Iva Bittová & Čikori: At Home (recenze CD)

Že je Iva Bittová technicky dokonalejší, všestrannější i výrazově zajímavější zpěvačka než letošní držitelka hned několika Andělů Lenny (nic proti ní), beru jako nezpochybnitelný fakt. Přesto nové album skupiny Čikori, dlouho očekávané, vycizelované a ještě barevnější, než si kdo troufal odhadovat, nezískalo žádnou výroční cenu, a dokonce se neobjevilo ani v žánrových nominacích. Příčiny jsou minimálně dvě. Jednak album At Home vyšlo na samém konci roku 2016, a tedy se nikoli de iure (tedy vzhledem k Andělům a jiným cenám), nýbrž de facto se jedná o desku roku 2017. Skupina ostatně jednu z jejích oficiálních veřejných prezentací naplánovala na červnový festival Respect do Prahy. Druhým důvodem je pak neuchopitelnost alba. Iva Bittová a Čikori sice nahráli posluchačsky překvapivě přístupnou nahrávku, která je však na žánrové ceny příliš nadžánrová a na ceny mainstreamové bohužel stále příliš alternativní (což není ovšem chyba muzikantů, ale hodnotitelů). 

Nejde však o sošky a památeční glejty. Každý, kdo se u nás o hudbu bez ohledu na žánry jen trochu zajímá, si jistě jako jeden z referenčních bodů vybaví dvacet let staré dvojalbum Ivy Bittové a Vladimíra Václavka Bílé inferno. Někdejší kolegové z rockové skupiny Dunaj tehdy představili čistý a křehký koncept akustických písní, v nichž mezi „divnými“ zvuky a tóny na povrch probublávaly jasně čitelné melodie. V roce 2001 oba protagonisté svou spolupráci rozvinuli v kapele Čikori a právě její druhé album – vydané patnáct let po debutu – nyní máme před sebou. Pauza původně neměla být jen pauzou, kapela se před lety skutečně rozešla, ale v roce 2009, na oslavách padesátých narozenin kontrabasisty Jaromíra Honzáka, se začalo uvažovat o obnovení spolupráce. Po roce 2010 se vzkříšení Čikori začali objevovat výjimečně na pódiích a někdy kolem roku 2014 už Honzák, Václavek i Bittová (sám jsem v té době natáčel nezávisle na sobě rozhovory se všemi třemi) hovořili o nahrávání nového alba.

Dnešní Čikori vedle Bittové, Václavka a Honzáka tvoří o generaci mladší, ale vynikající slovenský trumpetista Oskar Török, šíří vlastních projektů Středoevropan (působí v Praze a hraje i s polskými kapelami) a hudebním myšlením člověk kosmopolitní stejně jako jeho starší spoluhráči. A právě jeho trubka, která výrazně prosvětluje například titulní skladbu At Home nebo postupně se rozvíjející Tichý pláč, je pro celkové vyznění alba naprosto klíčová. Člověk má téměř nutkání prohlásit ji za hlavní melodický nástroj alba, neboť hlas Ivy Bittové stojí nad kategoriemi melodie a rytmu. Škála nálad, které Török nabízí – od měkké melodické hry v A Paper Cone až po téměř free pasáže v Je mi zima, je široká stejně jako stylový záběr celého alba.

Čikori však pochopitelně nejsou kapelou jednoho hráče. Jaromír Honzák potvrzuje, že jako kontrabasista zdaleka není pouze doprovodným hráčem. Stejně tak Vladimír Václavek jako kytarista zde více než na svých sólových deskách opouští své obvyklé repetitivní postupy a v rámci týmové hry rozvíjí zpočátku nenápadné detaily do výrazných figur a riffů. Ostatně stačí sledovat basu i kytaru například v písních Tichý pláč a Je mi zima, aby si člověk udělal základní představu o jejich fungování v Čikori.

Zatímco jednotlivé nástroje člověk většinou sleduje až při několikerém poslechu, hlas Ivy Bittové na sebe strhává zaslouženou pozornost od první skladby. I Bittová, jindy výrazná sólistka, se zde na jednu stranu chová ukázněně jako členka kompaktního celku, ale to jí nebrání v tom, aby naplno rozvinula hned několik pěveckých poloh. Zatímco v úvodní Noci zpívá do lehce transovního rytmu hostujícího Miloše Dvořáčka naprosto civilně, v titulní At Home používá více zvukomalby a v závěrečném Andělovi se dostává do poloh, které by málokteré jiné zpěvačce slušely. Společným jmenovatelem prakticky všech písní je však přístupnost, snaha jít vstříc posluchači a přitom se nezpronevěřit uměleckému záměru. Mimochodem velmi příjemným oživením desky je angažmá mistra zvuku Ivo Viktorina jako zpěváka do písně Břízy z dávného repertoáru Dunaje.

At Home však není pouze přehlídka výjimečných hudebních osobností a jejich pestrých přístupů, které fungují překvapivě i jako celek.  At Home je také sbírka písňových příběhů, psaných česky i anglicky. Někdy stačí načrtnout čtyři krátké verše jako v případě textu Libora Kadlece Je mi zima. Skladba samotná trvá přitom deset minut a jde vlastně o hudební suitu, v níž dějovou linku vedle slov tvoří i samotná hudba (napodobování zvuku větru apod.). V dalších textech nacházíme nejen zajímavé reminiscence („nebeský čert“ Karla Davida nebo „černý andílek“ Richarda Müllera coby paralely k Bílému infernu?), ale především různé atributy domova, onoho titulního „at home“: zmuchlané vteřiny, svobodu letících ptáků, transformaci do kmene stromu nebo do pupenu ve větvičce. Domovem zde totiž není jen dům, ale i příroda. Přírodní paralely, ať už jde o stromy nebo povětrnostní jevy, se na albu vůbec objevují v textech různých autorů a skvěle ladí s jazykem hudby. A i když se v několika písních zpívá o zimě a pocitech chladu („svět ztuhne jak ledově chladné černé želé“), hudba skupiny Čikori je až neuvěřitelně teplá a domácká. Prostě At Home.

Vydavatel: Pavian Records
Rok vydání: 2016
Žánr: alternativa
Celkový čas: 60:38

www.bittova.com

Článek vznikl pro server Brno – město hudby