Ondra Škoch: Řekni napořád (recenze CD)

Čtyřicáté narozeniny oslavil v dubnu Ondřej Škoch. Absolvent oborů jazzová kytara a kompozice na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze působil řadu let jako člen skupiny Chinaski, ale prakticky od počátku milénia se věnuje i vlastním projektům – folkrockové skupině Manon 15 nebo skupině Nitky, s níž zhudebňoval verše Suzanne Renaud a Bohuslava Reynka. Jeho nové album Řekni napořád jej představuje jako autora a muzikanta z různých úhlů pohledu.

Třebaže je album postavené na příbězích, Ondřej Škoch se pokusil představit i sám sebe jako všestranného hudebníka. Jednak některé z těchto příběhů pojal jako skladby beze slov (Pro Anežku, Sólo pro Valmonta), jednak na albu střídá styly od folkrocku přes pop (Headka) až po tvrdší rock (Panika, která zní jako od kapely Lucie). Dvě písně nazpíval jako duety se zpěvačkami (Bára Poláková, Bára Fialová), do hudebně proměnlivé Vím si pozval Davida Ebena, zatímco jinde na saxofon hraje Ondřejův bratr Štěpán. Sám Ondřej Škoch není úplně výrazným zpěvákem, místy spíše vypráví a ne vždy uhlídá frázování (Mami). Některým písním by – právě kvůli zacílení na příběh – prospělo zkrácení o instrumentální sóla (Dospělina).

Na svých starších albech První sníh nebo Prší na habry zpíval Ondřej Škoch texty básnířky Suzanne Renaud v překladech své ženy Alice Škochové. I na novince manželská spolupráce pokračuje – Ondřej je autorem hudby, Alice psala texty, které ve většině případů byly na počátku práce. A právě manželství, respektive rodina, jsou hlavními tématy alba. Čtyřicátník Škoch nezpívá o krásně naivní zamilovanosti, ale o vztahu, v němž on i ona leccos prožili („Přešli jsme spolu sedmero lesů, sedm údolí, přepluli řeku plnou peřejí“), svěřuje se se svými všedními starostmi („Zase byl dneska dlouhej den, třískání dveří, prudký gesta“) a poodkrývá vnitřek své duše („Hluboko ve tmě leží ukryta slova, která často neříkám, slova něhy, slova laskavá“). Vedle dvojice on a ona však dostává v písních prostor i generace předchozí (nejsilnější píseň alba Mami má refrén: „Nemůžu vyslovit, co na srdci mi leží. Tak šeptám Mami, a venku tiše snaží“) a následující (píseň Dospělina o „trochu dívce, trochu ženě“). I když se to na první poslech nezdá, v písních je přítomna i vertikála – píseň o ovečkách, které „spásají trávu mojí duše“, lze vnímat jako metaforu víry. A právě díky těmto přesahům – horizontálním i vertikálním – je album Řekni napořád víc než profilem jednoho zajímavého muzikanta. Je sbírkou všednodenních a přitom silných příběhů.

Vydavatel: Good Day Records
Rok vydání: 2019
Žánr: folkrock
Celkový čas: 42:25

https://www.ondraskoch.cz/

(Článek vznikl pro Katolický týdeník)