Ondřej Škoch & Zuzana Homolová: Prší na habry (recenze)

Po albech Nitky (které obsahovalo také verše Bouslava Reynka) a První sníh se kytarista a skladatel Ondřej Škoch už potřetí vyrovnává s poezií „Francouzky z Vysočiny“ Suzanne Renaud. Kolekce Prší na habry obsahuje opět zhudebněné verše v překladech Ondřejovy manželky Alice. Základní sestava muzikantů je prakticky totožná s albem První sníh (Štěpán Škoch na dechové nástroje, Darek Král na piano a klávesy, Petr Tichý na kontrabas a Jan Linhart na bicí). Mezi hosty najdeme tentokrát Marii Tichou na violoncello a dva zkušené hráče na perkuse, Tomáše Reindla a Tokhiho. Novinkou, a to pro celkové vyznění alba naprosto klíčovou, je přizvání Zuzany Homolové, která se Ondřejem Škochem dělí o sólový i doprovodný zpěv. Jestliže jsem v souvislosti s minulým albem poukazoval na to, že zvláště v rychlejších polohách je Škochův zpěv méně výrazný, na novince tento pocit nemám. Ondřej pečlivě vyslovuje a dává si skutečně záležet na tom, aby jeho sóla byla skutečně sóly. Hostující slovenská písničkářka mu v tom nejen pomáhá, ale posouvá laťku ještě o kus výš. Zuzana Homolová má mimochodem blízko k francouzské kultuře – dokladem je nejen skvěle zazpívaná dvojjazyčná Ruka/La main – a album svým citlivým přístupem opravdu zdobí.

Další posun oproti minulému albu je v hudební složce. Na první poslech je zřejmý větší důraz na kytaru a na odkazy k rockové hudbě. To neznamená, že by Ondřej Škoch rezignoval na žánrovou pestrost. Naopak – francouzský šanson, world music i folk se zde opět slévají v jeden příjemný celek. Rockový prvek je zastoupen právě elektrickou kytarou (kytara příznačně celé album otevírá) a také jasně strukturovanými a čitelnými refrény. Tvrdit, že si Ondřej zpěvnost a hitovost přinesl z Chinaski (kde hraje na baskytaru) by asi nebylo přesné nebo alespoň úplné. Jistá snaha o líbivost – což vůbec nemyslím pejorativně, spíše naopak – je však v písních zřejmá.

Nejvýraznější momenty? Je jich poměrně dost. Úvodní Prší na habry, kde se Škochovi skutečně povedlo udělat z úvodního čtyřverší silný refrén. Hejno vran s neméně silnými verši „Kde bere se ta pronikavá zvrhlá síla…“. Tvůj život s obzvlášť pěknými perkusemi – a opět se silným závěrečným čtyřverším coby refrénem. A už zmíněná dvojjazyčná Ruka, krásně zaranžovaný duet s proplétáním hlasů a témat. V těsném závěsu jsou však další skladby – Nokturno, Naslouchám do temnoty… slabou píseň na albu vlastně nenajdeme. O to více si člověk může všímat drobných detailů. Například v písni Nokturno Zuzana Homolová druhým hlasem zdůrazňuje poslední slabiky některých veršů. Možná nevědomý odkaz k francouzštině, která klade důraz právě na poslední slabiku? Ostatně všechny ty momenty, kdy Homolová pouze v pozadí přitakává pečlivě vyslovujícímu (místy až téměř skandujícímu) Škochovi, jsou také velmi silné.

Jak jsem psal už v souvislosti s albem První sníh, verze Ondřeje Škocha jsou jen jedněmi z mnoha možných variant, jak verše Suzanne Renaud uchopit. Je to varianta, ve které hraje hudební složka stejně důležitou roli jako text. Zvolené frázování možná místy na první poslech rozbijí původní strukturu verše. Není to však na škodu. Ondřej Škoch má totiž talent vybrat si z básně nejsilnější slogan a ten svou interpretací posílit. Díky spolupráci s tak osobitou zpěvačkou, jako je Zuzana Homolová, je výsledek ještě silnější a ještě přesvědčivější.

Vydavatel: 100PROmotion
Rok vydání: 2014
Žánr: folkrock
Celkový čas: 42:01

www.nitky.cz