Zpěvačka Guai: Brazilský prezident je zkorumpovaný bandita

Rozhovor s brazilskou zpěvačkou Guai

Jaký příběh se skrývá za vaším novým albem Capitania?

Celé album tvoří příběh mořeplavce, který se vydává na dlouhou cestu přes moře. Cesta začíná v brazilském státě Bahia a vede přes oceán do Portugalska. Na albu jsem začala pracovat na konci roku 2017, když jsem byla poprvé v Portugalsku. V Lisabonu jsem totiž cítila ducha někdejších námořních výprav. Ožívají tam vzpomínky na dobu, kdy Portugalci objevovali novou zemi, Brazílii, a toto pouto mezi Portugalskem a Brazílií je tam stále přítomné. Obě tyto země k sobě mají velmi blízko, hovoříme například stejným jazykem. Brazílie je sice obrovská a multikulturní, ale Portugalsko je země našich předků. Na to nesmíme zapomenout. Písně na mém albu vyprávějí o víře, odvaze, ale také samotě Brazilců. O tom je tedy moje Capitania.    

Album obsahuje písně různých autorů. Podle čeho jste je vybírala?

Písně si vybírají nás a ne my je. Když jsem se rozhodla, že natočím nové album, neměla jsem vůbec nic připravené, neměla jsem na ně ani finanční prostředky, ale už jsem měla jasnou představu, jak bude album vypadat. První vhodná píseň, která se objevila, byla Depois dos Temporais od Ivana Linse. Album obsahuje jako bonus i její anglickou verzi, kterou jsem nazvala Beyond The Thunder. Její text pojednává o lásce v čase a prostoru v prostředí oceánu. Když jsem měla tuto píseň připravenou, začala jsem shromažďovat další skladby. Dostávám totiž pravidelně nové písně od různých skladatelů a některé skladatele jsem přímo požádala, aby mi na album něco složili. Díky tomu se mi podařilo uspořádat album, které dohromady tvoří ucelený příběh. Je to jako ve filmu. Plujete po moři na lodi. Tato loď, která vám patří, představuje váš život, váš osud. Vy rozhodujete, kterým směrem poplujete, jestli budete pokračovat, nebo se vrátíte zpět. Sami určujete, co uděláte se svým životem. To je metafora, která tvoří základ mého alba.   

Jak jste si vybírala spoluhráče na album?

Na výběru spoluhráčů mi velmi záleží, jsem náročná. Považuji se za nejslabší článek v týmu, a proto se chci obklopovat samými talentovanými lidmi. Požádala jsem producenta Nemu Antunese, aby mi při mé plavbě asistoval. Na přípravě alba jsme pracovali dlouhé tři roky – chvílemi to šlo velmi dobře, jindy hůře. Do studia jsme pozvali výborné brazilské hudebníky, často světově uznávané hráče, držitele významných ocenění. Jedním z nich je saxofonista Marcelo Martins, který měl na starosti aranže dechových nástrojů. Pak je tam výborný bubeník Teo Lima nebo vynikající pianista Marco Brito. Mezi hosty pak byli mí přátelé jako Ivan Lins, kterého myslím nemusím představovat, nebo velký portugalský umělec Paulo de Carvalho, zpěvák, ale také důležitá politická osobnost, protože byl u konce diktatury v Portugalsku v 70. letech. Dalším hostem na albu je kubánský pianista Victor Zamora. A konečně zmínit musím také Arthura Maiu, brazilského basistu, který nahrál své party na mé album a o několik dnů později zemřel. Z toho jsme všichni byli v šoku, protože to byl náš velký přítel a pro mnohé to byl doslova idol. Svým způsobem jsme mu tedy toto album věnovali in memoriam. Bez těchto muzikantů bych nedokázala vůbec nic. Všem těmto gentlemanům jsem opravdu vděčná za to, že mě na tuto společnou výpravu vzali.   

Jak jste se během přípravy alba vyrovnávala s epidemií koronaviru?

Když epidemie vypukla, měli jsme už připravený koncept a základní myšlenky alba. Chyběly nám však peníze, jako je tomu v mém případě vždy. Naštěstí jsem se seznámila s jedním vlivným mužem v Londýně, kterému se moje práce zalíbila, a přislíbil, že ji bude financovat. Díky němu jsme tedy tuto práci mohli dokončit. V roce 2020 se naplno rozvinula pandemie v Brazílii. Určitě jste slyšeli o našem prezidentovi, který své zemi jenom škodí. Na rozdíl od Evropy jsme neměli žádný lockdown, což samozřejmě byla chyba. Lidé sice zůstávali doma, ale rozhodně ne v takovém množství jako jinde ve světě. Mně se podařilo získat peníze na natočení alba v červenci 2020, kdy bylo mimochodem velmi snadné zamluvit si studio. Kvůli pandemii nebyla příliš velká poptávka, a tak jsem toho chtěla využít k dokončení alba. Pandemie, kterou rozhodně nevnímám pozitivně, mi tedy svým způsobem pomohla album dokončit. Já jsem půl roku nikam nejezdila. Když jsem se pak měla vypravit do Ria de Janeira do studia, měla jsem strach, že onemocním. A co se stalo? Onemocněla jsem. To byla špatná zpráva, protože jsme museli práci znovu přerušit. Měla jsem covid, sice s lehkým průběhem, ale bohužel se závažnými následky. Uzdravování trvalo dlouho, a album jsme tedy mohli dokončit až na konci března 2021. Následoval ještě mix a mastering a až v červenci bylo album konečně hotové. Vůbec to tedy nebylo snadné. Práce nám trvala více než tři roky.   

Když jsme spolu hovořili v roce 2019, stěžovali jste si na situaci v Brazílii za vlády prezidenta Bolsonara. Mluvila jste o tom, že umělce vláda nepodporuje a že lidé vás často nenávidí. Jaká je situace dnes?

Situace je dnes ještě horší. Celé to začalo odvoláním prezidentky Dilmy Rousseffové. Poté se začala k moci dostávat extrémní pravice, politici, kteří se nestarají o potřeby obyčejných lidí. Starají se pouze o elity a vládnou jen elitám. Když řeknete ve Francii nebo v Německu krajní pravice, většinou jsou to vlastenecké strany, které upřednostňují výhradně Francouze, respektive Němce. Ale v Brazílii to tak není. Současný prezident Bolsonaro je zkorumpovaný bandita. Pohybuje se obklopen milicí a za jeho vlády se dějí věci, o kterých bych si nikdy nemyslela, že se budou někdy v Brazílii dít. Lidé strádají, ceny jídla rostou do nepředstavitelné výše. Už jsem z toho byla unavená, a proto jsem se načas přestěhovala do Portugalska. Umělci nemají v Brazílii od vlády žádnou podporu, žádné zastání. Nejsou to tedy dobré zprávy.