Slyšte, lidé! – Sólo pro ženský hlas 10

Prozatím nejúspěšnější zpěvačkou v žebříčku World Music Charts Europe za celý rok 2022 je španělská hudebnice Ana Alcaide. Pochází z Madridu a žije v Toledu. Vystudovala klasickou hru na housle, ale proslavila se jako virtuoska na severský lidový nástroj zvaný nyckelharpa. Kromě toho se dlouhodobě zabývá hudbou mimoevropských kultur. Za téma svého alba Ritual si zvolila starou perskou poezii. Verše vybírala mimo jiné ze sbírek Rúmího a Sa’dího z 13. století a Chvádžeho Háfize ze století čtrnáctého. Album natočila ve spolupráci s íránským hudebníkem a zpěvákem Rezou Shayestehem.

Brigitte Beraha je zpěvačka a improvizátorka, která se narodila v Itálii a působí na britské jazzové scéně. Věnuje se modernímu i tradičnímu jazzu a také různým nadžánrovým a avantgardním projektům. Album s názvem By the Cobbled Path Brigitte Beraha nahrála úplně sama, pouze se svým hlasem, s elektronickým doprovodem a s klavírem v jedné písni. Jedná se o domácí improvizační projekt, který vznikal v Londýně v době epidemie covidu od listopadu 2020 do července 2021.

Finskou skupinu Enkel tvoří Leija Lautamaja a Miia Palomäki, které hrají na akordeony, a dále Iida Savolainen na violu a Maija Pokela na kantele, což je tradiční finský drnkací nástroj. Celé nové album, které vyšlo před několika dny, je věnováno lásce. Proto se také jmenuje Love Hurts. Obsahuje nejrůznější milostné písně – o lásce nalezené i ztracené, o lásce, která odešla do války, i o stýskání po někom, koho jsme znali v dětství. Většinou se jedná o lidové písně ze západního Finska, které skupina doplnila několika středověkými písněmi z východu Finska a z Karélie. A nechybějí ani ukázky vlastní tvorby členek skupiny. Na aranžmá písní pracovaly všechny čtyři členky společně a před natočením albu všechny písně prověřily na koncertech.

Chloe Matharu je písničkářka, zpěvačku a hráčku na harfu, která pochází ze západního pobřeží Skotska. Inspiraci pro písně hledá při výkonu své druhé profese, což je práce navigační důstojnice v obchodním námořnictvu. Konkrétně se plaví po světě na ropných tankerech, kde se její citlivá duše se smyslem pro umění a pozorování přírody potkává s povinnostmi mořeplavce. Ve svých písních se doprovází na harfu, ale používá i terénní nahrávky včetně autentických zvuků moře a obecně přírody.

V čele finské skupiny Solju stojí dvě sámské zpěvačky: Ulla Pirttijärvi a její dcera Hildá Länsman. Obě ovládají speciální severský způsob zpěvu zvaný joik. Spolu s nimi skupinu tvoří kytarista Samuli Laiho, který také programuje elektronické doprovody, a dalším členem je baskytarista a hráč na další nástroje Janne Oinas. I když album Uvjamuohta vyšlo v září a v názvu má sníh, je věnované jaru, období, kdy severská krajina doslova září díky odrážejícím se slunečním paprskům. Právě jarní přírodou se obě zpěvačky při vzniku a natáčení alba inspirovaly. Mimochodem když se členek skupiny Solju, která v roce 2019 získala v Kanadě cenu za nejlepší domorodou nahrávku, někdo zeptal, jak by svou hudbu charakterizovaly pěti přídavnými jmény, odpověděly takto: „Temperamentní, barevná, zemitá, éterická a opravdová.“
 
Švédská zpěvačka Ellah Grace má ze všech žánrů nejraději soul. Říká, že právě v něm nachází ten nejopravdovější výraz a vášeň. „Chci, aby má hudba lidi inspirovala, aby šířila naději a radost a aby pomáhala mít posluchačům žít jejich životy,“ přeje si. Hudba byla její vášní od dětství. Jako malá se nejprve učila na klavír, ale velmi brzy se začala naplno věnovat zpěvu. Zpívala na školních akcích a ve svých 16 letech začala v Uppsale zpívat ve sboru, který se věnoval gospelu, soulu a reggae. Se sborem Ellah Grace absolvovala mimo jiné turné po Německu nebo koncerty ve velkých halách nebo v rozhlase. Její nové sólové album se jmenuje Give Me Just A Minute. 

