Rok 2020 na slovenské hudební scéně

Celkově šla podle Vladimíra Potančoka kvalita vydané hudby v roce 2020 výrazně nahoru, což se netýká pouze debutových alb, ale i těch, která nahráli zkušení umělci. Jako nejzásadnější alba na slovenské scéně zmiňuje Stopy primáše Michala Nogy a jeho Michal Noga Bandu a Ozveny lazov dua Hmlisto, které tvoří Veronika Kicková a její syn Ján. Na tomto albu Potančok oceňuje nejen texty s ekologickými a místy politickými motivy, ale především moderní aranžmá Jána Kicka, které spojuje zdánlivě nesourodé prvky tradiční hudby s indie kytarovou scénou. „Může to znít zvláštně, ale opravdu to funguje,“ uzavírá slovenský publicista.

Mezi důležitými alby dále zmiňuje novinku Mojše Bandu s názvem Sárosi nebo nahrávku Luna písničkáře Števa Šanty a jeho skupiny Ostrov. Zmiňuje také sólové album Domovom Mateje Starkova, které obsahuje různé hudební formy od ambientu přes šamanské zpěvy až po jam session, nahranou v Santiagu do Compostela.

S albem, které lze překvapivě řadit do world music, se v roce 2020 přihlásil také kytarista David Kollar, jehož hlavní doménou je jinak ambientní, elektronická a experimentální hudba hraná na elektrickou kytaru s použitím řady efektů. Jeho Ten Poems for Ronroco je převážně akustická nahrávka na argentinský strunný nástroj ronroco. „Bylo to podobné, jako když virtuózní maďarský houslista Félix Lajkó nahrál album na citeru,“ přirovnává Potančok.

V pořadu však zmiňuje i alba mimo folkovou a world music scénu. Jmenuje CD Celibát zpěvačky a autorky Katarzie, skupinu Fallgrapp a její album Ostrov a v neposlední řadě také titul Puntičkár slovensko-maďarské skupiny Drť, která zhudebnila výroky generála StB Lorence, a tak vzdává poctu obětem komunistického režimu. „Hudební estetika je trochu podobná jako u Plastic People of the Universe,“ říká v pořadu Vladimír Potančok.