Luiz Murá: Sólové hraní mi dává více svobody

Rozhovor s brazilským písničkářem Luizem Murá

Po letech strávených s kapelou v současné době vystupujete sólově a máte i nové sólové album. Jak vzniklo?

Od roku 2019 jsem střídavě v Budapešti a v Barceloně nahrával své nové album Origem, inspirované hudbou Joãa Gilberta, „otce bossanovy“, který zemřel právě v roce 2019. Byl jsem vždy jeho velkým fanouškem a v posledních letech jsem studoval do hloubky jeho hudbu a jeho životní příběh. Ten je tedy jedním z pramenů mého nového alba. Tím druhým je pak moje rodina. Mám japonské, italské, portugalské a brazilské kořeny.    

Rozhodl jste se pro sólovou desku i proto, že doba pandemie nepřála kolektivním projektům?

Že album vyšlo v době pandemie, je spíše shoda okolností, protože jsem je z velké části nahrál už v říjnu 2019. Vlastně toto album už beru jako uzavřenou kapitolu, protože vyšlo v létě 2021. Ale je pravda, že mi pořád přináší nové ovoce. Nedávno jsem dostal pozvání k natočení nového sólového alba a myslím, že je přijmu a že se budu sólové dráze dál věnovat.   

Album obsahuje úpravu české polky Škoda lásky. Proč jste se pro ni rozhodl?

Když jsem poprvé hrál se skupinou Miramundo tady v Česku, měli jsme koncert na krásném festivalu Folkové prázdniny. Moc se nám líbilo prostředí i lidé na festivalu. Se skupinou Miramundo jsme se vždy snažili naučit jednu místní píseň. Zazpívali jsme tedy Škoda lásky, lidem se to líbilo a říkali mi, že bych to měl nahrát. Hodilo se mi to teď na aktuální album, protože jsem tu píseň upravil do stylu bossanovy. Říkal jsem si, že ve spojení s dalšími skladbami na albu by ji mohli lidé vidět v jiné perspektivě. Omlouvám se ale za svou výslovnost češtiny, která rozhodně není dokonalá. Album vzniklo velmi spontánně a z větší části jsem je nahrál živě. Doufám tedy, že do příště svůj český přízvuk vylepším.   

Co vám sólové hraní dává navíc oproti vystupování s kapelou?

První věc, která mě napadne, je, že při sólovém hraní mám víc svobody. Mohu dokonce přímo na místě vytvořit novou píseň. I když jsem hrával s kapelou, byl jsem někdy na pódiu sám, ale teď jsem sám vlastně pořád. A moc se mi to líbí. Samozřejmě že všechno má svá pro a proti. Chybí mi cestování s přáteli a vzájemné sdílené zkušeností v rámci kapely, ale to zase někdy přijde. Se skupinou Miramundo jsem vystupoval deset let a teď nastal čas, abych rozvíjel své sólové schopnosti.

Na čem v současné době pracujete?

Momentálně pracuji na dvou nových projektech. Jednak jsem dostal finanční podporu od barcelonské vlády na koncertní projekt týkající se kulturní spolupráce Japonska a středomořských zemí. Pojal jsem to jako historii své rodiny Murakami, jejíž příslušníci z Japonska nejprve odešli do Peru, potom do Brazílie a nyní do Barcelony. Je to tedy taková dlouhá pouť migrantů. Pojímám to téma více jako divadelní představení než jako koncert, i když tam také zpívám, ovšem beze slov. A tím druhým projektem bude už zmíněné nové album autorských písní, na kterém budu pracovat teď na podzim.