V červnu 2022 vyšlo album God Created Everything, pod kterým je podepsaná zpěvačka z Ghany Linda Ayupuka. Je chrámovou zpěvačkou a vedoucí dětského chrámového sboru v Ghanské presbyteriánské církvi. V tomtéž sboru také sama jako čtyřletá holčička začala zpívat. Vyrůstala na křesťanských hymnech a lidových písních, které jí a jejím sourozencům zpívala maminka. V současné době zpívá především při bohoslužbách, při svatbách a pohřbech, a to jednak s dětským sborem nebo se 40členným ženským sborem. Své album Linda nahrála v severní Ghaně ve spolupráci s uznávaným producentem Francisem Ayamgou, který stojí mimo jiné za úspěchem ghanského zpěváka, který si říká King Ayisoba.

Liraz je izraelská zpěvačka s rodinnými kořeny v Íránu. Její rodiče svou vlast opustili poté, co Írán ovládl islamistický režim. Liraz už podruhé na svém albu spolupracuje se současnými íránskými interpretkami, které pod podmínkou anonymity přispěly nahranými částmi písní. Potají se tak na albu Roya spojili umělci z oficiálně znepřátelených zemí Izraele a Íránu. Liraz k tomu říká: „V mých písních je spousta bolesti, ale já tuto bolest nechci šířit kolem sebe. To špatné ze sebe musíme vytančit. Nebojujeme s žádnou zemí, ale tančíme za svobodu. Jako žena a jako hudebnice chci oslavovat život pomocí svých kořenů a svého dědictví. Nechci se vracet a ptá se, co se stalo a proč se to stalo. To, co jsem získala od své rodiny, přináším na pódium a předávám to lidem, aby pochopili, že co všechno jim může nabídnout íránská kultura.“

Silvia Josifoska je slovenská bluesová zpěvačka, která se na scéně pohybuje od roku 1993. Pochází z Žiliny a od malička toužila po tom stát se zpěvačkou. Spolupracovala s domácími i zahraničními osobnostmi – například s americkým zpěvákem Peterem Rowanem, se skotským bluesmanem Stan the Manem, s Jarkem Nohavicou, s Richardem Müllerem, s Petrem Lipou, Andrejem Šebanem, s pianistou Gabrielem Jonášem a dalšími. Vedle blues se věnuje i gospelu, soulu, funku nebo rocku. Na novém albu Closer Silvii doprovázejí například vynikající hráč na foukací harmoniku Erich Boboš Procházka, baskytarista Martin Gašpar, bubeník Igor Ajdži Sabo, na kytaru hraje Pišta Lengyel a na klávesy Martin Wittgruber.

„Vždy mne fascinoval sborový zpěv,“ říká portugalská zpěvačka Amélia Muge. Na sborech prý oceňuje smysl pro společenství, rytmický a harmonický potenciál a také společné dýchání. Sama vyrůstal v africkém Mosambiku, kde pravidelně poslouchala spontánní sborový zpěv tamních žen. Tam si také poprvé uvědomila, jakou sílu má společné zpívání. Když potom přesídlila do Portugalska, vymyslela si projekt, ve kterém svůj zpěv doprovází opět svým vlastním hlasem. Z takto studiově namnoženého hlasu pak vytváří jakýsi hudební doprovod nebo zvukové prostředí. Ke svým africkým zkušenostem Amélia Muge přidala další výzkumy v oblasti čistě vokální hudby, analyzovala například proslulé bulharské sbory, spolupracovala se zpěvačkami z Itálie nebo Řecka, inspiroval ji i hudební svět Bobbyho McFerrina nebo Laurie Anderson. Ovšem Amélia Muge není na portugalské scéně žádná začátečnice. Její album Todos os Días z roku 1994 se dostalo na seznam 100 nejlepších portugalských desek všech dob podle deníku Público. Je držitelkou mnoha cen včetně mezinárodních, věnuje se také tvorbě pro děti a jako producentka a skladatelka se například nedávno podílela na velmi silném albu Cartografado zpěvačky Carly Pires. Nové album Amélie Muge se jmenuje Amélias a je postavené na jejích vlastních namnožených vokálech. 

V létě 2022 vyšlo album Netsa etiopské zpěvačky, herečky, producentky, tanečnice a choreografky Minyeshu. Jako hudebnice sice čerpá z tradiční hudby své rodné země, ale používá i prvky dalších hudebních stylů, které načerpala při svých cestách po světě. Název alba Netsa znamená v amharštině, úředním jazyce Etiopie, „volná, svobodná“. Zpěvačka, která na albu pracovala v době izolace v období pandemie covidu, nacházela vnitřní svobodu právě v hudbě.