Slyšte, lidé! – Sólo pro ženský hlas 11

Slovenská rocková skupina Tornádo Lue v čele se zpěvačkou Janou Tóthovou vydala nové album s názvem Oči slnka po téměř 20 letech. Sestava je obohacená o saxofonistu Jiřího Jelínka, známého třeba z kapely Psí vojáci. „Nikdy předtím jsme žádné písni nevěnovali tolik času,“ říká o novém albu klávesista Juraj Hladný a zpěvačka Tóthová dodává: „Všechny písně postupně vytvořily kompaktní hmotu a fungují jako celek ve svém vlastním časoprostoru.“

El cos per caure, Tělo k pádu, je název nového alba, které společně natočili zpěvačka Neus Borrell a kytarista Joan Miquel. Nahráli 12 zhudebněných básní. Základní sestava byla pouze ženský hlas a kytara, jako hosté pak v jednotlivých skladbách přicházeli Sasha Agranov na violoncello, Pepino Pascual na klarinet, Anna Losantos na fagot, Bru Fern na klávesy a další hosté jako recitátoři a doprovodní zpěváci. Zpěvačka Neus Borrell pochází z Barcelony a letos je jí 30.

Nové album s názvem The Essence nedávno vydala marocká zpěvačka, skladatelka a producentka Malika Zarra. Narodila se v jižním Maroku a vyrůstala na pomezí marocké, berberské a francouzské kultury na předměstí Paříže, kam její rodina emigrovala. Do obecnějšího povědomí se dostala v roce 2011, kdy vydala album Berber Taxi. V té době žila už sedm let v New Yorku a působila na tamní jazzové scéně. Zároveň se však po celou dobu inspiruje severoafrickou hudbou gnawa nebo francouzským popem. Jako své velké vzory uvádí Ellu Fitzgerald, Stevieho Wondera, Arethu Franklin nebo Bobby McFerrina, ale také řadu arabských nebo marockých interpretů.

Irma Ferreira je zpěvačka z Brazílie, která na svém novém albu Em Cantos de Oriṣà, Zpěvy Orišů, vychází z afro-brazilského náboženství candomblé. Na albu propojuje tradiční a současnou afro-brazilskou hudbu a nabízí modlitby a zpěvy věnované božstvům této víry, kterou do Latinské Ameriky přinesli afričtí otroci. Album produkoval a řadu doprovodných nástrojů nahrál Sebastian Notini a dále se v písních objevují jak hráči na různé nástroje, tak tradiční malý sbor candomblé.

Nové album s názvem Harabati letos vydala turecká zpěvačka Sabahat Akkiraz, jejíž poetika vychází z tradic alevitské odnože islámu, jejíž příslušníci tvoří asi 20 % obyvatel Turecka. Jedná se vlastně o šíity, kteří ovšem nedodržují běžná nařízení islámu, neuznávají právo šaría, nepostí se během ramaddánu a například ženy si v těchto komunitách nezahalují vlasy. Nesetkávají se v mešitách, ale v obřadně očištěných domech některých svých členů. Sabahat Akkiraz jde však na svém albu ještě dál. Název nahrávky Hareabti je totiž forma mystiky, která ignoruje všechna přísná náboženská pravidla. Harabati žili skromně v souladu s přírodou a se základními zásadami lidství.

Tuvinská zpěvačka Sainko Namtchylak spolupracovala na svém novém albu Where Water Meets Water – Bird Songs and Lullabies se špičkovým producentem Ianem Brennanem. Nahrávalo se na opuštěných místech v Benátkách a hlavním „doprovodným nástrojem“ je zpěvačce zvuk vody. Natáčelo živě a spontánně, žádné další zvuky se nedotáčely. A i když Sainko Namtchylak hovoří tuvinsky, rusky, anglicky a německy, tentokrát se rozhodla pro „jazyk přírody“, tedy spontánní zpěv, který napodobuje zvuky zvířat nebo živlů.

Název dua Kusinerna Riippa neznamená nic jiného než „bratranec a sestřenice Riippovi“. Dvojici totiž opravdu tvoří bratranec a sestřenice Niko a Jessica, příslušníci švédsky hovořící menšiny ve Finsku, která tvoří přibližně 5 % obyvatel této severské země. Niko Riippa je bluesový kytarista, člen Evropské bluesové unie. Jeho sestřenice Jessica říká: „Vzhlížím k němu s úctou a jsem moc ráda, že mám možnost s ním spolupracovat. Hrajeme spolu vlastně celý život, ale teď jsme vydali druhé společné album.“ Texty většiny skladeb pojednávají o přírodě a o životě v kraji, z nějž dvojice pochází. Jessica vysvětluje: „Hodně jsem se zajímala o minulost naší rodiny a hlavně o roli žen, které tu byly před námi, a tyto ženy jsem chtěla na album dostat.“ I když duo působí ve Finsku, zpívá švédsky. Ve Finsku se totiž používají oba jazyky a oba se učí i ve školách. Jessica dodává: „Dostáváme pozvánky na mnoho čistě finských festivalů, a i když nám tam lidé třeba úplně nerozumí, většinou říkají, že se jim líbí naše hudba a že z mého zpěvu chápou, že vyprávím příběhy. Snažím se svým hlasem vyjádřit ty správné pocity a emoce, aby mi rozuměli i lidé, kteří třeba nechápou každé slovo, které zpívám.“ Vedle dua Kusinerna Riippa má zpěvačka Jessica Riippa ještě jeden projekt, skupinu La Riippa Group, se kterou právě vydala nové album Awake.

