.“ Navíc i středověká hudba počítala s improvizací. Příběh, který album načrtává, je tak syntézou „určité konzervativní improvizační praxe středověku s improvizací 21. století“. Ve vzorně připraveném a poučném průvodním textu Barbora Sojková dále připomíná, že album přináší ve skutečnosti příběh „mnohem starší“. Tematickou osou nahrávky je totiž novozákonní kniha Zjevení sv. Jana, text z konce 1. století po Kr., „který fascinoval již mnohé generace před námi a stále je aktuální“. Apokalypsa zde ovšem není pouze zásobárnou textů (ostatně některé skladby, které Tiburtina zpívá, z textu Zjevení pouze volně vycházejí či se mu svým zaměřením vzdáleně blíží), ale také inspirací k samotnému provedení. „Na Apokalypse je fascinující, jak je ten text obrazotvorný, nabízí hodně prostoru pro fantazii. Ne vše je úplně dořešeno, člověk si může spoustu věcí představit po svém. A to je pro hudební inspiraci ideální,“ líčí David Dorůžka v rozhovoru pro Katolický týdeník.

Album svým originálním jazykem sice vypráví příběh (texty včetně překladů z latiny do angličtiny a češtiny jsou součástí bookletu), avšak nejde o lineární děj. Jednak modlitby (žalmy), vyznání, žasnutí nad Božím stvořením a odbočky ke starozákonním tématům (tři mladíci v rozpálené peci z knihy proroka Daniela) jsou na albu možná četnější než samotné vyprávění příběhu podle poslední biblické knihy; jednak opakování úvodního motivu (Conductus Audi, pontus; audi tellus) v závěru alba dodává celku spíše kruhovou nebo spirálovitou strukturu. Během posluchačské cesty od počátku ke konci alba (pokud tedy kruh může mít konec) však máme šanci poznat a ocenit různé způsoby spolupráce obou souborů.

Sedmičlenná Tiburtina postupně představí své sólistky (nejvíce prostoru dostaly Kamila Mazalová a Barbora Sojková), avšak předvede se i jako celek. Jazzoví muzikanti ve většině případů „pouze“ dokreslují atmosféru – jemnou rytmikou (Communio Dico vobis) nebo dechovými nástroji (Antiphona Audivi vocem – Psalmus 121/120). Mezi momenty, kdy jazzové trio dostane opravdu vrchovatý prostor, patří téměř pětiminutové Kyrie se silnou Bártovou melodií a krásnou souhrou kytary a bicích. Taktéž pětiminutová Canticum Benedictus es, Domine, Dues představuje až dravý souboj ženského zpěvu a instrumentálního běsnění, přičemž jazzová složka zdánlivě vítězí. Ve skutečnosti hned poté následuje silná miniatura Belial vocatur, v níž hudebníci opět spořádaně „slouží písni“, jejímž rozvinutím je však melodické sólo Marcela Bárty v následující Tres sunt causae. Mimochodem právě tuto část alba (tedy skladby č. 12—14 s přehledným střídáním a doplňováním vokální a instrumentální složky) doporučuji k velmi pozornému poslechu. Úplně jiný způsob práce slyšíme v krátkém motetu Homo miserabilis – Brumas est mors, ve kterém vytváří Martin Novák dynamický prvek až industriálními údery do sborového zpěvu. Důležitou součástí celku jsou i tři čistě instrumentální mezihry – tichá Interlude I., gradující Interlude II. a bubenické sólo – Interlude III.

„Lidé, kteří nečetli bibli, mají často představu, že Apokalypsa popisuje strašný konec světa. Ten příběh je však daleko obsáhlejší. Je v něm více scén, které jsou sice možná strašidelné, ale především jsou mravokárné,“ líčí Barbora Sojková v Rozhovoru měsíce na Českém rozhlasu Jazz. Album, které se souborem Tiburtina a s kolegy jazzmany sestavila, má skutečně daleko k tomu, aby celou hodinu hřímalo a sesílalo na lidstvo „hromy a blesky“. Plně však využívá spojení obou souborů. Někde je staví do kontrapunktu, jinde je nechává hrát v téměř „rajském“ souladu, jindy nechává hudebníky jejich řečí převyprávět to, co předtím zpěvačky sdělily slovy. Nechybí odkazy na hrůzy konce světa ani naléhavost polnic. Však také konec alba zní: „Čas, kdy přijde, je blízko. Běda, ubožáku, běda, ubožáku, běda! Člověče, proč se ještě oddáváš nepatřičné radosti?“ Nicméně Apokalypsis je také albem naděje, protože: „Řekl ten, který seděl na trůně, na klenbě nejvyššího majestátu: Hle, vše tvořím nové.“

Vydavatel: Animal Music
Rok vydání: 2013
Žánr: stará hudba/duchovní hudba/jazz
Celkový čas: 63:37

www.tiburtina-ensemble.com