Chinaski: Autopohádky 2 (recenze)

Pokud jsem minulým Autopohádkám vytýkal, že v nich písně hrají menší roli, než tvrdil vydavatel ve svých propagačních materiálech, platí to podobně i o pokračování. CD si má smysl pořídit především kvůli samotným pohádkám. Přesto mám pocit, že tentokrát se kapela na písně soustředila přece jen o malinko víc.

Celý disk je orámovaný skladbami, které přímo nesouvisejí s hlavním tématem pohádek, tedy s auty. Úvodní Večeře v rockovějším stylu navozuje dojem běžné domácnosti, ve které děti „zlobí“, odmítají večeřet, a proto „dostanou na zadek“. Hned však následuje smířlivá Ukolíbavka, ve které rodič tytéž děti oslovuje slovy „Miláčci, broučínci, už spinkejte“ a ve které poprvé přichází na řadu téma motorismu, i když v dětském pojetí: musí se uklidit autíčka, aby mohly přijít sny, které jsou „garáže splněných přání“.

Nejsilnější skladbu (jednu ze svých vůbec nejlepších) však Chinaski zařadily na úplný konec alba. Přiznám se, že při poslechu Hvězd nad hlavou mě vždy mrazí, a to nejen kvůli předčasně zmařenému životu autora textu. „A ty se mě najdenou ptáš, jaký sny, ty, tati, máš / Najednou se nějak nemůžu rozpomenout / Víš, já ti neodpovím, ale jediný, co vlastně vím / Všechny jsem zapomněl jen a jen svojí vinou.“ Ten text není nijak nápaditý, svou literární stránkou nenadchne, ale naplno vyjadřuje otcovskou lásku k dítěti. A v tom případě trocha sentimentu nevadí. Chinaski zde sice tančí na hranici kýče, ale já jim to tentokrát věřím a nestydím se za to.

Mezi oběma ukolébavkami najdeme na albu něklik pohádek a další písničky, které lze vnímat jako ony sny, o kterých se v ukolébavkách zpívá. Vystupují v nich schopní šoféři a proradní policisté („Za bukem jsou policajti s notebookem“), rychlá auta, která předjíždějí všechny své konkurenty, i auta nemocná, která musí k doktorovi. Na můj vkus je zde motoristické terminologie příliš, místy je její použití samoúčelné a celkový projev kapely se snaží až zbytečně moc sloužit celku. Výsledkem je v některých momentech nedůvěryhodné pitvoření a v textech snaha za každou cenu „hovořit k věci“ (včetně „rýmů“ jako řidiči/na líci nebo pro chodce/Vánoce).

Pokud jde o hudební žánr, Chinaski se od folkovějších Autopohádek 1 vrátili ke svému osvědčenému stylu, tedy k melodickému poprocku, místy rychlejšímu s ostrými kytarami, jindy spíše komornímu. To je však pouze konstatování, nikoli hodnocení.

Autopohádky 2 nepřinášejí větší sadu samostatně poslouchatelných písní. Nicméně oproti prvnímu disku je zde toho zajímavějšího více. A Hvězdy nad hlavou pro mne skutečně zůstávají „chinasčím“ hitem č. 1.

Rok vydání: 2008
Vydavatel: Universal Music
Žánr: poprock
Celkový čas: 69:25 (hudba: asi 19 min)

(Vyšlo ve společném boxu s Autopohádkami 1)