Katalánskou skupinu La Prenda Roja tvoří Cristina López, Sara Sambola a Ana Brenes. Jejich koncept spočívá ve zkoumání symboliky červené barvy prostřednictvím textů, hudby a pódiového ztvárnění toho všeho. Červená je pro ně barva síly, vášně, samoty, ženskosti a také bolesti, kterou vnímají ne jako překážku, ale jako příležitost k učení. A červená je také barva flamenca, z kterého dámy částečně hudebně vycházejí.

Estonská autorka a interpretka Mari Kalkun se ve své tvorbě nechává inspirovat tradicí společného zpívání i prastarými lidovými písněmi, zvanými runo. Jedná se o volně plynoucí prastará vyznání lásky bližním a přírodě. V roce 2012 zpěvačka řekla v rozhovoru pro naše rádio: „Písně runo jsem objevila na největším folklórním festivalu v Estonsku – Viljandi. Bylo to na samém začátku století, hrála tam spousta estonských i zahraničních interpretů a folklorní hnutí u nás bylo v té době na vzestupu. Čím dál víc mladých lidí se v té době zajímalo o písňovou tradici. Vznikala spousta kapel, které si folklór upravovaly moderním způsobem a propojovaly jej se svými vlastními skladbami.“ Motivací pro natočení nového alba Stories from Stonia prý pro zpěvačku byla její vlastní zvědavost a touha vrátit se k velmi staré vrstvě tradice. Říká: „Představovala jsem si, co by si mí předkové mysleli a zpívali o světě v době mrakodrapů, oceli a kovu. Ústředním tématem alba je kontroverzní vztah lidstva k přírodě a otázka, zda staré písně ve stylu runo dokážou promlouvat o nadměrné spotřebě a změnách klimatu.“ Mari Kalkun své nové album natočila ve spolupráci s anglickým písničkářem a sběratelem lidových písní Samem Lee jako spoluproducentem. Základ jednotlivých písní tvoří Mariin zpěv, ke kterému se přidávají další nástroje – tradiční estonský kannel, klavír, elektronika a doprovodné vokály. Jako host pak na albu účinkuje norský hráč na tubu a basovou trubku Daniel Herskedal. Mari Kalkun jako autorka vychází z dávných tradic Estonců a také mluvčích minoritního ugrofinského jazyka võruštiny.

Album s názvem All In Time vydala zpěvačka Joanna Wallfisch, která má dvojí občanství, britské a australské. Na albu, svém šestém, se mimo jiné vrací ke svým uměleckým začátkům v roce 2008, kdy zpívala na ulici v Paříži na břehu Seiny. Joanna Wallfisch se při zpěvu doprovází na kytaru a na charango, což je malý strunný nástroj používaný v lidové hudbě v oblasti And v Jižní Americe. Doprovodnou kapelu tvoří Liza Wallace na harfu, Carey Frank na klavír, varhany a další klávesové nástroje, David Tranchina na basu, Trevor Anderies na bicí a Oleg Bezuglov na housle.

Album s názvem A Lisbon Woman nedávno vydala zpěvačka Miranda. Ta rozhodně není na portugalské hudební scéně nováčkem. Stála v čele skupiny Oquestrada, se kterou například v roce 2011 vystoupila na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou. V této kapele propojila portugalskou hudbu fado s prvky francouzského stylu musette, ale také se ska, hip-hopem a flamenkem. Tématu posouvání portugalského fada do nových podob se Miranda věnuje i v rámci svého sólového projektu. Vedle portugalských písní zpívá i skladby od autorů z Francie, Brazílie, Argentiny a Kapverd. Zpívá portugalsky, francouzsky, španělsky a také kreolsky.

Sára Mertová není profesionální zpěvačka. Je učitelkou angličtiny. Do svých třinácti let však zpívala židovské písně se souborem Mišpacha a nyní, po 27 letech, se k tomuto repertoáru vrací po boku svého otce na albu Zpěvy zbožných. Říká: „Zpěv beru spíše jako doprovod denních starostí, nepatří k mým koníčkům.“ Přesto však například před pár lety vedla na jednom festivalu dílnu židovských sefardských písní a účastníci se prý tehdy divili, že nemá žádné cédéčko. Z doby svého dětského působení v souboru Mišpacha si prý Mertová pamatuje nejen texty písní, ale i druhé a třetí hlasy. „Jako by tyto písně byly přirozenou součástí mého života, rostly se mnou a já je měla v sobě uschované,“ říká. Z asi 150 skladeb, které měla tehdy Mišpacha v repertoáru, vybrala Sára Mertová své nejoblíbenější, a to ve třech jazycích spojených s židovskou kulturou – v hebrejštině, v jidiš a v románském ladinu. Sářin otec, písničkář a hudebník Vladimír Merta, který má zčásti po svém otci židovské kořeny, působil v kapele Mišpacha téměř dvacet let. Na novém albu nyní svou dceru doprovází na kytaru a na další nástroje.

Album Bucolica zpěvačky Hiram Salsano je postavené především na zpěvu a na zvuku tradiční italské tamburíny. Salsano pochází z Agropoli v Kampánii na jihovýchodě Itálie. Zabývá se etnografickými výzkumy a na svém albu nabízí svou současnou představu o tom, jak by dnes mohly znít starobylé písně z jižní Itálie. Vedle zpěvaččina hlasu, někdy namnoženého looperem, a tamburíny na albu v rukou dalších muzikantů slyšíme akordeon, dudy, kytaru, loutnu, flétnu a bicí.