Bel Air de Forro: V Bretani si lidé společně zpívají

Rozhovor s brazilsko-francouzskou skupinou Bel Air de Forro

Jak vaše kapela vznikla?

Marcelo: Já pocházím ze São Paula, Mariana je z Ria de Janeira. V Brazílii jsme se ale nikdy nepotkali. Poznali jsme se až ve Francii, ale oba jsme se už dříve zajímali o hudbu severovýchodní Brazílie. Oba jsme se do hloubky zajímali o tamní tradiční hudební styly a snažili jsme se je – každý sám – studovat přímo na místě. Je to totiž hudba, která se bohužel nedostává do televize a do nejvýznamnějších rádií. Když tedy chcete skutečně poznat brazilskou hudbu, musíte cestovat a poznat ji přímo na místě.    

Mariana: Yann hraje na akordeon a i on se vydal do Brazílie objevovat tamní hudbu. V hudebním stylu forró je akordeon králem mezi nástroji a hudebníci v tomto žánru mohou ukázat svou virtuozitu. Proto bylo setkání s Yannem [janem] pro nás tak zajímavé a důležité. 

Mají brazilská a bretonská hudba něco společného?

Marcelo: Brazilská a bretonská hudba se od sebe sice liší, ale mají několik společných bodů. A my se snažíme vyhledávat právě tyto styčné body. Jedním z nich je práce s repeticí neboli opakováním hudebních motivů. Je velmi časté v bretonské hudbě a stejně tak s ním pracuje i brazilská taneční hudba. Snažíme se tedy zaměřit na tyto drobné detaily, díky nimž mohou tyto dva hudební světy fungovat dohromady. Zároveň ale publiku ve svých skladbách ukazujeme i obě kultury odděleně – jak Bretaň, tak Brazílii. Protože ale náš příběh stojí na setkání Brazílie a Bretaně, snažíme se i svou hudbu na tomto setkání postavit.    

O čem zpíváte?

Mariana: V tomto novém projektu se v textech zabývám lidmi, které jsem potkala na cestách po Bretani a po Brazílii, a různými minoritami. Hodně zpívám o bohaté lidové kultuře Brazílie, o jejích projevech v ulicích, o lidech, kteří se této kultuře věnují. Zpívám také o bolesti, o odchodech z naší země a důvodech těchto odchodů, ale také o tom, jak vítáme hosty. I písně, ve kterých kombinujeme brazilské a bretonské hudební formy, pojednávají o těchto tématech – o lásce a bolesti, což jsou základní témata písní vůbec.   

Brazilská hudební scéna je velmi bohatá. Co byste doporučili člověku, který do ní chce proniknout? Koho nebo co by si měl poslechnout?

Mariana: Je pravda, že brazilská hudební kultura je velmi bohatá. Můžete začít od klasiků, jako je Tom Jobim, Caetano Veloso nebo Gilberto Gil. Pak je tu mladá generace, která propojuje různé žánry. Je tu současná populární hudba… Prostě spousta věcí, které se dají objevovat.

A co se vám líbí na hudbě Bretaně?

Marcelo: Zaujal mě společenský rozměr hudby v Bretani. Lidé se zde tradičně scházejí, aby si popovídali a zazpívali. A v Brazílii to funguje podobně. Kontext může být rozdílný, ale v obou případech hudba dokáže spojit lidi a přimět je, aby trávili čas spolu. V současné době nás internet nutí zůstávat doma a trávit čas o samotě, a proto si myslím, že tato role hudby je důležitá a dobrá.